Muž na radnici jako "povinná četba"

V souvislosti výročí pádu totality se mi dostal do ruky "podpultový" seriál z doby minulé a sice onen proslulý "Muž na radnici". Po jeho shlédnutí dost dobře nerozumím, proč v dnešní době dostal nálepku "nevhodný" nebo dokonce "oslavující minulý režim". Kdo toto vyřknul, ho nejspíše ani neviděl. Posuďte sami:

Zdenek Buchvaldek alias soudruh predseda Bavor Celý seriál se odehrává v třicetitisícovém městě Starý Kunštát, jehož historické centrum, které by dnes bylo zcela určitě památkově chráněno, je poněkud zchátralé. A hned v prvních dvou dílech se dozvíme proč - většina přízemních nebo jednopatrových domků je v osobním vlastnictví. Ne že by se o ně majitelé špatně starali. Ale i k pouhé výměně okapu svépomocí je totiž třeba dostat povolení od radnice.  A to radnice, pod vedením soudruha Chovance (hraje ho Martin Růžek) přece majiteli vydat nemůže, protože majitel, který nemá dostatečnou odbornost, nemůže opravu provést dostatečně odborně. A tak se jim dostane jen rada, aby se obrátili na jakousi složku bytového hospodářství. To ale nemá dostatečné kapacity ani na udržování bytového fondu města. Prý možná za dva, tři roky... co může vystihnout lépe tehdejší stav věcí. O tzv. OPBH a jeho zaměstnancích dodnes kolují celé legendy.
  Tuto zkostnatělost se snaží odbourat hlavní hrdina - poslanec (snad uličního výboru strany), soudruh Bavor - hraje ho Zdeněk Buchvaldek. Ano, i takový pěšáci, kteří se upřímně snažili na celkově špatném systému alespoň vylepšit nějakou maličkost, a udělat pro spoluobčany život v tehdejším absurdistánu snesitelnější, v minulém režimu byli. Jemu hned v prvním díle tragicky zahyne manželka, když havaruje na mopedu v centru města - lidi se jen seběhnou kolem a bez poskytnutí první pomoci rovnou konstatují: mrtvá - nedá se nic dělat. I taková tehdy byla doba - všichni často jen koukali a maximálně řekli "mělo by se..."
  Dále v prvním díle máme možnost nahlédnout do typického mlékařství, kde už v sedm ráno není mléko, což velmi "ochotně" prodavačka sděluje ve frontě stojícím zákazníkům. Uvěřitelněji a realističtěji by tuto scénu dnes nikdo nenatočil, o tom, že by se situace s mlékem vylepšila, není ve zbytku seriálu zmínka.
  Ale lahůdka teprve přijde - po drsné kritice vedení města se za pomocí intervence městského výboru strany soudruh Bavor dostane do křesla předsedy a to se teprv začnou dít věci - spolu s místním "podnikem", jehož modernizace výroby je "vládním úkolem" chce postavit nové sídliště se 600 byty. Ale ze všech stran naráží na "nedostatečné kapacity" dodavatelských závodů a podniků - co je pro tehdejší dobu typičtější...
  Nicméně se mu podaří zburcovat lidi, aby v rámci akce Z ve svém volném čase vybudovali inženýrské sítě a další podružné stavby. To je další typický aspekt doby - protože "nebyli lidi", tak to často jinak nešlo a někdy tyto stavby "svépomocí" pak podle toho vypadaly...
  Celá akce se ale vzápětí proti pomociochotným lidem obrátí, neboť do města přijede architekt (jeho roli ztvárnil František Němec), který se rozhodne na místo stavby nového sídliště postavit paneláky přímo v historickém centru, kde z toho důvodu plánuje zboruat 96 domů, včetně těch na náměstí. To je snad netypičtější výraz doby - umanutí několika soudruhů dokázalo napáchat nenapravitelné škody - severní Čechy, Jihlava ale i další města by mohly vyprávět. V seriálu je zvůle o to větší, že většina asanovaných domů byla v soukromém vlastnictví a majitelé si mohli jen "svobodně" vybrat, jestli svůj dům prodají, nebo si ho nechají vyvlastnit. Pensionovaný učitel, který soudruha Bavora na to, že jeho rozhodnutí příští generace zcela určitě neocení, pak ještě před demolicí jeho prvorepublikové vilky a následného stěhování do panelového 3+1, umírá na infarkt. Troufnu si tvrdit, že takové případy v minulém režimu zcela jistě nebyly ojedinělé.
  V dalších dílech se situace komplikuje, neboť po asanaci prvních domů se celý projekt příkazem "shora" zastaví, oficiálně kuli nedořešení železniční přípojky či co. I toto bylo pro minulý režim typické - nekoncepčnost a nedomyšlenost jednotlivých rozhodnutí, které i z jednoduchých věcí vyráběly běh na dlouhou trať.
  Celým seriálem se nesou typické jevy tehdejší doby - ovládání tisku, šíření fám a pomluv, či typické fráze "co by tomu řekli lidi" nebo že v oděvech na náměstí právě "dostali" ty nový šaty.
  Co zní poněkud úsměvně jsou občasné obavy soudruhů, aby neutěšená situace náhodou neměla vliv na vedoucí pozici partaje. (To jako že by snad ve volbách lidé zvolili třeba jinou stranu...)
  I když po stránce herecké i dramaturgické dílo není zrovna na výši a děj tak nějak "neubíhá", a patří tak Dieltovým slabším dílům, myslím že by určitě bylo přínosné, kdyby byl někdy odvysílán, nejlépe povinně vždy před volbami a to v hlavním programovém čase. To co soudruzi totiž původně zamýšleli jako určitou propagandu a chvalozpěv o tom, jak uvědomělý soudruh, kterému to pokrokově přemýšlí, to nemá s lidmi jednoduché, ale když se všichni spojí, kýžeého výsledku dosáhnou, totiž minulý režim ukazuje realisticky a v celé své nahotě. Rozhodně je to pro mladou generaci lepší poznání tehdejší doby, než například fantasmagorické, trapněkomické "Vyprávěj", které se snaží svůj slabý a nedomyšlený scénář dohonit dobovými rekvizitami a rozhlasovými znělkami v pozadí. A nebo oproti nyní opakovanému Majorovi Zemanovi, který oslavuje složky státní bezpečnosti způsobem, jak neohroženě bojuje proti imperialistickým živlům a jejich přisluhovačům, a který si dále upravuje reálné tehdejší události k obrazu svému. Proti němu je Muž na radnici defakto romantická novela, která ale ukáže celkem drsnou realitu tehdejší doby.