Neber všechno tak vážně, nedívej se na všechno tak negativně a žij s lehkostí a nadhledem! A podívej se na sebe, žiješ, ale duši máš mrtvou! Ranní rozhovor s mým druhým já, které na mne tupě zírá ze zrcadla.
V podvečer po celodenním maratonu povinností, jsem se sebrala a šla vyvenčit Báru (dvouletá kříženka psa neznámé rasy). Podél potoka ke statku, a protože Bára byla ráda, že jsme venku, pokračovala jsem až k rybníku. Rybník je po povodni vypuštěný a tam, kde kdysi bývávalo dno, je dnes hustý porost mladých vrbek a náletových dřevin, jehož středem protéká potok. Barunka se rozhodla prozkoumat terén. Ve vodě je velmi nejistá, ovšem našla několik děr v zemi a to bylo, aby nenašla toho, kde je vytvořil. Jakmile jedna přestane být zajímavou, s chutí se pustí do další a další.
Usadila jsem se na lávce.
Se řekne, buď pozitivní. Všichni vědí, že to stojí za prd, pozitivní signály buď žádné nejsou anebo jich je tak málo, že je negativní hravě převálcují. Jak mám být pozitivní, když jsou internet a zprávy plné informací o běžencích, kteří postupují Evropou, a nikdo nedá jasný signál, proč nepodléhat strachu a obavám. V čem a jak budou žít naše děti? Se zavedením elektronických pokladen v zásadě souhlasím, ale proč jen cílené skupiny? Proč se nezavedou pro všechny a to včetně státní správy? Proč bychom měli být ušetřeni informací o tom, jak stát hospodaří? Rozvedený otec, který má vyživovací povinnost na nezletilého z prvního manželství. Nezletilého nijak netrápí, že učiliště navštěvuje tak dlouho, jako kdyby studoval vysokou školu. Ve finále je rozvedený, dnes manžel a otec dalších dvou nezletilých, odsouzen k ročnímu trestu nepodmíněně za dlužné výživné z prvního manželství. A kdo bude vyživovat další dvě nezletilé z druhého manželství, no kdo se o ně postará? "To neřešte, o ně se postará stát" odsekla soudní úřednice. No jasně, asi tak jako o naše důchodce!
A Báru ztrácím z dohledu.
Do šera a ticha letní noci, za zvuku ševelení potoka a kvákání žab písknu a volám Báru. Ta přiletí celá šťastná a mokrá. Oklepe se, vody mám plné boty. A když vidím její šťastně veselý výraz v očích, tak přichází druhý hlas, který říká "Zbytečně si zatěžuješ hlavu tím, co stejně neovlivníš a nezměníš. Mysli sama na sebe a užívej si každého dne. A raduj se z maličkostí, podívej, jak je Bára šťastná!"
