Po předchozím poněkud všeobecném putování po Měsíci pomocí Newtonu 114/900 se dnes budu podrobněji věnovat mořím (latinsky mare).
Moře, kromě některých méně nápadných a menších moří okrajových, můžeme pozorovat na Měsíci pouhým okem. Nejnápadnější jsou kolem úplňku. Většinu názvů měsíčních moří zavedl v roce 1651 profesor filozofie ,teologie a astronomie v Bologni Giovani Baptista Riccioli. Který akceptoval některé názvy zavedené již Heveliem např. Mare Frigonis (moře Mrazu). Na přivrácené straně Měsíce tak leží jeden oceán Oceanus Procellarum (Oceán bouří, plocha 21020000 m², tj. menší než Středozemní moře na Zemi) a na dvě desítky moří.
Již minule jsme si řekli, že moře mají charakter rovin, jen místy zvlněných hřbety a lávovými proudy. Na jakékoliv pevninské části pozorujeme 30 krát víc kráterů větších než 1 km v průměru než na stejně velké ploše moří. Moře pokrývají 31,2 % povrchu přivrácené a 2,6 % odvrácené strany Měsíce. Jejich tmavý odstín je způsoben chemickým složením, bazaltové lávy s vyšším obsahem hořčíku, železa a titanu.
Moře pokrývají 31,2 % povrchu přivrácené, ale pouze 2,6 % povrchu odvrácené strany Měsíce. Při pohledu astronomickým dalekohledem vypadají jako ideální roviny a jejich „hladina“ leží níž než okolní pevnina. Při bližším zkoumání se ukázalo, že hladiny moří nejsou ve stejné rovině. Dobře patrné je to zejména na rozhraní některých moří. Třeba na rozhraní Mare Tranquillitatis (Moře klidu) a Mare Serenitatis (Moře Jasu) severně a severozápadně od kráteru Plinius je dobře patrný „schod“ – hladina prvního je položena výše než druhého. Při bližším pohledu rovněž zjistíme, že povrch většiny moří není rovný ale je zvlněný a pokryt nerovnostmi (krátery, osamocené hory a mořské hřbety). Většina moří má svůj původ v lávových proudech v období před 3.8 až 3,1 miliardy let. Ale některé jsou starší a souvisí s koncem intenzivního bombardování povrchu Měsíce asi před 4 miliardami let, kdy serie obrovských impaktů vyhloubily velké mořské pánve jako třeba Mare Imbrium (moře Dešťů) nebo Mare Orientale (moře Východní).
Zvlášť zajímavý a nápadný je okrouhlý tvar některých moří navíc obklopených pohořími jako je třeba Mare Crisium (Moře nepokojů) a Mare Serenitatis. Tyto moře tak při vhodném osvětlení vypadají jako obrovské krátery. Více moří je však nepravidelného tvaru. Zajímavý je vztah moří k největším kráterům, tzv. valovým rovinám, o nichž si řekneme v některém dalším díle. Mnohé z velkých valových rovin připomínají vzhledem okrouhlá, okrajovými pohořími lemovaná moře. Například Mare Humboldtianum (moře Humboldtovo), ležícím při západním okraji Měsíce by se mohlo považovat za velkou valovou rovinu a naopak valové roviny Grimaldi a Bailly, se dnem pokrytým tmavou látkou, by se tak mohla vzít za menší moře.
Zdroj:
Antonín Rükl Atlas Měsíce
Josef Sadil Cíl Měsíc
Zajímavé stránky:
http://mesic.astronomie.cz/mesicni-more.htm
Virtual Moon Atlas: http://ap-i.net/avl/en/start
