Mnozí ještě mají v živé paměti branné dny, kdy se školy a okolní prostranství během okamžiku měnily na epicentra válečných konfliktů. Ochranné masky, střelba ze vzduchovky, jaderný útok a neodmyslitelný politický podtext. Počátkem devadesátých let se vše zmiňované stalo minulostí. To je samozřejmě dobře, ale tak dobré už není to, že civilní ochrana, respektive dnes ochrana obyvatel zmizela ze škol úplně a bez náhrady. Vypadla tak celá jedna generace (do níž se řadím), které se jakákoliv příprava na mimořádné události ve škole vyhnula.
Zlom nastal v červenci 1997, kdy českou republiku zasáhly povodně, které do té doby nikdo nepamatoval. Velmi rychle se ukázalo, že společnost není připravena. Neví, jak se zachovat v krizi.
Na tuto skutečnost zareagovalo Ministerstvo školství, které od začátku školního roku 1999/2000 zařadilo do vzdělávacích programů tématiku ochrany člověka za mimořádných událostí. Tento pokyn ovšem neobsahoval konkrétní formu výuky ani její hodinový rozsah.
Další změna přišla v březnu 2003, kdy ministerstvo zrušilo předchozí pokyn a nově zařadilo tématiku ochrany člověka do učebních dokumentů pro základní školy, střední školy a vyšší odborné školy a speciální školy v rozsahu nejméně 6 vyučovacích hodin ročně v každém ročníku. Podrobnější informace a doporučení obsahuje metodická příručka „Ochrana člověka za mimořádných událostí“, kterou v březnu 2003 vydalo MV-generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky.
Současná situace
V současné době je tedy stanoveno, že každá základní, střední, vyšší odborná a speciální škola musí v každém ročníku věnovat minimálně 6 vyučovacích ochraně člověka za mimořádných událostí. Jsou sice přesně určena témata, ale nikoliv způsob výuky.
Zatímco některé školy volí formu zážitkových kurzů, jinde se spokojí s pouhou teorií a výjimkou nejsou ani případy, kdy se celé téma odbyde pouhým zápisem do třídní knihy – nemá ho totiž kdo učit.
Poměrně oblíbené je také „odučení“ těchto 6 hodin formou exkurze u místních hasičů. Žáci se dozví, že hasičské auto je červené a povinnost je tím splněna…
Dospělá populace
Pokud jsem říkal, že v případě školní mládeže se situace alespoň trochu zlepšila, u dospělých se nezměnilo vůbec nic.
Samozřejmě každý, kdo má zájem, nalezne informace na internetových stránkách obcí a hasičů. Tím ale získá pouze teoretické znalosti a navíc bez možnosti zpětné vazby.
Základní informace je možné získat prostřednictvím výukových filmů z edice „Štěstí přeje připraveným“, které od roku 2005 vytváří videostudio Institutu ochrany obyvatelstva Lázně Bohdaneč. Bohužel tyto spoty se na žádné celoplošné televizi nevyskytují, přestože pro ni byly natočeny.
Osobně jsem čekal určitou změnu k lepšímu v okamžiku, kdy Centrum pro bezpečný stát spustilo projekt Ochrana obyvatel. Příručka „Co dělat“, šikovné kartičky, cvičení ve škole a další aktivity tohoto projektu dávaly naději na změnu. Změna skutečně přišla, ale především v zaměření onoho centra, které se zaměřilo na datové schránky a ochrana obyvatel šla na „druhou kolej“.
Ale abych jen nekritizoval. Na místní úrovni skvěle funguje projekt Vaše cesty k bezpečí jihomoravských hasičů, karlovarský Záchranný kruh, středočeská Naše prevence a snad mezi tyto projekty můžeme zařadit i naše Rady v nouzi a VarujemeVas.cz.
Jak dál?
Každý z nás je čas od času ohrožen nějakou mimořádnou událostí. Ať už jsou to povodně, úniky nebezpečných látek, dopravní nehody a mnoho dalších. Všechny tyto situace ale mají jedno společné. Vždy je lepší být připraven a protivníka poznat předem.
Pojďme se tedy na to „poznávání“ podívat podrobněji.
- Je branná výchova skutečně přežitek, nebo by se měla do škol vrátit? Samozřejmě pokud masky nahradíme improvizovanou ochranou, střelbu zaměníme za tísňové volání a jadernou válku vystřídá terorismus.
- Jak přiblížit ochranu obyvatel dospělé populaci?
- Cítíte, že jste připraveni a máte dostatek informací?
- jakou formu získávání informací a návyků považujete za ideální?
Článek vznikl pro téma měsíce portálu Radyvnouzi.cz
