Putování po Měsíci – Čtvrtá část záhad, „zámek“ u brázdy Hyginus

V dnešním díle putování po Měsíci pomocí malého dalekohledu po záhadných oblastech nás čeká jen jedna záhada, o to bude více času na malebné a zajímavě oblasti našeho souputníka. Stejně jako v minulých dílech využiji nádherné snímky Milana Kuhejdy.

Jediná „záhada“ tohoto dílu je tzv. „zámek“ na Měsíci.  Měla to být pravidelná struktura krytá skleněnými panely, která by měla být zavěšena několik kilometrů nad měsíčním povrchem na laně. Zámek objevil na snímku  AS10-32-4822 Apolla 10 Richard C. Hoagland a jeho tým, který je známý především "tváří na Marsu". Objekt „Castle“ je dlouhý asi 1,6 km a jeho výška je odhadována na 14 km viz: obrázek v perexu.  Zámek  je sestaven z několika válcovitých dílů a jednoho velkého spojovacího dílu. Na dalších stránkách „záhadologů“je příběh objevu zámku popisován, že byl učiněn na snímku  AS10-32-4822 z Apolla 11 kdy se originál ztratil a na nových již není…  Jaká je tedy pravda. Snímek byl pořízen výpravou Apollo 10 a, když se  podíváme na zvetšený originální snímek je na něm patrné, že za „zámek“ jsou vydávány osvětlené boky dvojice menších kráterů severovýchodně od kráteru Hyginus a celá struktura je na snímcích evidentně upravena. Navíc, objekt o této velikosti by musel být vidět vcelku pohodlně již dalekohledem o velikosti objektivu kolem 100 mm při vhodných klimatických podmínkách a vhodném osvětlení možná i menším.

 Touto „záhadnou oblastí“ nám skončilo putování po záhadách, pokud tedy nepřistoupíme na hru tzv. „badatelů“, kteří hledají UFO na komprimovaných snímcích z Google Earth, na hranici rozlišení daných snímkú, kde pak nalézají různé pravoúhlé objekty.  Bohužel, těch pravoúhlých útvarů vznikajících nádhernou hrou světel a stínů je na Měsíci víc než dost. Viz: v mém minulém díle „plachetnice Barona Prášila“. Cokoliv tak na Měsíci tito „badatelé“ najdou, je na 90% výsledek komprimace a šumu. Pří porovnání se snímkem ve větším rozlišení je pak patrné, že třeba trojúhelníkový útvar je jen hora nebo jiný terénní útvar.

Další zajímavá a nádherná místa na Měsíci.

Kráter Plato (51,6N 9,3W mapa č. Rüklova Atlasu Měsíce 3 a 4). Platón, asi 427/28 – 347/48 př. N. l. Řecký filozof. Valová rovina o průměru 101 km s hloubkou kolem 1 km. Kráter Plato jsem již v prvním díle záhad zmínil. Nyní ho však uvádím kvůli informaci v knize Pavla Gabzdyla Měsíc, kde objekt "Starý Neton" autor uvádí jako zatopený Plato.  Je viditelný kolem první čtvrti, kdy je povrch Moře dešťů (Mare Imbrium) osvětlen takovým způsobem, že vynikají nerovnosti a mořské hřbety. Mořské hřbety a vrcholky nedalekého Montes Teneriffe kreslí jižně od kráteru Plato, obrys stejně velkého kráteru. Není tak pochyb, že se zde nachází kráter, pohřbený pod vrstvou ztuhlé lávy. Selenograf J. Schröter pojmenoval tento útvar „Starý Newton“.   Zajímavé je, že kráter Plato jsem pozoroval poměrně často i nad jeho snímky jsem strávil hodně času a abych řekl pravdu tak tohoto tak patrného útvaru jsem si vlastně nikdy nevšiml.

Kráter Tycho (43,3 S, 11,2 W, mapa č. 64). Tycho Brahe, 1546 – 1601. Dánský astronom. Jeden z nejmladších na Měsíci, asi 109 miliónů let. Stáří kráteru se podařilo určit velice přesně díky výpravě Apollo 17, když byl v místě přistání nalezen skalní sesuv, způsobený úlomky materiálu, které sem doletěly z více než 2000 km vzdáleného kráteru Tycho. Radiometricky tak mohlo být zjištěno jeho stáří. Zároveň i jeden z nejvýraznějších kráterů s velice nerovným dnem a terasovitým valem. Průměr 85 km, hloubka 4850 m. Centrální horský masív je vysoký 1600 m. Při strmém osvětlení kolem úplňku je to nejnápadnější kráter na Měsíci. Nejkrásnější ozdobou tohoto kráteru tak není jeho tvar nebo centrální vrcholek, ale jeho rozsáhlá síť světlých paprsků. Paprsky směřují  skoro symetricky, téměř do všech stran. Jen na západ je oblast zcela bez paprsků. Proto můžeme říct, že kráter Tycho vznikl dopadem asi desetikilometrového objektu, který přilétl od západu. Vzhledem k tomu, že materiál paprsků je tvořen světlým materiálem pevnin rozptýleným po tmavém materiálu měsíčních moří je dobře viditelný. Další zvláštností kráteru Tycho můžeme pozorovat díky jeho mládí, je to tzv. „aura“, což je tmavý lem kolem kráteru pozorovatelný v téže době jako paprsky.

Kráter Mersenius a jeho okolí (21,5 S, 49,2 W, mapa č. 51). Marin Mersenne 1588 – 1648. Francouzský teolog, matematik a fyzik. Zatopený kráter o průměru 84 km s vypuklým dnem. V pravo od něj, na okraji Mare Humorum (Moře vláhy) soustava , snadno pozorovatelných brázd, 230 km  dlouhých. Ještě vpravo pak zlom  Rupes Liebig. Německý chemik,  Justus von Liebig , který žil v letech  1803 -  1873, o celkové délce 180 km. Na parádním snímku Milana Kuhejdy je zachyceno doopravdy hodně podrobností, které si zaslouží plné rozlišení na klik a myšítko.

Hora Mons Gruithuisen gamma (36,6 N, 40,5 W, mapa 9), Franz von Gruithuisen  1774 – 1852. Německý lékař a astronom. Horský masív ve tvaru lunárního dómu s kruhovitou základnou o průměru 20 km. Vlivem perspektivního zkreslení na okraji Měsíce, dává útvaru podobu obrácené vany. Na vrcholu je malý kráter o průměru 900 m.

Kráter Ptolemaeus (9,2 S, 1,8 W, mapa č. 44), Klaudios Ptolemaios asi 90 – 160. Řecký astronom. Velká valová rovina s značně erodovaným valem o průměru 153 km a hloubce 2400 m. Dno kráteru je poseto velkým počtem malých kráterů a jamek a je zvlněno mělkými kruhovitými depresemi., viditelnými kolem terminátoru, viz:  menší snímek Milana Kuhejdy. Na kráter Ptolemaeus,navazuje na jihu kráter Alphonsus (13,4 S, 2,8 W), Alfons X., Moudrý 1221 – 1284. Kastilský král a astronom. Kruhové pohoří  (118 km / 2730m),na dně brázdy,středový kopec a kráterové jamky s tmavou „aurou“. Ještě nížeji je kráter Arzachel (18,2 s, 1,9 W, mapa č. 55). Al – Zarkala, asi 1028 – 1087. Arabský astronom z muslimského Španělska. Velice výrazný kráter (97 km / 3610 m), Terasy, na dně brázdy o délce asi 50 km.  Zprava vedle kráteru Ptolemaeus leží kráter Albategnius (11,2 S, 4,1 E), Muhammad ibn Džabír Al-Battání asi 852 – 929. Arabský astronom. Kruhové pohoří o průměru 136 km. Uvnitř kráteru Albategnius leží  kráter Klein (12,0 S, 2,6 E) Hermann J. Klein 1844 – 1914. Německý stenograf. Kráter o průměru 44 km a hloubce 1460 m.  Viz: snímek Milana Kuhejdy, v plném rozlišení na klik a myšítko.

Zdroj:

P. Gabzdyl Měsíc

J. Sadil Cíl Měsíc

A. Rükl Atlas Měsíce

http://www.matrix-2012.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=1018:co-se-skryva-na-msici&catid=58:ufo&Itemid=82

http://www.aquarius.estranky.cz/clanky/zahady-mesice.html