Když umírá dobrý člověk a stane se jen statistikou

Celý život pracujete ve státních službách, ale stejně vás čeká nedůstojný odchod..... a smrt.

wallpapers

Můj dědeček sloužil jako voják. Měl vysoké postavení, měl respekt svých podřízených, měl smysl proč dělat tuhle práci.

Stěhoval se z města do města, svou rodinu viděl jedenkrát do měsíce, přišel o okamžiky, kdy se jeho tři synové poprvé postavili na nohy, poprvé vykročili, usmáli se. Měl totiž smysl pro zodpovědnost, miloval svou práci a chtěl být vzorným a důsledným občanem a zaměstnancem našeho státu.

Dnes leží v nemocnici. Umírá...

Odchází mi z tohoto světa v nedůstojných podmínkách, kdy mohl posledních pár let strávit ve slušném penzionu pro staré a nemocné lidi, kdy i jeho žena nemusela posledních 6 let přijít o zbytky svých sil, aby se mohla postarat o svého těžce nemocného manžela, tatínka a mého dědečka.

Možná tu bude s námi ještě pár dní, možná i pár týdnů, ale neprožije je se svou rodinou, jak by mohl, ale v nemocnici, kde se lásky jaksi nedostává. Jste jen statistika....

Přála bych si více domovů pro staré lidi a žádné pořadníky, u kterých si člověk připadá jak ubožák žádající na stará kolena o trochu slušné stáří...