Pánové a jejich koloběžky

Potkala jsem kamarádku s dcerkou, čerstvou frekventankou mateřské školky. Ještě o prázdninách Natálka nechtěla o této vzdělávací instituci ani slyšet,  ted´ si poskakovala se žirafkovým baťůžkem na zádech a vesele mávala.Bylo jasné, že žádné smutky či stýskání se nekonají, malá švitoří a vyjasňuje důvod své radosti.

"Teto, já mám ve školce Hynka" A je to tady, jasně, chlap v tom je!  Hned vyzvídám podrobnosti o vzhledu, věku, charakteru....
S pětiletou upřímností na všechny mé otázky odpovídá, že neví. Musí se zamyslet i nad barvou vlásků, nakonec připouští, že bílé, jako má ona.
"Víš teto, ale má kolobrndu, stříbrnou! Takovou tu velikou, co se jí musí nafukovat kola!"
A barvitě popisuje, jak chodí spolu po-o, Hynek jí naloží, musí se jen pevně držet, jelikož on se umí odstrkávat, ba dokonce i brzdit.
"No tak to je veliká paráda!" Spiklenecky na ní mrkám, jestli už psala Ježíškovi, aby jí ten báječný stroj taky přinesl.
Ale kdeže, vyvede mě z omylu, líbí se jí, že je vožena, nechce jezdit sama.
Pochválila jsem malou kočku, jak si to pěkně zařídila, nechala pozdravovat Hynka a pospíchala domů.
Je vidět, že mateřinka  naučí opravdu hodně. Zpětně jsem pochopila, proč ti kluci s károu (za mých mladých let i s "embéčkem" po dědovi) vždycky u holek tak nějak víc bodovali.
 Prostě nás měli čím vozit. Nasednout před gymplem do vozu a odfrčet před zraky spolužáků ploužících se
na zastávku MHD bylo nejvíc. Motoristovi pravidelně náležela ta největší kost, někdy i dvě najednou.
Na univerzitě jeden spolužák svého fiata UNO bezostyšně nazýval "Kočkolap" a obratným hmatem předváděl lůžkovou úpravu, za úplatu byl i ochoten těm méně šťastným kolegům vůz zapůjčit.
Ale čas jde  s koloběžkami i s jejich majiteli.
Prví ojetiny se postupně mění za nadupané sporťáky, později za rodinné vozy s neskutečně velkým zavazadlovým prostorem, který vpravdě dá i prostor nejedné fantazii.
Na důchod pán zase volí praktičnost,  přijde na řadu malé městské autíčko, vnoučata se vejdou, nákup taky.
Když pověsí své řidičské umění na hřebík, vzpomínají....Většinou všechny své vozy dokáží vyjmenovat, některé mají spojené s nějakou tou Natálkou.
Ale jistě málokterý řidič se bude moci pochlubit, že už začal drandit ve školce.
Tak si to Hynku užij, dnešní slečny jsou tak emancipované, že na střední už možná nebude koho vozit. Leda v případě, že slečně ve vlastním voze dojde benzín a kapesné v nedohlednu....