Nositelné technologie a já

O nositelných technologiích se dnes mluví čím dál častněji. Většinou v kontextu pokrokových propojení smartpohů a hodinek, či něčeho podobného. Nositelné technologie tu však jsou již dlouho ve výrazně jiné formě..

O tom, že jsem před nedávnem začal koketovat s monitorováním spánku, jsem již psal. Jak se to podepsalo na kvalitě mého spánku je příliš brzo hodnotit. Co ale hodnotit mohu, je to, jakou měrou se mé sledování spánku podepsalo na mém postoji k takovýmto datům.

Ze začátku jsem k tématu měření všemožných aktivit přistupoval s rezervou (pokud ne přímo skepticky), avšak dík mé zkušenosti s aplikací Sleep Cycle pro iPhone jsem začal poněkud upravovat svůj názor.

Jako správný geek jsem přirozeně zvědavý šťoural a také neuvěřitelný hračička. A tak jsem se začal o nástroje ke sledování aktivit zajímat více. Velmi brzo jsem došel k názoru, že jen s iPhonem si prostě nevystačím. Zejména kvůli baterii, která je již tak nejslabším článkem dnešních smartphonů. A tak jsem se začal rozhlížet po specializovaném nástroji pro přesné a zároveň pohodlné měření života lidského.

Na našem trhu existují prakticky jen dvě společnosti, které podobné životaměřiče nabízejí: Jawbone a jeho náramek s velmi motivačním názvem UP, a společnost Fitbit se škálou hned několika zařízení rozdělených podle typu (náramek, nebo klip na opasek). Na internetu lze ze zehraničí koupit jěště Fuelaband od Nike, ale u náss ho nepořídíte a i se zárukou to bude složitější.

 A tak jsem se rozhodoval a rozhodoval, až mi do cesty dík náhodě přišel Fitbit Ultra. Jako starší kousek byl za naprosto směšnou cenu a jako stále ještě ne zcela rozhodnutý skeptik jsem se rozhodl zpočátku pro tuto levnější variantu – přeci jenom, co když mne to nebude bavit. Konečně, na seznámení se a prvotní osahání bude starší Fitbit Ultra stačit.

O tom, co že to ten Fitbit Ultra se dozvíte z videa níže.

Pro ty, kteří nevládnou zcela pevně anglickým jazykem, prozradím ve zkratce, že je to malé, ale šikovné udělátko, které nosíte vždy u sebe a ono dík velice sofistikované technologii zaznamenává všemožná data, jako například ušlé kroky, kilometry, patra, spálené kalorie a zároveň Vás motivuje k dosahování Vámi zvolených cílů. Ke schraňování naměřených dat a práci s nimi slouží Fitbit účet se kterým propojíte Váš konkrétní Fitbit. Účet následně nakrmíte svými osobními daty – váhou, výškou, zda jste žena nebo muž a podobně, můžete si dokonce i navolit vlastní délku kroku pro přesnější měření. Podle těchto údajů pak Fitbit počítá množství spálených kalorií, ušlou vzdálenost apod. O vše ostatní se stará Fitbit se svým 3D senzorem pohybu a pokročilými algoritmy pro výpočty správných údajů.

A tak jsem se pustil do měření vlastního života. Celé je to vlastně velice jednoduché, stačí nezapomenout Fitbit v kapse jiných kalhot a vyrazit. Je jedno, jestli do práce, na procházku, nebo sportovat. Fitbit měří neustále. Na malém, ale přehledném displeji si můžete průběžně kontrolovat aktuální stav. Pokud kdykoli během dne projdete okolo počítače, ke kterému máte přes USB zapojenou nabíjecí stanici Fitbitu, dojde k automatickému aktualizování dat na Váš profil. Tyto údaje pak můžete pohodlně prohlížet, porovnávat, upravovat nebo i sdílet přímo přes internetový prohlížeč. Nebo pokud chcete, má pro Vás Fitbit připravenou i aplikaci, kterou si zdarma stáhnete do mobilu. Ta se mi však nejeví zdaleka tak přehledně, jako internetové rozhraní, a neobsahuje také zdaleka všechny statistiky.

Po předchozí zkušenosti s měření spánku pomocí iPhonu jsem byl logicky zvědav i na další velice zajímavou funkci Fitbitu, a tou je (jak už jste asi uhodli) právě sledování spánku. Stačí Fitbit připnout v pásce na zápěstí (v manuálu se dokonce dozvíte, že roli hraje i to jestli jste pravák, či levák – a že Fitbit má být připevněn k zápěstí nedominantní ruky) a podržením ovládacího tlačítka spustit extra zaznamenávání, které lze následně prohlížet i odděleně od ostatních záznamů. Fitbit následně zaznamenává Vaše pohyby a díky tomu můžete (po předchozí synchronizaci s pc) ráno zkoumat přehledně zpracovanou tabulku s údaji o kvalitě Vašeho spánku. Díky umístění na zápěstí je měření velice přesné. V porovnání s měřením pomocí iPhonu a aplikace Sleep Cycle vede Fitbit díky tomu, že pozná, zda jste opustili postel (například když se jdete v noci napít) a zaznamená do grafu, že jste byli vzhůru, zatímco iPhone si prostě „myslí“, že jste jen leželi velice klidně a proto nezaznamenával otřesy. Žádné větší rozdíly v měření jsem nezaznamenal.

Režim extra zaznamenávání je velmi důležitá funkce. Neslouží totiž jen k záznamu spánku, ale k záznamu jakékoli aktivity, kterou chcete vidět pěkně odděleně, například jdete-li si zaběhat. Před vyběhnutím přepnete do režimu zaznamenávání a běžíte, Fitbit měří a zobrazuje aktuální data od výběhu (resp. přepnutí) a když doběhnete a přepnete dalším podržením tlačítka zpět do normálního módu, započítá data z běhu do celkové statistiky. Na Vašem profilu na internetu si poté na kartě Log můžete pod Activities krásně prohlédnout oddělené statistiky samotného běhu. A že to jsou naprosto vyčerpávající informace!

Fitbit lze také nastavit tak, aby Vás motivoval k plnění určitých cílů. Je jedno jestli chcete hubnout, nebo se jen začít více hýbat. Dle libosti si nastavíte, kolik chcete denně udělat kroků, ujít kilometrů, spálit kalorií a Fitbit Vás bude „popohánět“ abyste plnili plán. Nebo Vás za určité výkony odmění „odznáčkem“. Dokonce se lze zapojit do tabulek a soupeřit ve výkonnosti s přáteli.

Co je ale pro mě hlavní, Fitbit neoklamete, prostě Vám ukáže, že jste seděli celý den na zadku a flákali se. A tak jsem zčásti ze zvědavosti, zčásti vinou vlastních výčitek z onoho flákání se vytáhl svůj fitbit na svůj historicky první běh. Po podrobném obeznámení se s problematikou postupné zátěže a podobných důležitých rad, jsem si stanovil jako cíl 30 minut aktivity (záměrně ne běhu) a vyrazil. To, že jsem dvakráte z běhu přešel do rychlé chůze, beru jako vítězství – čekal jsem, že víc půjdu, než poběžím. Odměnou mi byl dobrý pocit a následná statistika, kterou mi předložil Fitbit zahrála u srdce ještě jednou. Po dalších zaznamenaných bězích mohu jen vychválit přehlednost statistik.  

Zda mi nadšení z běhání vydrží, nebo ne, nevím. Možná to bude spoustě lidí připadat dětinsky hloupé, že mě k pohybu „donutila“ až elektronická hračka. Nicméně, je přeci úplně jedno, co člověka k pohybu přivede. Důležité je, že se hýbat začne. Obzvláště pak v dnešní době, plné hektického chvátání nikam, je příjemné běžet za nějakým cílem, ať už je to zlepšení fyzičky, nebo shození pár kil.