Tak jako každý rok, i letos do českobudějovického metropolu zavítalo Divadlo Sklep se svou letošní Besídkou. Někoho pobavila více, někoho méně, ale jak je u Divadla Sklep zvykem, nikdo určitě neodešel zklamán.
I tentokrát diváci zejména v první řadě museli počítat s tím, že se zároveň mohou stát herci. Sice už jen v poněkud křečovité podobě, ale na rozdíl od Dobešky jsou v divadelním sále Metropolu vstupenky na konkrétní místo, takže bohužel první řadu shodou okolností obsazují ti, kteří nejsou schopni s herci táhnout za jeden provaz. To se v minulých letech opakovaně ukázalo, proto se nedivím, že se Sklep do nějakého většího zapojování diváků zde již nepouští. Je to sice škoda, ale typovat a selektovat lidi už v předrodeji zkrátka nejde.
Letošní Besídka se tak trochu posunula více do vulgárna, což je možná škoda - přijde mi, že méně je někdy více. Dříve stačilo jen naznačit (a divák si domyslel), popřípadě se nějaký ten vulgarismus použil k vygradování celého dialogu. Letos jsme se s nadsázkou museli nejrůznějšími výrazy přes první polovinu přímo přebrodit. S tím kontrastovaly některé sólové výstupy Milana Šteindlera, které byly již staršího data, a kde by se v letošním tvrdším schematu vyjadřování zcela jistě daly použít silnější výrazy. Naštěstí zůstaly nepoužity.
Ale abych jen nekritizoval - Besídka obsahovala mnoho nových povedených scének, nápadů a písní, které se nesmazatelně zaryjí do mé mysli (např. Abiturienti), výborným obohacením Besídky byl i již zmíněný Milan Šteindler, který na turné už obvykle nejezdí. Právě jeho scénka "Kosmopysk" měla u diváků asi největší úspěch z celého večera. Pravda, i ta je již staršího data.
Každopádně Divadlo Sklep bude mít stále můj obdiv. Za ten nápad a úsilí rok co rok přicházet s novými a novými nápady na srandu (jiný výraz není trefnější) a pak s nimi stále překovánat z minula vysoce postavenou laťku, si ho určitě zaslouží.
