většinou nic mezi tím. Přitom se tolik snažím!Ano, mám se svými pokojovými květinami velmi složitý vztah. Mám je moc ráda, každý pěstitelský neúspěch rozdírá mé srdce.
Naše první seznámení bylo vynikající, ubohou květenu jsem vyndavala z popelnice, šla jim koupit nové květináče a radovala se, že holky ten půlden v páchnoucí tmě přežily bez úhony.
Na vysvětlenou, aby nepřišlo pozvání na nějakou zahradnickou "sociálku", tento osud jim přichystala manželova zdrcená -ex stěhujíc se z jeho domu. Květináče byla škoda zanechat, jejich obsah se jevil jako zbytečný.
Zalévám, občas přihnojuji, rozsazuji. Jenže jsou druhy, které se rozhodly u nás nebýt.
Fialky, před deseti lety jsem jich měla plné okenní parapety, dnes mám jednu jedinou, pionýrku statečnou. Dostaly jakousi chorobu, se kterou jsem si neporadila ani já, ani google (a ten ví všechno!)
Brambořík, to je také kapitola sama o sobě - přinesu, kvete, zdechne. Někdo tvrdí, že zavlažuji málo, někdo, že moc. Ne, zalévám akorát, tenhle druh mě zkrátka nemá rád.
Letos jsem usoudila, že vánoce budou s tradiční květinovou výzdobou z domácích zásob. Vánoční kaktus své jméno již roky ignoruje a kvete v říjnu. Tak jsem mu v září domlouvala , pak i vyhrožovala
a pro jistotu ho vystěhovala do chladnější chodby. Skoro úspěch! Začal kvést až v listopadu.
Horší to je s vánoční růží. Loňskou. Má spoustu zelených lupen, jen ty červené chybí. Našla jsem zaručené internetové rady o tom, že má mít jen 8 hodin světla, pak prý se listy zbarví.
Po tři týdny jí každé odpoledne schovávám do boudičky, ráno vysvobozuji a nic. Stále stejně zelená, jen se mi zdá trochu opelichanější. Asi ji mé konání rozčiluje. Zbaběle vzdávám a půjdu jí pořídit červenou kamarádku.
Další kapitolou je orchidej. Byla mi darována s láskou, ukázkově kvetla, odkvetla a rok předváděla své pěkné listy. Opět jsem nastudovala, jak odborně zastříhnout, zalévat atd.
Stále jen listy. Našvala jsem se a šla koupit květ textilní, z dalekého Vietnamu, do blízké tržnice. A ejhle! Adopce pomohla, orchidejka si vzala mustr a do měsíce měla poupata vlastní!
Také jsem zachránila květinu umělou. Pravda, neužitečný kus plastu, ale vypadal věrohodně....Občas se návštěva podiví, že nám roste v utopeném koutě zahrady palma, po bližším ohledání se diví ještě více,
jenže měli byste to srdce vyhodit dárek? Notabene od milujících rodičů? To prostě nejde. A túje už si na ni zvykly a tak nějak souzněly.
Jsem na zahradnickém poli silný amatér, pěstuji a pečuji metodou pokus-omyl. Všem rostlinkám, které moji snahu nevydržely, přeji lehký kompost a těm, co statečně rostou a kvetou děkuji a držím palce, ať tu moji lásku přežijí.
