Putování po Měsíci - Krátery

V další části putování po Měsíci s Newtonem 114//900 se podíváme na krátery, zlomy (lat. Rupes) a údolí (lat. Vallis). Dále pak světelným skvrnám , pruhům a řetězům kráterů (lat. Catena).

V další části putování po Měsíci s Newtonem 114//900 se podíváme na krátery, zlomy (lat. Rupes) a údolí (lat. Vallis). Dále pak světelným skvrnám , pruhům a řetězům kráterů (lat. Catena).

Nejtypičtějším útvarem na Měsíci jsou krátery, žádný z nich však není vidět na Měsíci při pozorování pouhým okem, proto před vynálezem dalekohledu o nich nebylo vůbec nic známo. Uvidíme je zřetelně (alespoň ty největší) při pozorování Měsíce triedrem minimálně 6 x zvětšujícím. Měsíční krátery dělíme na čtyři hlavní podskupiny, valové roviny, kruhová pohoří, vlastní krátery a kráterové jamky. Valové roviny jsou velké krátery o průměru 60 – 300 km, zpravidla bohatě členěným, mohutným valem na mnoha místech narušeným menšími krátery, údolími a také sesuvy a plochým, tmavě zbarveným dnem.  Kde můžeme spatřit malé krátery, pahorky, brázdy aj. Příklady valových rovin jsou Bailly, Clavius, Longomontanus, Plato, Archimedes a Ptolemaeus. Ptolemaeus má průměr 153 km a hloubku až 2400 m, takže poměr hloubky k průměru je 1 : 64, je to tedy velmi mělký útvar. Kruhová pohoří jsou asi nejhezčí a tvarově nejbohatší. Průměr  kolem 20 – 100 km, zpravidla s terasovitě utvářeným  kruhovým valem s ostrým okrajem (hřebenem) a s jedním nebo několika středovými (centrálními) vrcholky uvnitř kráteru. Vnitřní svahy jsou sráznější (sklon 20°-30°) a vnější pozvolnější  (sklon 5°-15°). Dno je zpravidla níž než okolní terén vně valu a podle Schröterova pravidla platí, že objem valu nad úrovní okolí se rovná obsahu kráterové prohlubně.  Příklady jsou Arzachel, Theophilus, Tycho, Copernicus, Aristarchus a Aristillus. U kráteru Copernicus je poměr hloubky k průměru 1 : 25, což je relativně mělká prohlubeň. Jako poslední snímek v dnešní části dávám snímek z Apolla 17 z oběžné dráhy kolem měsíce právě kráteru Copernicus, kde vynikne jeho „mělkost“ pří porovnání snímků pořízených pomocí mého malého dalekohledu. Vlastní krátery jsou většinou malých rozměrů o průměru 5 – 80 km, s jednoduchým pravidelným valem a s relativně ostrým okrajem  bez teras na valu a bez středového kopce na dně.  Příklady jsou Abulfeda, Abenezra, Herodotus, Picard , Bessel, Kepler a Hortensius, který má průměr 146 km a hloubku 2860 m (poměr 1 : 5). Kráterové jamky jsou nejmenší krátery, které většinou leží na hranici viditelnosti i větších dalekohledů, s nepatrným anebo zcela chybějícím valem. Průměry od několika set metrů až po pár kilometrů. Jejich hloubka je tak nepatrná, že již 24 hodin po východu Slunce obyčejně mizí.   

Zlomy a údolí. Jeden z nejznámějších zlomů je asi Přímý zlom (lat. Rupes Recta) pozorovatelný i menšími dalekohledy o délce 110 km, výška 240 – 300 m a zdánlivé šířce 2,5 km. Není to tedy strmý sráz ale mírný svah. Dalším dobře viditelným je Altaiský zlom (lat. Rupes Altai) Dříve to bylo vnitrozemské pohoří , i když je spíše charakteru zlomu kde svahu spadají dovnitř kotliny o délce 480 km. Údolí je vlastně veliká průrva prostupující jinak velmi hornatou krajinou. Nejvýznačnějším a nejmohutnějším údolím na přivrácené straně Měsíci je Údolí Rheity („náš“ hvězdář Antonín Maria Šírek z Rheity 1597 – 1660),(lat. Vallis Rheita) široké průměrně 30 km a dlouhé asi 450 km.  Dále Alpské údolí (lat. Vallis Alpes) široké 12 km a dlouhé 160 km. Obě jsou tak vhodné pro malé dalekohledy.

Naopak světelné pruhy a skvrny se dají  pozorovat kolem úplňku. Jsou to například krátery Tycho, Copernicus, Kepler, Aristarchus a Herodotus.

Řetězců kráterů (což je vlastně řada kráterových jamek seřazených za sebou) se dá na povrchu Měsíce pozorovat hodně.  Bohužel, z těch pojmenovaných (osm útvarů) jsem fotograficky zachytil jen jednu a navíc ta se na snímku jeví spíš jak nějaká brázda kde nejde rozpoznat jednotlivé krátery. Viz snímek se spodní částí Catena  Abulfeda.

 

Zdroj:

Rükl Antonín Atlas Měsíce

Sadil Josef Cíl Měsíc

Sadil Josef Měsíc

http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Copernicus_dall'Apollo_17.gif

Zajímavé stránky

http://www.jiast.cz/clanky/teleskopie/teleskopie-xxi-amaterske-pozorovani-mesicniho-povrchu

http://planetarynames.wr.usgs.gov/SearchResults;jsessionid=DF8450C1BB0A9CEEDBE4207B1B6FD144

 

 

Autor: Josef Baranka | pátek 20.12.2013 5:59 | karma článku: 10,50 | přečteno: 401x