Původně jsem chtěl první díl začít od 3 dne ale vzhledem k tomu, že se mně zdařilo pořídit snímky 1. 5. 2014, tedy v době kdy byl Měsíc ve stáří 2,6 dne, zahájíme putování tímto dnem.
1.5. 2014 Mozaika MěsíceBaranka Josef
Proč vlastně začít až Měsícem ve stáří 3 dnů? První den po novu Měsíc ani nespatří a teprve druhý den máme alespoň nějakou šanci, že Měsíc jako úzký srpek spatříme. Bohužel, bez podrobnosti. Co je stáří Měsíce? Měsíc během tzv. Lunace, která trvá přibližně 29,5 dne vystřídá všechny své fáze. Nov (stáří 0 dní), první čtvrt (7,4 dní), úplněk (14,8 dní) a poslední čtvrt 22,1 dní). Se stářím Měsíce souvisí i poloha terminátoru (ono rozhraní světla a stínu) na Měsíci. Po novu je terminátor těsně vedle západního okraje Měsíce. Jak měsíční srpek dorůstá, tak se i poloha terminátoru posouvá ze západu na východ. Když je Měsíc ve stáří 7,4 dní, to je právě v první čtvrti, tak terminátor protíná střed Měsíce (za předpokladu že, librace v délce je nulová), selenografická délka terminátoru je 0,0°. Za úplňku (stáří 14,8) je selenografická poloha terminátoru -90°.
Nyní k datu 1. 5. 2014. Nov byl 29. 4. V 8:14 hodin a čas pořízení videí byl 1. 5. ve 20:42 hodin, z toho vychází, že přibližná poloha terminátoru při nulové libraci v délce je + 69.5 a můžeme tak vykročit za prvním dílem putování.
Na jihu Měsíce pomalu vylézá ze stínu kráter s rozrušeným valem a velice plochým vnitřkem Peirescius. Nicolas C. Fabri de Peiresc ˇ1580 – 1637. Francouzský přírodovědec a astronom (průměr kráteru 62 km). Nad ním, o něco výše je kráter Adams. Pojmenovaný vlastně podle trojice astronomů. 1. John C. Adams 1819 – 1892. Anglický astronom, spoluobjevitel Neptunu, jehož polohu vypočetl nezávisle na Le Verrierovi. 2. Charles H. Adams 1868 - 1951. Americký astronom amatér. 3. Walter S. Adams 1876 – 1956 Americký astronom, ředitel observatoře Mt. Wilson. Kráter o průměru 66 km. Ještě výše na sever vystupují další větší krátery. Jsou to valové roviny Legendre a Phillips. Adrien M. Legendre 1752 – 1833. Francouzský matematik. Valová rovina o průměru 79 km. John Phillips 1800 – 1874. Britský geolog a pozorovatel Marsu. Průměr 124 km. Nad ním leží troska zatopené valové roviny Balmer. Johan J. Balmer 1825 – 1898. Švýcarský matematik (112 km). Vedle Mare Smythii (Smythovo moře, William Henry Smyth 1788 – 1865, Britský astronom) ležícím u okraje Měsíce, proto je i silně zkreslený jeho kruhový tvar o rozloze 104000 km², jsou dvě valové roviny. První je Kästner, Abraham Gotthelf Kästner 1719 – 1800. Německý matematik. Valová rovina o průměru 105 km. Druhá valová rovina je Gilbert. Grove K. Gilbert 1843 – 1918. Americký geolog, průměr 107 km. Krásně osvětlený je zatopený kráter s tmavým dnem o průměru 74 km Condorcet. Jean A. de Condorcet 1743 – 1794. Francouzský matematik. O něco nad ním, leží nám už z předchozích dílů o záhadách známý výrazný kráter s ostrým okrajem valu, Alhazen o průměru 33 km. Abú Alí al-Hasan, Arabský matematik, žijícím v letech 987 – 1038. Už lze pozorovat ze tmy vystupující hory obklopující Mare Crisium (Moře nepokojů), které však začne vycházet v příštím dílu aby se ukázalo v celé své kráse až v dalším díle. Ještě blíže k severu je kráter Hahn. Friedrich von Hahn, 1741 - 1805. Německý astronom amatér, kráter o průměru 84 km. Kousek nad ním je u okraje Měsíce valová rovina o průměru 177 km Gauss. Karl Friedrich Gauss 17777 – 1855. Německý fyzik a astronom. Valová rovina Gauss Vzhledem ke své poloze je vidět ze Země velice zkresleně. Jinak má šestiúhelníkový tvar, s lávou zatopeným, relativně rovným dnem bez centrálního pahorku. Konečně pod vrcholem měsíčního srpku se rozkládá Mare Humboldtianum (Humboldtovo moře), Alexander von Humboldt 1769 – 1859. Německý přírodovědec a cestovatel. Východní okraj tohoto moře se dotýká +90 poledníku. Jeho viditelnost je tedy závislá na velikosti librace. Moře je vlastně kotlina o průměru vnějšího valu 640 km. Průměr je asi 160 km a plocha 22000 km².
Zdroj:
J. Sadil Měsíc
A. Rükl Atlas Měsíce
