Putování po Měsíci- Tentokrát po krásách Měsíce

V dnešním díle putování se půjdeme poohlédnout po krásných oblastech Měsíce. Abych dokázal, že jsou lidé, kteří dokážou pořizovat nádherné snímky, vzal jsem si na pomoc pár snímků pana Milana Kuhejdy, který fotí přes dalekohled Newton 254/1200.  

Záliv duhyJosef Baranka

Kráter Eratosthenes (Mapa v Rüklově Atlasu Měsíce č. 22, poloha 14,5 N, 11,3 W) Eratosthenes, asi 275 – 195 př. n. l. Řecký matematik, geograf a astronom. Velice výrazný kráter s mohutnými terasovými valy a středovými horami, průměr 58 km a hloubka 3570 m. Leží vedle krásného nejmohutnějšího pohoří Montes Apenninus – Apeniny, které pojmenoval Hevélius. Na sever strmě spadá do Mare Imbrium a na jih k Mare Vaporum je mírnější. Výška pohoří  dosahuje místy 5000 m a délka pohoří je 600 km.

Fotogenická dvojice kráterů Hercules (Mapa č. 14, poloha 46,7 N, 39,1 E). Herakles, hrdina řecké mytologie a Atlas (Mapa č. 15, poloha 46,7 N, 44,4 E). Atlas podle řecké mytologie jeden z Titánů. Malá zajímavost, Ricciolli soudil, že Hercules byl astronom žijící kolem roku 1560 př. n. l. a Atlas byl marocký král, astronom žijící kolem roku 1580 př. n. l. Hercules je význačný kráter, tmavé skvrny na jeho dně, kráter je o průměru 69 km. Atlas, výrazný kráter o průměru 87 km na dně soustava brázd Rimae Atlas. Doopravdy nádherná a snadno patrná dvojice kráterů. Když pozoruji Měsíc kkolem pátého dne po novu a pořizuji video, tak této dvojice využívám pro zaostření webkamery. 

Kráter Kepler (Mapa č. 30, poloha 8,1 N, 38,0 W) Johannes Kepler, 1571 – 1630. Německý astronom. Velice výrazný kráter (32 km / 2750 m) s nerovným dnem, centrum jasných paprsků. Krásný, mladý (stáří prozrazuje přítomnost jasných paprsků) kráter. Když terminátor je nad touto oblastí, tak jej při pozorování nikdy neopomenu. Jasné paprsky zase umožňují jeho pozorování kolem úplňku.

Kráter Manilius (Mapa č. 23 a 34, poloha 14.5 N, 99,1 E) Manilius, 1 století př. n. l. Římský básník. Velmi výrazný kráter, terasy a středové hory (39 km / 3050 m). Leží v krásné oblasti vedle nejmohutnějšího pohoří měsíčních Apenin. Vždy mně ale více zaujme nádherná oblast ležící pod kráterem Manilius, mezi ním a kráterem Hyginus.  Je to tmavší  dnes již bezejmenná oblast horského charakteru kolem kráteru Hyginus W který tvoří jednu eho část. Dříve se pro jeden vrchol užíval název Schneckenberg  (našel jsem i název "Snail Mountain"), pojmenoval jej J . N . Krieger kolem roku 1800 a byl také zahrnut do nomenklatury IAU v roce 1935 než byl definitivně zamítnut v roce 1961.

Montes Riphaeus  (Mapa 41 a 42, poloha 7 S, 28 W) Starý název pro pohoří Ural. Délka 150 km. Pan Sadil ve své knize Měsíc, větší a přímou část tohoto pohoří nazývá Riphaeus (nejvyšší vrcholek 480 m) a menší trojúhelníkovou část směřující šikmo nahoru a doleva jako Ural (nejvyšší vrcholek 550 m).  Samo pohoří se ještě dělilo na tyto části: Riphaeus Boreus , Riphaeus medius , Riphaeus Major a Minor Riphaeus . Tyto názvy byly zamítnuty  IAU v roce 1960, včetně názvu Ural pro onu trojúhelníkovou oblast.

Kráter Julius Caesar (Mapa 34, poloha 9,0 N, 15,4 E) Gaius Julius Caesar, 100 – 44 př. n. l. Římský státník. Lávou zatopený kráter s temným dnem, široký val má nízké, nepravidelné, a silně opotřebované stěny. Nachází se na západě Mare Trranquillitatis přímo jihovýchodně od kráteru Manilius na Mare Vaporum. Na východě je zaoblený (průměr 90 km). Snímky kráteru Julius Caesar předkládám ve 2 provedeních. První snímek z 6. 4. 2014 je pořízen při východu Slunce nad J. Caesarem a druhý z 22. 3. 2014 je pořízen při západu Slunce nad kráterem.

Kráter Colombo (Mapa 59, poloha 15,1 S, 45,8 E). Kryštof Kolumbus, 1451 – 1506. Španělský mořeplavec Italského původu. Výrazný kráter (průměr 76 km) jehož val dosahuje výšky 8000 metrů. Kráter se nachází na vysočině oddělující Mare Foecunditatis a Mare Nectaris, jižně od kráteru Goclenius a severozápadně od Cooka.  Okraj je hodně rozrušený. V centrální části několik vrcholků.

Kráter Prinz (Mapa 19, poloha 25,5 N, 44,1 W) Wilhelm Prinz, 1857-1910. Německý astronom selénograf. Troska zatopeného kráteru, (47 km / 1010 m) Některé hory na jeho valu jsou už brány jako součást Montes Harbinger (Mapa 19, poloha 27 N, 41 W)  Pohoří zvěstování (anglicky harbinger je posel  nebo zvěstovatel, když se toto pohoří ukáže ve vycházejícím Slunci zvěstuje svítání nad kráterem Aristarchus). Je to vlastně skupina izolovaných vrcholků severovýchodně od zbytků zatopeného kráteru Prinz v západní části Mare Imbrium. Leží na ploše o průměru přibližně 90 km. Dnešní putování nás zavedlo asi k nejhezčí oblasti Měsíce a tou je právě kráter Aristarchus a jeho okolí, které je na dohled od kráteru Prinz.

Kráter Aristarchus (Mapa 18, poloha 23,7 N, 47,4 W) Aristarchos ze Samu, asi 310 – 230 př. n. l. Řecký astronom.  Aristarchus je impaktní, velice jasný kráter (viditelný i na noční straně v popelavém světle) nacházející se na pevninském výběžku uprostřed měsíčního moře Oceanus Procellarum. Jeho stáří se odhaduje na 450 milionů let. Má průměr 40 km a je hluboký 3,7 km. Nachází se na plošině Aristarchus na západním okraji Mare Imbrium. Plošina má kosočtvercový tvar s rozměry 170 km x 200 km. V dalekohledu má mírně načervenalé zbarvení a je tmavší než okolní krajina Zvedá se asi 2 km nad okolí a svažuje se na severozápad. V jeho blízkosti, nalevo od něj se nachází lávou zatopený kráter Herodotus, od něhož se vine měsíční údolí Vallis Schröteri.

 Zdroj:

P. Gabzdyl Měsíc

J. Sadil Cíl Měsíc

A. Rükl Atlas Měsíce

http://www.lpod.org/archive/archive/2004/04/LPOD-2004-04-08.htm