Jak jsem jel do Prahy na vyšetření
Nakonec mne poslala do Prahy na Karlák, vyfasoval jsem poukazy na vyšetření, nejdříve jsem si však měl zajet na odběry. Byl jsem z toho v takovém šoku, že jsem se ani nezeptal, co mi vlastně budou vyšetřovat, ale co, někdo mi tam poradí.
Druhý den jsem poučen z mé poslední cesty vstal raději v půl čtvrté ráno, oblékl se, vypil tři kávy, abych byl na odběry silný, pořádně se najedl a vybaven svačinou v podobě vepřo-knedlo-zela, rozmixovaného v mixéru (v láhvi od mléka), nasedl na babettu, vypůjčenou v noci od souseda, snad se nebude zlobit, řeknu mu to, až se vrátím.
V půl páté už jsem pomalu ale jistě ujížděl třicetikilometrovou rychlostí směrem ku Praze. Cestu jsem si pamatoval jedinou, jezdím tudy občas autobusem, tak jsem vyrazil nekratší cestou na dálnici. Po několika desítkách minut, kdy jsem kilometr jel a dva šlapal, jsem na dálnici konečně dojel. Už se rozednívalo, provoz pomalu houstl. Jel jsem po dálnici, co to šlo, chvílemi jsem měl pocit, že snad z babetty spadnu, zvlášť když se kolem mne prohnal zuřivě troubící kamion, prevít jeden rasistickej, vidí cigána na motorce a hnedka troubí. Aut troubilo čím dál tím víc, až mi to bylo divné. Nakonec mi to nedalo a zastavil jsem, abych se podíval, jestli svítím. Světlo svítilo, nenašel jsem nic, co by vadilo v provozu, no asi jsem jel moc rychle.
Nasedl jsem zase na babettu, šlápl do pedálů, šlapal jak blázen a NIC, nechytila. Zkoušel jsem to ještě asi desetkrát, ale babetta ne a ne chytit. Nakonec jsem musel babettu tlačit až do Prahy. Na první zastávku autobusu jsem dorazil asi v jedenáct. Unavený a zpocený jsem sedl na lavičku, babettu opřel o strom. Šel okolo dědeček se psem a ptá se mně, „copak, nejede?“ nejede, říkám mu. „A máte tam panáčku benzín?“ V tom mi došlo, že jediné na co jsem se nepodíval je nádrž.
Vypil jsem knedlo-vepřo-zelo, přivázal babettu ke stromu dlouhým řetězem, který jsem celou dobu vezl ovázaný kolem boků, navrch přidal pět visacích zámků. Nasedl jsem na bus a po několika desítkách minut strávených cestou busem a metrem, jsem na Karlák dorazil. Vejdu do budovy, hledám někoho, koho bych se zeptal, kam že to vlastně mám jít. Všude kam jsem vlezl, bylo hrozně moc lidí, konečně jsem narazil na čekárnu, kde moc lidí nebylo.
Gastroenterologie, četl jsem na dveřích. Slovo mi sice nic neříkalo, ale usoudil jsem, že přesně sem jsem měl na odběry krve dojít. Seděl jsem jenom několik minut, když vylezla sestra. „Vy k nám jdete na to vyšetření že?, tak mi dejte třicet korun, hned Vás vezmeme“. Nerad jsem jí dal třicet korun a představoval si, jak ten malej z televize žere svojí porci guláše, za mých třicet korun. Pomalu jsem si začal masírovat ruce, jenom jsem nevěděl, kam že mne to budou píchat, no ale co, odběr musí být. Po několika minutách skutečně sestra přišla a pokynula mi, abych šel za ní do ordinace.
V ordinaci už seděl starý, plešatý doktor v bílém tílku, pupek čouhající mu ven nevěstil nic dobrého. Začal jsem si vyhrnovat rukávy, čekajíc píchnutí do ruky. Doktor mi však řekl, abych si sundal kalhoty a klekl si na stůl, na všechny čtyři. Připadal jsem si jako pes, ale omlouval jsem si to modernizací zdravotnictví , jenom mi nešlo do hlavy, jak mne píchnou do ruky, když se o ní opírám?
Na zadku jsem ucítil cosi studeného, doktor mi potíral konečník něčím, po čem jsem přestal konečník cítit. Co se dělo dál si jistě dokážete představit sami. Po pěti minutách jsem byl už tak vyřízený, že mi bylo úplně jedno, co se semnou vlastně děje. Brutální útok kamerou trval ještě asi dalších pět minut, aby mi později sestra utřela zadek jako miminu. Beze slova jsem vylezl ven, ani jsem nepoděkoval, za co taky že jo.
Při cestě metrem přišel zadek k sobě. Sedět jsem nemohl, stát také ne. Belhal jsem se v postoji jako starý dědek, co zapomněl doma hůl. Konečně jsem dorazil k babettě. V pozici, ve které jsem jel celou cestu MHD, jsem dotlačil babettu k benzínce, kde jsem do ní nalil benzin. Sedět jsem nemohl, celou cestu dom jsem strávil v polosedu, stojíc na pedálech. Po šesti hodinách jsem dorazil domů a svatosvatě si slíbil, UŽ NIKDY NA KARLÁK K DOKTOROVI.
Patrik Banga
Jak jsem prodal svou romskou duši
Jsem zaprodanec. Prodal jsem své romství a vyměnil ho za svůj společenský statut. Vzal jsem ho jako koně a na televizním virtuálním jarmarku jsem sprostě vyřvával tak dlouho, až jsem dosáhl svého. Vystoupil jsem z romské komunity a vstoupil do té české... tedy alespoň podle některých lidí, například podle uvědomělého "Roma" anarchisty Jakuba Poláka, případně od mých obdivovatelů z romské komunity. Jsem totiž navíc ještě hulvát a recidivista, dovolil jsem si totiž v televizi opakovaně říci něco, co se říkat nemá. Připustil jsem, že problém je často na straně některých z nás.
Patrik Banga
Jak snadno ovlivnit národ
Je až s podivem, jak snadno se dají lidé ovlivnit. Ať chceme nebo nechceme, téměř vše kolem nás ovlivňují média. Od politiky po pohled na přistěhovalce. Záleží ale na úhlu, pod kterým se zprávy podají.
Patrik Banga
Romům utekl pokladník. Je to kachna, kterou převzala média?
Politický bulvár Parlamentní listy (PL) přinesl ve čtvrtek 9. února zprávu o tom, že v Ústí nad Labem vzniká Evropská romská strana (ERS), která byla okradena svým pokladníkem z Prahy. Ten podle PL čtrnáct dnů před tím sbíral v Ústí podpisy pro tuto novou politickou stranu a „od budoucích členů vybíral stokorunu na členskou legitimaci.“ A na ustavující sněm se již prý nedostavil. PL zveřejnily zprávu pod tímto titulkem: Romové založili stranu a už mají problém: Zmizel jim pokladník i s penězi.
Patrik Banga
Dávám si Vás do roviny s Vandasem…
Napsala mi neznámá, internetová ženština ve chvíli, kdy jsem pojmenoval problémy v Novém Boru tak, jak si myslím, že by se měly jmenovat od začátku. Nazval jsem totiž pachatele trestné činnosti tak, jak je nazývám v soukromí - degeši.
Patrik Banga
O leckdy zbytečné buzeraci státního aparátu
Byrokratické excesy některých úřadů jsem již zažil, jako například tehdy, když mi ukradli doklady a jako blbec jsem stál fronty u okýnek, kde jsem si vyřizoval jiné. Nechápal jsem, proč prostě a jednoduše není jedno okno, kam dám žádost a za několik týdnů si tam nevyzvednu nové doklady. No jo... ale tady nejsem jinde. Tak že řidičák jedna fronta, občanský průkaz další fronta, technický průkaz další fronta... a tak dále. Celkem dva dny dovolené a hodiny na úřadech.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Izrael zasáhl budovu bezpečnostních sil v Damašku, osm vojáků utrpělo zranění
Při izraelském vzdušném úderu byla ve čtvrtek večer zasažena budova syrských bezpečnostních sil na...
Záplavy na jihu Brazílie si vyžádaly desítky obětí, přehradám hrozí kolaps
Rozsáhlé záplavy, které v těchto dnech sužují jih Brazílie, mají nejméně 29 obětí. Dalších 60 lidí...
Soud poslal na čtyři roky do vězení kapitána lodi, na které uhořelo 34 lidí
Americký soud poslal na čtyři roky do vězení kapitána lodi, při jejímž požáru zahynulo v roce 2019...
iDNES Premium jen za 49 Kč na 3 měsíce. Získejte i vstupenky na MS v hokeji
Před blížícím se mistrovstvím světa v hokeji přichází iDNES Premium s mimořádnou akční nabídkou....
Inspektor/ka Oddělení dohledu nad zpracováním biologických materiálů
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Praha
- Počet článků 140
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 6189x