Uváděný věk vozového parku je dle mého názoru záměrně zkreslován a dokola omílán. Ten reálný by se měl uvádět ze stanic technických kontrol, tedy konkrétně z vozů, které mají platnou STK.
V databázi ministerstva dopravy totiž "straší" velké množství neexistujících vozidel. Zatímco Slovensko si registr vyčistilo v devadesátých letech přeregistrováním, Česko nikoliv - jen zrušilo registrace některým, co měli značky dlouhodobě v depozitu a nedoložili, že vůz existuje. To byl ale jen zlomek těch "duchů". Těm, kdo někdy zkoumali soubory CSV na stránkách ministerstva dopravy, to musí být jasné. Nejeden veteránista by totiž zajásal, kolik historických vozů je po Čechách stále poschováváno a udržováno.
Pro názorný příklad uvedu porovnání autobusů typu Šx, vyráběných v letech 1965-1981, kde je reálný stav celkem dobře zmapovaný:
Typ ŠM11 (městský třídvéřový). Dle tabulek je jich 60, reálně dochovaných kolem 10 kusů (navíc polovina na veteránských značkách, bez původních dokladů a tedy v ministerské statistice neevidovaných).
Typu ŠL (linkový dvojdvéřový) dle tabulek jezdí téměř tři stovky, reálně dochovaných je jen několik málo desítek.
Nakonec zájezdový ŠD (který se v některých letech výroby označoval jako ŠL11 Tourist) - dle tabulek jich stále jezdí přes dvě stovky, reálně dochovaných je do padesáti.
Ano, z těchto kostlivců se počítá průměrný věk autobusového vozového parku. Uvedená čísla se již léta nemění, jen každý rok opět zestárnou a tím více statistiku zkreslují. U osobních aut to bohužel bude podobné.
Novináři stále dokola jen papouškují jakési prohlášení Svazu dovozců automobilů, politici se nad tím pohoršují a říkají, že je potřeba s tím něco dělat. Tvrdí, jaké vraky po silnici jezdí, přitom já ač se koukám, až na několik málo vyjímek na první pohled žádné nevidím. Výrobcům automobilů tato stokrát opakovaná lež vyhovuje, Česko z hlediska výroby jako automobilová velmoc přece nemůže jezdit starými auty a je tedy potřeba lidem přikázat, aby ještě víc kupovala ty nová. Přitom stáří vozidla ještě vůbec nic nevypovídá o stavu vozu. V rámci svého povolání jsem se nejedenou setkal s pětiletým vrakem stejně jako s dvacetiletou udržovanou leštěnkou.
Další věc, co na mé tváři vyvolává úsměv jsou letité tanečky kolem vyhlášení nízkoemisních zón. Čtu o tom, jak do centra někde zakážou vjezd těm "starým kouřivým nafťákům", ale hned vzápětí dodávají, že se to téměř nikoho nedotkne, neboť takových vozů jezdí naprosté minimum. Tak buď neříkají pravdu, nebo je takové nařízení zbytečné (zakazovat vjezd autům, které údajně nejsou...).
Problémem naší společnosti je, že na všechna opatření se vždy najde způsob jak je obejít. Viz třeba absence filtru pevných částic u mnoha aut. Na jednu stranu chápu majitele, neboť si myslím, že auta v současné době vyráběná jsou po dobu své životnosti vzhledem ke své složitosti jen těžko udržitelná ve své emisní třídě, na druhou stranu mne rozčiluje ten hon na stará auta, když pak vidím ten černý kouř za autem, které je z tohoto pohledu zánovní.
Statistika je hra s čísly. Kdo bude chtít pranýřovat stáří vozového parku, bude čerpat z uvedených tabulek ministerstva. Kdo bude chtít být objektivní, bude věk počítat věk z vozů s platnou STK. Hrát si lze nadále třeba tím, že zohledníme kolik km která "věková kategorie" ročně najede, nebo která způsobí více nehod. Statistika je dnes často o tom, že výsledek je dán jako první a podle něho teprve dosazujeme vstupní čísla, vstupní zdroje. Stejně tak jako novinář dnes událost nejen oznamuje, ale často i vytváří...
