Život bych přirovnala ke stromu. Někdy rovný a štíhlý, jindy malý a košatý, polámaný, poškozený bleskem, proschlý, ale vždycky s obrovskou silou začít znovu růst. Smůla vytékající z ran stromů mi připomíná slzy.
Pro začátek musím napsat, že příběh, o kterém budu psát je ze života a záměrně jsem zaměnila jména osob a zkrátila děj. Rozhodla jsem se příběhy publikovat, protože když už nic jiného, tak třeba pomohu těm, kteří něco podobného prožívají. Všimla jsem si totiž, že životní epizody se v různých obměnách a intervalech opakují.
Příběh Marie a Karla.
Marie, člověk vysokých ambicí, vzdělaná, bezdětná a svobodná. Karel, člověk plující životem, nízkého vzdělání, v manželství s dítětem. Už tato charakteristika nevěstí nic dobrého, ale zbavme se předsudků, vztahy nejsou tvořeny podle ideálních rovnic.
Marie několik let podnikala a budovala svou firmu. Pracovala na velkých zakázkách, stavěla domy, divadla, nákupní centra. Zaměstnávala, platila, jezdila, splácela a skoro v bezvědomí ulehala, aby nabrala sil do dalšího dne. Měla tolik starostí, že přestala vnímat tlachání lidi kolem sebe a jen v koutku duše se těšila na vánoční svátky. Slastné svátky, kdy si odpočine, bez stresu, kontrolních dnů, nedodělávek nebo termínů předání děl. Ale ještě než vytoužené svátky nastanou, musí dokončit a předat stavbu i s dodávkou interiérů. Vše se zdá být, jak má, až do chvíle, kdy zjistí, že chybí pokládka podlah koberci v pěti místnostech! Jak se na to mohlo zapomenout! Koho a kde teď budeme hledat? V tuto chvíli vidí Marie jediné řešení a pomoc ve své asistentce. "Sežeňte někoho prosím vás, ať to co nejrychleji dodělá! Potřebujeme, aby se vešli do ceny, ale hlavně ať je to v termínu" zadala Marie asistence.
A přišel Karel, živnostník v teplákách, upatlaných od stavebních materiálů. "Ano termín stihne, materiál dodrží, ale chce zálohu na materiál" informuje asistentka a Marie zadává další instrukce "Vyplatíme mu jí, ale jen se smlouvou. Jsme pod tlakem a nemůžeme si moc vybírat."
Víte, co je veš v kožichu? Tak to byl přesně Karel. Začátek konce slibné kariery Marie.
Koberce dodal, ale několikrát je musel předělat, než byla dodávka jakž takž přijatelná. V průběhu dodávky mu byla vyplacena celková cena za dílo. Ale bylo hotovo, předáno. Nejvyšší čas hledat další zakázku.
Jenže Karel začal Marii bombardovat a uhánět. Neměla úniku a ani si neuvědomila, jak fatální chybu dělá, když přijme jeho pozvání na večeři. Následně na nákup, na výlet, na oběd. Jeho přízeň jí dělala dobře, protože doposud znala jen práci. Tiše záviděla navenek bezstarostný život paniček podnikatelů a smála se jejich banálním starostem.
Karel se rozvedl a s Marií se sestěhovali do nájmu. Romanticky růžový vztah nesl finanční problémy ze strany Karla. Karel totiž byl jako správný parazit nalepený na Marii. Nevydělával a Marie platila naprosto vše a to včetně jeho vyživovací povinnosti k dítěti a bývalé manželce. Problémy neřešil, před problémy se schovával a všelijak kličkoval.
Karlovi narostla křídla a cítil se jako skutečný podnikatel. Kde? No jasně, že mezi svými v hospodách a u výherních automatů. Kritiku od Marie, že nic nevydělává, o dítě se nestará a o jeho neschopnosti ani nemluvě si léčil notnou dávkou alkoholu. Jeho sebevědomí mu tu a tam posílila nečekaná výhra v kartách nebo z automatu nebo přítelkyně za panáka.
Karel si do vztahu nějaké dluhy přinesl, ale když přišla doba, kdy se Marii přestalo dařit, zakázek nebylo a firma spěla ke krachu, bylo potřeba hradit základní životní potřeby, nezbylo tedy Marii nic jiného, než si vzít půjčku. Jasně první, druhou a další společnou. A Karel se jednou, dvakrát, třikrát nevrátil přes noc domů. Marie byla vzteky bez sebe, když přijel, tedy rozuměj, sedl za volant, opilý.
Bylo jasné, že se vztah Marie a Karla blíží ke konci. Marie se nedokázala soustředit na práci, v portfoliu už nebyla žádná zakázka, peníze neměla a tak nezbylo, než začít znovu.
Přemýšlela, co si Karel počne, kam půjde, jak to zvládne, jak se o sebe postará? A vůbec jí nenapadlo myslet na sebe, že čas a peníze, které investovala na úkor své firmy do Karla, jí už nikdo nevrátí! Byla tak zavalena věčnou starostí o Karla, že se zapomněla starat sama o sebe. Čím více a déle Marie o vztahu přemýšlela, nacházela otázky bez odpovědí na vlastní selhání. Zatím co se Marie snažila vyvracet podněty své rodiny a přátel, že Karel je jen "vyžírka" a aby ho nechala jít, protože se na ní stejně vykašle, až bude u dna, Karel skutečně myslel a konal výhradně ve svůj prospěch.
Až jednoho dne dorazil Karel s notnou dávkou sebevědomí s tím, že odchází, protože si našel novou přítelkyni a stěhuje se k ní. "S tebou se nedá žít, bráníš mi žít, mít kamarády. Jo a jediný, kdo je tady v prdeli, jsi ty!" pronesl.
Tolikrát se chtěla Marie s Karlem rozejít, ale nebylo to možné, protože se jí držel jako klíště a teď, když ho nejvíc potřebuje, se na ní vykašle! Do Marie vjel takový vztek, že Karlovi sbalila do dvou igelitek jeho věci a se slovy "Náš vztah právě skončil, tady máš, s čím si přišel a jdi, už tě nikdy nechci vidět. A ohledně té prdele, tě bude kontaktovat můj právník!" jej vyhodila.
Tři roky po rozchodu se Marie snaží znovu podnikat, ale žádný slavný návrat se nekoná. Snaží se splácet dluhy ze vztahu s Karlem a o společných dluzích ani nemluvě, protože z Karla není možné vymoci žádné plnění, neboť nemá žádného majetku a ani příjmu. Karel se zřekl svého dítěte. Marii zbyly jen oči pro pláč a žádný další vztah nevyhledává. Drahé a vysoké školné za poznání vši v kožichu a oddalování rozhodnutí v naději na zlepšení.
