Jestli mi po dnešku nenaroste svatozář, tak už fakt nikdy. Začátky roku ve školce jsou vždycky těžké, nicméně třída složená z 25 nových dětí ve věku 2-5 let, to je teda fakt k posr... náročný.
Všechna rána jsou nelehká. První tři kafe většinou zaberou až tak okolo poledne, prášky na bolest hlavy mají omezenou denní spotřebu a kolegyně ještě nedovezla domácí slivovici. Zářijový školkový trend velí, že je nutné, aby každé druhé až třetí dítě šlo do třídy s brekem. A to nejlépe hysterickým. Neslyší, jen řve a řve. Když se vám sejdou první dva takovéto exempláře, tak je to ještě jakž-takž zvládnutelný. Nicméně jakmile přijde trojka, vězte, že spustí i čtyřku a většinou i pětku. Což samozřejmě rozbrečí všechny další vstupující. Takže vám takhle ve třídě brečí 5 dětí. Šestý slyšíte už z chodby, takže se snažíte těch zbylejch deset nebrečících co nejrychleji zaměstnat, aby jim taky náhodou nedošlo, že potřebujou brečet. Příroda nám bohužel nadělila "pouze" dvě ruce, což se s konejšením celé třídy uřvaných dětí zcela neslučuje. Když přijde kopající, řvoucí a hysterická "šestka", kterou si nejdříve musíte odtrhnout od rodiče, na chvilku zmlkne trojka, ale to jen proto, aby následně spustila ještě větší ryk. Načež samozřejmě všichni rodiče s podivem a děsem v očích koukají do třídy, kterému nebožátku to učitelka vytrhává střeva, páč přesně takhle většina z nich řve. To není pláč ze stesku, ale profesionální divadelní představení pro rodiče. Přeci jen po těch pěti letech už rozliším asi tak 265 druhů pláče, takže mooooc dobře poznám, kdy jde "pouze" o dvěřní efekt. Dveřní efekt je označení pro ten druh pláče, kterej končí záhy potom, co rodiče zavřou dveře. Což je asi tak v 90% případů. Jenomže mezitím než rodiče zavřou ty zpropadený dveře, chcípne učitelka na uši. Věřte mi, že stát na metalovým koncertu s ušima nalepenejma na reprácích by bolelo míň, než pobyt ve školce od 7:50 do 8:05. Tato řvoucí skupina se samozřejmě navzájem zásobuje energií a náruživostí, co se týče zvukové skladby a hlasitosti jejich řevu. Bohužel většina z této "pěvecké" skupiny jsou cizinci, takže se můžete klidně převlíkat za duhovýho jednorožce a tančit Makarenu, ale stejnak mu nevysvětlíte, že se pro něj maminka vrátí. Vítejte v pekle! Do toho průběžně utíráte zadky/nosy ostatním dětem, domlouváte se s rodiči, snažíte se zabránit udušení modelínou/pádu z okna/vdechnutí Lega/stříhání vlasů/spláchnutí třídního mobilu do záchodu. U všeho se samozřejmě tváříte, že je vše zcela v pořádku, že máte všechno naprosto pod kontrolou, a že vám do pěti minut nehrozí totální kolaps a vyhoření osobnosti. Navíc se snažíte v dvoupatrové budově sehnat ochotnou provozní, které by měla odvahu (nebo špunty do uší) a šla vám tam vygruntovat ten flek od toho, jak se vám v mezičase přichcal Kristián na koberec. Protože On si takhle prostě během dne učůrává, jak nám bylo oznámeno.
Když pěti ze sedmi řvounů dojde vzduch a konečně je na chvilku (skoro) klid, tak přijde Nora a heslem Bobek vám oznámí, že se chystá jít kakat. Což by bylo vcelku normální, kdyby za vámi ovšem za deset minut nepřišla s gatěma u kotníků a vám nedošlo, že to heslo "bobek" neznamenalo, že se jí chce kakat, ale že už se tak stalo a výsledek si můžete "vyzvednout" v kalhotkách. Během velmi logisticky náročně operace, kdy se snažíte odstranit hovno z kalhot a zároveň se nepoblejt, vám přijde Kristián oznámit, že to ani napodruhé na záchod nestihl...
Svačina. Rodeo nanovo. Lin brečí, nikdo neví proč. Brečí takhle už dva tejdny. Lin je vietnamka, česky umí míň než já vietnamsky (vietnamsky umím říct jen Pho Bo), takže se důvod (bohužel) nedozvíte. Nicméně pláč ji na svačině tak vyčerpal, že z toho "vypla" a vy ji zpátky nahoru do třídy musíte odnést. Do druhé ruky si musíte narvat ty tři dvouletý děti, co neuměj chodit po schodech. Ano, dvouleté, páč na ministerstvu zřejmě měli pocit, že začít přijímat dvouleté děti do školky je vynikající nápad. Do toho i ty "připostižený", páč nám zrušili speciální pracoviště. Příště nám sem rovnou pošlete kojence nebo dikobrazy. Měli jsme krupicovou kaši. Kristian ji nemá rád. Kristian ji zvrací ven. Marek opět spustil svůj "trhajmistřeva" pláč. Kuchařka odchází do zázemí, uklizečka jde raději vytírat chodbu. Tonda doma pije z flaštičky, obsah jeho skleničky proto končí na jeho tričku. Klárku doma krmí, vyžaduje to i zde. Já vyžaduju panáka. Ani jedné z nás není vyhověno. Já to nakonec rozchodím, ona nakonec kaši sní. Pokud teda nebudeme počítat, že většina kaše byla rovnoměrně rozložena mezi jejím tričkem, vlasama a sousedem napravo. Nora se pochcala. Na otázku proč? mi neřekla, že chce čůrat, mi s úsměvem předává pročůraný kalhotky a s holým zadkem odbíhá zpátky ke stolečku. Maruška je alergická na čokoládu. Maruška právě vylízala dočista talířek s krupicovou kaší... posypanou kakaem.
Skoro všechny děti u nás ve třídě jsou nadprůměrně inteligentní, schopné a téměř na hranici dokonalosti, alespoň tak to uvádí většina rodičů. Ovšem zřejmě toto neplatí pro sekci převlékání na zahradu. Bohužel. Kdybych měla pomáhat oblékat 40 maniodepresivních chobotnic, věřím, že by to zabralo méně času. Tonda má zavazovací tenisky. Tonda si bohužel od rána ještě nestihl vyndat prst z nosu, proto pochybuju o tom, že by si ty tkaničky zavázal sám. Adrianka má sandálky. Sandálky o dvě čísla menší. Pavlík má tenisky na suchý zip i správnou velikost, ovšem metá s nima po spolužácích. Kristian se opět počůral. Tentokrát to vzal i s bačkorama. Fanda má ve skříňce pouze tepláky a triko s dlouhým rukávem ... venku je 33°C.
K obědu je zeleninová polévka a UHO (univerzální hnědá omáčka) s vepřovým masem. Marek nejí nic, ani bonbóny. Když má dobrej den, napije se čaje. Dneska má den špatnej. Kuba je alergickej na celer. Adéla je vegetariánka, tvrdí matka, zarytá vegetariánka. Adéla si jde právě potřetí přidat maso. Dan má celiakii. Tomáš má svojí stravu z domova, páč má alergii na většinu jídla. Užírá z talířů okolo sedících dětí. Aisha je muslimka a právě odnáší prázdný talíř... bez masa. Martin se vehementním pláčem dožaduje maminky. Kryštof zvrací. Tina se rozhodla řešit problém s tekoucí nudlí rázně - pusou. Omáčka pokrývá většinu plochy dětských stolečků a jejich těl. Usedám ke svým dvěma téměř okoralým knedlíkům... Dobrou chuť! Matěj zakopává s plným talířem a moje záda se mu zdají jako adekvátní plocha pro přistání (létajícího) talíře. To, že si Julie strká lžičku do nozdry a Filip jí polívku rukama, mě od této chvíle nechává zcela v klidu...
"Jéééééé, ty pracuješ ve školce? To musí bejt krásná práce!" ...
http://heartit.com
PS. Dojezd sanitky do školky do deseti minut. Prakticky ověřeno minulou středu.
PS2. Je ještě někdo, kdo se diví, že jsou učitelky buď alkoholičky, dementní hňupky nebo zavřené na psychiatrii?!
PS3. Plat okolo 17000 je podle mne zceeeeeela adekvátní (megamocironickej tón)...
