Vrátí se branná výchova do škol?

Pan poslanec Bohuslav Chalupa (ANO) přišel před několika dny s nápadem na obnovení Svazarmu a zavedení branné výchovy ve školách. Není prvním, kdo s touto myšlenkou přišel.

Chceme tlačit na ministerstvo školství, aby se začala opět učit branná výchova. Je za pět minut dvanáct vzhledem k tomu, co se děje kolem nás. Je potřeba začít děti učit, jak se chovat v krizových situacích, přitom nejde jen o hrozby typu Islámský stát, ale také o živelní pohromy nebo průmyslové havárie.
Pan poslanec Chalupa pro deník Právo

Nevím, nakolik si pan poslanec zjišťoval situaci na školách. Jisté však je, že příprava na krizové situace a mimořádné události se ve školách už dávno povinně vyučuje. První pokusy přišly dva roky po povodních 1997, kdy Ministerstvo školství zařadilo od školního roku 1999/2000 do vzdělávacích programů tématiku ochrany člověka za mimořádných událostí. Tento pokyn ovšem neobsahoval konkrétní formu výuky ani její hodinový rozsah. Teprve v roce 2003 vyšel další pokyn MŠMT, kterým se ochrana člověka zařadila do vzdělávání v rozsahu minimálně 6 vyučovacích hodin ročně. Stejně jako ochrana člověka je od roku 2013 zařazena ve vzdělávacím programu pro základní vzdělávání i příprava k obraně státu. Není tedy potřeba zavádět něco, co tu už dávno je.

Tím, co by se mělo řešit, je rozdílná úroveň výuky těchto témat. Stále ještě existují školy, které povinných 6 hodin ročně splní exkurzí u místních hasičů a orientačním pochodem. Žáci se sice dozvědí, jak vypadá hasičské auto, ale při povodních nebo havárii jim to bude k ničemu.

Samotní učitelé v tom jsou z větší části nevinně. Snad ve všech školách skončila ochrana člověka nedobrovolně na bedrech tělocvikářů, chemikářů nebo zkrátka toho, kdo se této nové látce nedokázal ubránit. Rozvrhy ale nejsou nafukovací a tak povinných 6 hodin je často rozděleno do různých předmětů a mnohdy se odbude jen zápisem do třídní knihy.
Učitelé se většinou drží metodické příručky, vydané Hasičským záchranným sborem, a bohužel často také svými zkušenostmi z předlistopadové doby. Není proto problém narazit na den ochrany člověka, který je jako vystřižený z osmdesátých let. Učitelé nebo vedení školy by se proto neměli bát oslovit místní Hasičský záchranný sbor a další organizace, které v okolí působí a mohou pomoci.

Hasičské záchranné sbory krajů a Národní institut pro další vzdělávání také pravidelně pořádají kurzy pro učitele, ale účast na nich nebývá nejvyšší. Trochu jinou cestou se v roce 2009 vydal náš spolek Rescueinfo, který inicioval vznik projektu Vzdělávací modul „Ochrana člověka za mimořádných událostí“. Během roku prošlo jednotlivými semináři celkem 60 pedagogů z Královéhradeckého kraje, z nichž každý absolvoval školení na téma mimořádných událostí v rozsahu 34 hodin (8 setkání v průběhu roku). Mnozí z nich jsou s námi dodnes v kontaktu a využívají pomoci při výuce.

Jak dál?

Stejně jako v celém světě, i u nás dlouhodobě rostou bezpečnostní hrozby. Je proto otázkou zda témata ochrany člověka, zdraví, dopravní prevence a obrany státu nespojit do jednoho nového a samostatného předmětu. Jedině tak by se jim věnovalo tolik pozornosti, kolik si zaslouží.
Druhou neméně podstatnou otázkou je, jak tato témata přiblížit populaci, která školním lavicím již odrostla. Většina lidí je cíleně nevyhledává, protože žije s falešným pocitem bezpečí a jistoty, že se v případě potřeby "někdo" postará. Tak tomu ovšem není a Koncepce ochrany obyvatelstva klade důraz na informovaného obyvatele, který ovládá sebeochranu a vzájemnou pomoc.