„A co s tím chceš dělat, tvoje blbost!“ odseknu. Ještě oloupat horké brambory, vyndat maso z trouby. A že bych upekla bábovku? Až se vrátíme z lesa, bude se hodit něco sladkého na zub. „Připrav stůl, budeme obědvat!“
Konečně, miluji vůni lesa. Zvednu hlavu. Pohled upírám se ke korunám stromů, tvář nastavuji slunečním paprskům a kochám se romantické atmosféře podzimního období, když slyším: „Co mamko, taková smaženice?“
„No, nevím. Třeba i my něco najdeme!“ odpovídám. Ovšem pochybuji, když jsem viděla, jak se skoro každá lesní cesta proměnila v parkoviště. Po třech hodinách jsme našli několik málo hřibů a václavky. Na smaženici stačí a zbytek zpracuji do mrazáku.
Cestou domů prohodím: „Co si mi to vyprávěl s tou tisícovkou?“ A on trpělivě znovu vysvětluje.
„Tak se stane, že si musíš koupit nějakou drobnost do 100,- Kč, ale v peněžence máš jen 1000,- Kč. A prodavač ti vrátí drobné do stovky a další tři kusy papírových bankovek. Vlastně čekáš na 3 kusy papírových bankovek, když začal pětistovkou a dvoustovkou. Všechny bankovky uklidíš do peněženky a odejdeš.“
Usměji se: „ Co je na tom tak zvláštního? Mohl ti vrátit v několika variantách.“
„Jo, to jo, ale on to udělá třeba jednou za den. A když má otevřeno jen 20 dní v měsíci, tak si vydělá docela dobrý peníze a pochybuji, že je bude přiznávat!“ a pokračuje dál.
„Takže ti vrátí drobné do 100,- Kč. Když začne vracet peníze, tak vytáhne 500,- Kč. Ty očekáváš minimálně další dvě bankovky. On vytáhne 200,- Kč a čekáš na další. Mozek, v tomto příkladu, očekává 3 kusy papírových bankovek. A on vytáhne 100,- Kč. No a tři papírové bankovky máš v ruce. Dobrý ne?!“
„To je blbost! Toho si každý všimne!“ namítám.
„Ty třeba ano! Ale jsou okolnosti a prodavač to zkusí. Tak to je a bylo! Tak schválně, kolik opravdu vrací zpátky? Nakoupíš za 100,- a platíš 1000,- Kč. Jasně, měl by vrátit 900,- Kč a jaké ti dal bankovky? Určitě 500,- Kč a dvě 200,- Kč bankovky?!! Ne, ty máš 500,- + 200,- + 100,- a bude to chvilku trvat, než si uvědomíš, kolik ti vrátil! Jo a za tebou ve frontě stojí další zákazník, který do tebe soustavně žďuchá košíkem.“
Ne, to se mi určitě stát nemůže, protože si na peníze dávám pozor.
****
„K té smaženici by se hodil čerstvý chleba. Jé, podívej, támhle mají otevřeno! Třeba ho budou mít a pár drobných mám. Zastav mi tady někde!“ Zastavujeme u malého obchůdku. Stojím ve frontě u pokladny. Přede mnou stojí starší paní a v košíku má vejce, mouku a nějaké drobnosti. Cena nákupu 87,- Kč a platí tisícovkou. Jaká to náhoda!
„No, to jsem zvědavá, kolik jí vrátí.“ pomyslela jsem si.
A nevěřím svým očím. Teď jsme se o tom bavili. Prodavač žvaní, směje se, možná se znají a vytahuje drobné a 500,- Kč. Starší paní s ním komunikuje, oba se smějí a prodavač vytáhne 200,- Kč a bleskově 100,- Kč. Vše podává starší dámě, která si vrácené bankovky chce uložit do peněženky.
„Promiňte, to vám vrátil špatně!“ křiknu. Paní se zarazí a prodavač vědom si svého „jakože omylu“ se začne ještě víc smát, omlouvá se a přidává chybějící bankovku v hodnotě 100,- Kč.
Zaplatím chléb. Přepočítám drobné, protože do lesa si velké bankovky nenosím. Vyjdu z obchodu s vytřeštěným pohledem a s křečí v úsměvu, odpovídám starší dámě, která mi děkuje, že opravdu není za co.
„Co se stalo?“ ptá se přítel a já mu vše odvyprávím.
„No vidíš! A ta ženská byla tak zblblá sympaťákem, že si toho ani nevšimla, viď!
„Bez karty anebo displeje s uvedenou částkou k vrácení nakupovat nebudu! A budu se mini krámům vyhýbat!“ zaříkávám se. Byla to chyba, omyl nebo náhoda anebo opak je pravdou?
Začínám rozumět příteli, který by papírové peníze zrušil a nahradil je digitálním platebním systémem. Ale to už je jiná hra! A stejně, než to bude, my už tady dávno nebudeme :-)
