Vím, že je na to ještě brzo. No, i když podle ochoďáků prodávajících adventní věnce a čokoládový kalendáříky asi ne.
Se divim, že tam ty čokoládový panduláky nemaj celoročně. Škoda uklízet, když to v září nebo na přelomu srpna zasejc vytáhnou.
Proběhla nám ve školce další porada. Bylo nám sděleno, že letos, a vlastně po zbytek funkčního období, bude naší školku navštěvovat pouze Mikuláš a andělé. Čerti žádoucí nejsou. Podobně jako 12 syrských imigrantů ve vidině Česka dle Tomia Okamury.
Beru argument o možných negativních vlivech na dětskou psychiku. Ale… Je tu jedno velké ALE. Mikuláš je tradice. Tento svátek je součástí české, potažmo i slovenské kultury po staletí. A jednou z náplní mateřských škol je předávat dětem tyto tradice a zvyky - v jejich původní podobě. Vštěpovat jim, že místo Halloweenu slavíme dušičky. Dárky nám nosí Ježíšek, a ne Santa. A že s Mikuldou a andělama chodí čerti. Čerti, kteří zlobivcům nadělují brambory a uhlí, nebo si je rovnou v pytli odnášejí k „večeři“. Řekněte mi, jak jim mám vštěpovat naše krásné tradice bez čerta?! Není to už trošku přehnaný?
Možná, pro jistotu hysterickým bio matkám, které se pomocí Google vyhledávače staly odbornicemi na poli dětského vývoje a psychologie (během toho, co své děti dusily a zapařovaly v šátcích a kojily je na sedačce v tramvaji), objasním, jak to celé vypadá. Náš Mikuláš probíhá tak, že přijdou děti z devátých tříd, pardon čerti z devátých tříd. Se školkovýma dětma si pošvitoří Mikuláš, anděl jim rozdá dárečky a sborově všichni zalžou, že už zlobit nebudou. Nikdo nikoho nestrká do pytle. Nikdo bezbranné a vyděšeně dětské oči nepropichuje žhavými vidlemi. Většina dětí má „čerty“ na párku už ráno. Další je mají na párku v momentě, kdy si všimnou, že jsou čerti nějak nápadně podobní kamarádům jejich staršího bratra. Notabene místo kopýtek maj Conversky. Najdete-li vyděšené jedince, automaticky je berete do náručí, schováváte za mohutný zadek nebo jim nabízíte zbylé končetiny jako případnou zbraň proti pekelníkům. A můžete mi věřit, že ani ta nejzlejší úča (za kterou většina z vás považuje mě) by neměla žádné vnitřní potěšení z toho, že by dítěti čertama způsobila psychickou újmu.
Celá tahle seance netrvá snad ani patnáct minut. Zazpívá se, řeknou se básničky, rozdaj se adventní kalendáře. Vlastně ty už letos taky ne. Ty jsou čokoládové, tudíž nezdravé. Chápu. Alternativou jsou prý oříšky v čokoládě. To už tolik nechápu, ale tak od toho tam nejsem…
Já čertama osobně ani nestraším. Zaprvé je to neprofesionální, zadruhé je to prvoplánové (což nesnášim) a zatřetí to má krátkou dobu účinnosti. Notabene mám své vlastní osvědčené a funkční metody. Které jsou samozřejmě zcela v souladu s rozvojem dětské osobnosti a nepotlačují vývoj jejich individualit.
Letos tedy budeme mít tuto okleštěnou bezčertí verzi. Něco jako české tiramisu z pomazánkového másla (dává se tam mascarpone, víte?). Akorát verze český Mikuláš na "zdravý" způsob. Nedejbože, že by děti odpoledne cestou ze školky potkaly nějakýho čerta, kterej, na rozdíl od těch našich, nebyl zcenzurován.
Před čím se ty děti snažíme ochránit? Je to skutečně pro jejich dobro? Pro jejich dobro v dlouhodobé perspektivě? Připravujeme je takto dobře na život v dnešní společnosti? Tím, že jim zkreslujeme "realitu" s odůvodněním, že by jim to jinak mohlo uškodit? A co jim mám říct, až se mě budou ptát, kde jsou čerti? Že na ně nebyly peníze?! Že je to pro jejich dobro?!
Podle mě se dá vždy najít kompromis. Zkušená a kvalitní učitelka dokáže pracovat s většinou dětských strachů. Ať už jde o auta, psy nebo čerty. Za šest let, co nás Mikuláš navštěvoval v plné sestavě, ze školky neodcházelo jediné dítě, které by bylo jakkoli poškozeno ze setkání se s tímto stvořením. Ať už mu bylo 6 nebo 2. Ať to byl Vietnamec, Mongol nebo našinec. Nebo dítě s přiděleným asistentem.
Myslím, že Mikuláš je hezký svátek. A pro koho jiného než pro děti? A je škoda jim nedat šanci prožít ho dle našich tradic v neupravené verzi v kolektivu kamarádů. Prokážou-li odborné vědecké průzkumy, že dnešní dospělá česká a slovenská populace trpí "postčertovským" syndromem (a v důsledku toho volí takový volotrky jako je Pitomio), nechť vznikne petice za vyškrtnutí čertů ze všech zvyků, tradic a pohádek v zemi zdejší. Pakliže ne, zkusila bych důvěřovat zdravé dětské psychice, že se s tímto nevšedním zážitkem vyrovná bez negativních následků.
PS. Aby k nám letos tři králové nepřišli bez Balthazara (toho "černýho vzadu")
PS2. Na Velikonoce bychom zas mohli vynechat pomlázku. Mohla by evokovat fyzické týrání...
PS3. Mě osobně (a to jsem dospělá) víc než český čert děsí americké vydlabané dýně se svíčkou uvnitř
