Putování po Měsíci - Hory

Další díl putování pomocí malého dalekohledu Newton 114/900 po povrchu našeho souputníka...

Dnešní díl se bude věnovat horám (latinsky Mons), pohořím ((lat, Montes) mysům (lat. Promontarium), jezerům (lat. Lacus), zálivům (lat. Sinus), bažinám (lat. Palus) a dalším útvarům na rovině Měsíčních moří jako jsou mořské hřbety (lat. Dorsum) a brázdy (lat. Rima).

Hory a pohoří na Měsíci se od těch pozemských výrazně liší i když jsou většinou pojmenována právě po těch pozemských. Souvislejší horská pásma jsou na Měsíci jen na okrajích měsíčních moří. Spíše by se dalo hovořit o uchovaných zbytcích valů někdejších kráterů.  Třeba Haemus a Kavkaz (lat. Caucasus) by bylo možné považovat za val Mare Imbrium.  Pohoří na Měsíci je řada jednotlivých od sebe oddělených horských vrcholů, na rozdíl od pozemských kde jsou údolími rozděleny jednotlivé horské hřbety. Navíc ještě jedna zvláštnost, třeba v Mare Imbrium a to nejen v blízkosti Alp (lat. Alpes) ale i Apenin (lat. Apenines) jsou samostatné horské vrcholky Mons  Piton , výška 2250 m a základna 25 km nebo Mons  Pico, výška 2400 m a základna má rozměr 15 x 25 km.

Latinským výrazem  Promontarium se dříve označovalo „předhoří“, Promontorium Olivium a Prom. Lavinium (dnes již nepoužívané názvy na okraji Mare Crisium) uvádí je i pan Rükl ve své  knize Atlas Měsíce s poukazem o dnes již nepoužívaném názvu. Promontarium bylo  dříve označení pro nápadné, osamocené horské skupiny uvnitř „pevnin", nyní se používá pro označení mysů, když to jsou výběžky okrajových pohoří , vybíhajících do moře.  Prom. Fresnel, nejjižnější výběžek Apennin  na rozhraní Mare Imbrium a Serenetatis a Prom.  Laplace a Heraclides u Sinus Iridum (Duhový záliv).

 Bažiny a jezera jsou označení pro menší plochy, které jsou sice temné ale přece trochu světlejší než přesněji barevně ohraničená moře. Zpravidla jsou pokryta vyvýšeninami různého druhu a jsou tak rozmanitější v odstínění než moře. Jezera jsou i více izolované. Například Palus Epidemiarum (Bažina epidemií) nebo jezera  Lacus Mortis (Jezero smrti), Lacus Somniorum (Jezero snů, někdy se uvádí i snění).

 Zálivem je pojmenován hlubší záliv v březích větších moří a jejich okolí, je zpravidla světlejší. Asi nejhezčí a nejznámější je Duhový záliv (lat. Sinus Iridum), který má v průměru 242 km.

Zejména na okrajích moří jsou pak brázdy, které jsou dost obtížně pozorovatelné pro malé dalekohledy. Přesto jich jde pár najít například Rima Ariadaeus o délce 220 km a Rima Hygius o stejné délce.

 Mořské hřbety se dají pozorovat v blízkosti terminátoru za velice šikmého postranního osvětlení kdy vrhají znatelné stíny, takže se plasticky projeví. Například Dorsa Smirnov soustava mohutných hřbetů o délce 130 km a soustava Dorsa Lister o délce 290 km v Mare Serenitatis a Dorsum Heim o délce 130 km v Mare Imbrum (Moře dešťů.

Zdroj:

Antonín Rükl Atlas Měsíce

Josef Sadil Měsíc

Zajímavé stránky:

http://www.lpi.usra.edu/resources/lunar_orbiter/bin/lst_nam.shtml?A

http://www.lpi.usra.edu/resources/mapcatalog/LAC/