Když jsem dostal možnost přečíst si knihu Dlouhá cesta dolů, neměl jsem ani tušení, o čem vlastně bude. Jen jsem požádal "svou" redaktorku, aby mi doporučila nějakou zajímavou a hlubokomyslnou knihu. Jednak proto, že jsem již byl plný předchozích detektivních románů a zápletek, druhak proto, že se nevyhýbám ani tzv. náročné literatuře. Jak moc náročné ukáže nejen to, zda ji dokáži přečíst, ale i to, zda mě zaujme a dokáží na ni napsat zajímavou recenzi. No recenzi. Záleží, jak na to kdo nahlíží. Jsou tací, kteří se asi neztotožní s tím, že se jedná o recenzi a budou můj pokus spíše považovat za méně nebo více zdařilé slohové cvičení. Nyní tedy Nick Hornby a jeho "Dlouhá cesta dolů". Pozor jedeme z kopce !
Na začátku knihy poznáváme Martina, který sedí na římse věžáku a chystá se skočit. Téma, které možná někoho zaskočí. Jedná se o zoufalce nebo blázna? Jaký důvod člověk musí mít, aby se odhodlal k tak zoufalému činu? Je to čin životního ztroskotance? Vždyť, jak se postupně dozvídáme, byl Martin Sharp známým moderátorem "Kouzelného rána s Martinem a Penny". Co jej přivedlo k tomu, že sedí na římse a uvažuje o ukončení svého života? Chvíli jsem přemýšlel, zda vůbec chci číst něco o tak depresivním tématu, jako je dobrovolný odchod ze života. Ale opravdu jen chvíli. Autor Nick Hornby mě nenechal dlouho přemýšlet a velice rychle mě svým způsobem vyprávění dostal.
Není Martin blázen? Jeho názor si můžete přečíst na straně osmnáct: " Posledních pár měsíců jsem si pročítal zprávy o sebevraždách na internetu, jen tak, ze zvědavosti. A soudní lékaři skoro pokaždé prohlašovali stejnou věc: Vzal si život ve chvíli narušení duševní rovnováhy. A pak si přečtete příběh tohoto nešťastníka: manželka spala s jeho nejlepším kamarádem, přišel o práci, dcera mu před několika měsíci zemřela při autonehodě… Haló, pane soudní lékaři. Už vám to dochází? Promiňte, ale tady nejde o žádné narušení rovnováhy, drahý příteli. Řekl bych, že si to ten chlapík dobře spočítal"
Znamená to ale opravdu, že Martin není blázen a má právo si vzít život? Vždyť na světě je mnoho těch, kteří mají ještě větší trápení nebo svízele a přesto, ale život si kvůli tomu neberou.
Aby toho nebylo málo, na střechu známého věžáku Toppers´House postupně kromě Martina přijdou ještě Maureen, Jess a američan JJ. Všichni tři jsou různého věku a každý má svůj důvod, proč sem přišel právě na Silvestra, místo aby slavil konec starého a začátek nového roku. Nebo že by právě proto? Že je konec roku a do nového roku nechtějí dál jít se svými neřešitelnými strastmi?
Zda to jsou důvody hodna zájmu, musíte posoudit každý sám. Ale oni sami jsou samozřejmě přesvědčeni, že důvod každého z nich je významnější než důvod kohokoliv jiného. Je tu tedy Martin, bývalá televizní hvězda. Společně s ním Maureen, která těsně po své padesátce začíná mít dost života, který není ničím jiným, než starostí o mentálně retardovaného syna. Je tu Jess. Je jí sice osmnáct, ale slovník má, jak dlaždič potřelý životem. A může být něco důležitějšího, než neopětovaná láska? A JJ. Američan, ale Američané si přece s ničím nedělají problémy? Kde je to jejich keep smiling?
Skočí jeden a ti ostatní to natolik vyděsí, že si uvědomí, že nic není důležitějšího než život? Nebo všichni zjistí, že je jedno, jaký kdo má důvod a skočí společně?
Na to musíte najít odpověď sami. Mohu Vám jen doporučit, abyste se o to alespoň pokusili.
Dle mého soudu je jedna z těch knih, které by si člověk měl přečíst. Ne proto, že mu ji někdo doporučil nebo, že někdo říká, je to výborná kniha. Ale prostě proto, že Nick Hornby to umí. Umí vyprávět o životě a ukázat, že i když mluví o jeho stinných stránkách, nemusí jít vůbec o depresivní téma. Naopak. Bez nějakého poučování a moralizování Vás provede osudy čtyřech lidí, kteří se původně vůbec neznali a kteří se pouze náhodou sešli na stejném místě s cílem ukončit své pozemské bytí.
Tak přeji pěkný zážitek.
http://knihy.idnes.cz/dlouha-cesta-dolu.html?___SID=U
