Jela vlakem jedna maminka se dvěma dětmi. Z toho jí jedno vypadlo z vlaku. Jela jedna maminka lanovkou se třemi dětmi. Z toho jí jedno vypadlo z lanovky. No a pak je tu učitelka mateřské školy, která jich má na starosti 28(!)...
Jsou to politováníhodné nehody, ale jak vidíte, stávají se. O to víc bychom se měli zamyslet nad tím, zda učitele neposíláme jednou nohou do kriminálu, když jim na krk navěsíme přes dvacet dětí. Nevystavujeme tím děti zbytečnému nebezpečí? U učitelek mateřských škol to bývá 24 dětí. Legislativně je povoleno ale až 28 dětí na jednu učitelku!
Jen pro představu jak vypadá počet 25 dětí, co mám já ve třídě. Jsou to všichni lidi na hřišti při fotbalovém zápase. Včetně čárových. Na jednoho učitele. Který má nejen zaručit, že všichni ve zdraví přežijí, ale také se jim individuálně věnovat. Všem.
Na jednoho chlapce nám byl nyní přidělen asistent. Věřím, že kdyby byl počet dětí ve třídě nižší, hošíkovi bych dokázala věnovat pozornost, kterou vyžaduje. Ale v počtu 25 to prostě nejde. V heterogenní třídě. To znamená, že tam jsou děti všeho věku. Od dvou let až po šesti, sedmileté. A všem je třeba věnovat stejnou péči a pozornost. Pak jsou tu děti jako tenhle klučík, které potřebují o trochu více času a pozornosti. Což jim ale bohužel jako samotný dospělý na třídě nedokáži dát, i kdybych se rozkrájela.
Je to přesně rok, co nám bývalá ministryně školství, paní Valachová, naslibovala hory, doly, černé lesy. Ve článku s ní spojeném, vydaném před rokem - https://novinky.cz/veda-skoly/426933-ve-tridach-materskych-skol-ma-byt-mene-deti.html se exministryně dušovala, že kapacita tříd mateřských škol bude snížena na 20. A já se tedy ptám, kdy to tak můžeme očekávat? Jo aha, vy už nejste ve funkci. Tak hlavně, že jste stihla ty dvouleťáky protlačit do školek.
Plané řeči, demagogie. Revoluce se nekoná. A nevypadá to, že by se v brzké době konala. Abych vám přiblížila současný stav předškolního vzdělávání, vypadá to následovně. Představte si ono fotbalové utkání (ze začátku článku). Na oba týmy máte jednoho trenéra (učitele). Dohromady 22 hráčů/dětí. Každému z nich během těch 90 minut, bez poločasové přestávky, byste měli věnovat individuální péči. Jednoho máte naučit kopat penaltu, druhého běhat, třetího hráče, který je hluchý, naučte rozlišovat barvy. Krom hráčů máte v "týmu" i rozhodčí, včetně čárových. Všem se musíte věnovat individuálně. Neboť je to od vás očekáváno. Sudí byste v tomto čase měli zdokonalovat v češtině, protože jeden je Albánec, druhý Kubánec a třetí je Mongol (v mé třídě jsou tři cizinci, z nichž jedna neumí česky).
Abych se vrátila k meritu věci. 28 dětí je moc! Je to moc na jednoho, i na dva, i na tři. Je to hlavně moc na jakékoli dítě, které je v takto početném kolektivu. Většina z vás dobře ví, jaký hluk dokáže vytvořit jedno dítě. Teď si to znásobte dvaceti. Do toho dvouletí, cizinci, děti se specifickými vzdělávacími potřebami a tak různě. Jen si představte ten hluk, co takovýto různorodý roj vydává. Existuje něco jako sluchová hygiena. Myslíte, že se v tomto počtu dá existovat delší dobu, aniž by to nepůsobilo negativně na sluchový orgán? Nebo na psychiku? A to jak učitelů, tak především u dětí?!
Naše průměrná docházka za leden byla 21,5 dítěte. To znamená,. že každý den bylo ve třídě přes 20 dětí. Kromě toho, že v tomto počtu nemůže být řeč o individuálním přístupu, tak zde nemůže být řeč o bezpečí. Do toho ta osvětová (nefunkční) inkluze. V českém provedení. Třeba ve vedlejším Německu zjistili, že celá inkluze je jako taková neefektivní projekt. Nesplnila očekávání a předpoklady. Víte, co udělali? Upouštějí od ní. No, jen jestli bychom se nad tím taky neměli trošku zamyslet?!
Učitelky ze školek mívají takový tik, že sebou trhnou pokaždé, když uslyší nepřirozený hluk, jako rozbití talíře nebo tupou ránu. Je to taková profesní deformace. Protože v práci mají na triku zdraví a bezpečí neadekvátního počtu dětí. Jejichž rodiče na ně spoléhají, že jim je odpoledne vrátí vcelku a bez šrámů. S kapacitou přes dvacet mi to přijde, jako že všichni čekáme, kdy se stane ono neštěstí, o kterém jsme všichni věděli, že musí přijít. Aby si jistí lidé uvědomili, že takovéto počty jsou cestou k průšvihu.
Snad to někomu dojde dřív, než nám někoho sešrotuje tramvaj. Nebo než se z českých státních školek stanou hlídárny... Zatímco Vy budete platit tisíce korun za školky soukromé, kde snížili počet dětí na adekvátní úroveň, aby se jim všem bylo možno individuálně věnovat. A ne jen hlídat, aby si někdo plastelínou neucpal nozdry nebo dvouleťák nesnědl figurky od člobrda.
PS. Hygiena nařizuje mít lehátka na spaní rozmístěná tak, aby mezi nimi bylo minimálně metrové místo. Si spočítejte, jak velká by musela být moje třída, aby toto splňovala. Když nám z 25 dětí 23 pravidelně spí... Taková malá tělocvična.
PS2. Stále existují rodiče, kteří po nás chtějí, abychom jezdily s jejich dětmi MHD na výlety po Praze...
