Trochu naučný a tak trochu fotoblog o pozorování a snímcích Měsíce v malém dalekohledu Newton 114/900 pomocí webkamery upravené pro pořízení videí Měsíce. Tedy upravené, odebral jsem její objektív a umístil jí místo okuláru.
Roku 1610 objevil Galileo Galilei, svým jednoduchým dalekohledem, že na Měsíci jsou hory a krátery. V polovině 17 století, pomocí lepších a kvalitnějších dalekohledů, pozorovali hvězdáři krátery do 10 km v průměru. Za dalších 300 let se počet pozorovaných kráteru zvýšil a jejich průměr se snížil na 300 – 500 metrů, zároveň se ukázalo, že menší podrobnosti ze Země pozorovat nejdou. Bohužel, takové podrobnosti jsem na Měsíci dalekohledem nikdy nespatřil, přesto se v tomto trochu naučném fotoblogu porozhlédneme po Měsíci a zjistíme tak, že Měsíc i v malém dalekohledu, má své kouzlo.
Co tedy jde pozorovat na povrchu Měsíce ze Země?
Už při pozorování pouhým okem vidíme na Měsíci tmavé a světlé skvrny. Z jejich přítomnosti usoudili hvězdáři, že na Měsíci jsou pevniny a moře Označení pro tmavé plochy jako moře (latinsky mare) nám zůstalo dodnes, ačkoliv víme, že na Měsíci žádná voda v tekutém stavu není. Při pohledu dalekohledem zjistíme, že pevniny mají hornatý charakter a jsou pokryty krátery. Moře mají charakter rovin, jen místy zvlněných hřbety a lávovými proudy. Na jakékoliv pevninské části pozorujeme 30 krát víc kráterů větších než 1 km v průměru než na stejně velké ploše moří. Moře pokrývají 31,2 % povrchu přivrácené a 2,6 % odvrácené strany Měsíce. Jejich tmavý odstín je způsoben chemickým složením, bazaltové lávy s vyšším obsahem hořčíku, železa a titanu. Světlé pevniny mají bohatý obsah vápníku a hliníku. Nejtypičtějšími útvary na Měsíci jsou krátery. Na přivrácené straně Měsíce je asi 300000 kráterů větších než 1 km v průměru a z toho je 234 kráterů větších než 100 km v průměru. Pozorovatelé je rozdělili do různých skupin. Pro běžnou praxi bude stačit rozdělení na čtyři hlavní podskupiny: valové roviny, kruhová pohoří, vlastní krátery a kráterové jamky. Mnohem méně než kráterů je na Měsíci hor a pohoří (latinsky mons a montes). Měsíční souvislejší pohoří nacházíme většinou jen na okrajích některých moří, když některé můžeme považovat za zbytky valů někdejších velkých kráterů. Dalším typem útvarů jsou obtížněji pozorovatelné brázdy (latinsky rima), kdy je většina dostupná jen velkým dalekohledům. Podobné útvary jsou širší údolí (latinsky vallis). Jistým protějškem brázd jsou mořské hřbety (latinsky dorsum), též se jim říká žíly, protože připomínají vystouplé žíly pod povrchem kůže. Kolem úplňku můžeme také pozorovat světelné pruhy skvrny v okolí měsíčních kráterů. Většina jich tvoří více či méně pravidelné soustavy, jejichž středem je příslušný paprskový kráter. V příštích dílech se podíváme na jednotlivé druhy měsíčních útvarů podrobněji.
Zdroj:
Antonín Rükl Atlas Měsíce
Josef Sadil Měsíc
Zajímavé stránky
http://mesic.astronomie.cz/soused.htm
http://wms.lroc.asu.edu/lroc_browse/view/WAC_GL000
Nyní se porozhlédneme po Měsíci.
