Moje horské postřehy

Jakožto milovnice bílých svahů se dívám z okna na mlhu a déšť a alespoň se zasním v blogu.  Třeba ty bílé vločky konečně přivolám a hurá, bude prašan místo technického sněhu.

Před šesti lety naše rodina zavítala i do proslulého Špindlerova Mlýna. V té době jsem coby maminka ročního kojence neměla ambice lyžovat, ale jen odpočívat. Takže ski areál-zkušenost nulová, hotel Adam výborná! Milý personál, výborné jídlo, welness tehdy bez poplatku. A prozradím bonus - naproti hotelu je chalupa Janka Ledeckého, takže jsem poočku denně sledovala, jestli svého idola mládí nespatřím na vlastní oči :-).

Jelikož jsem rodilá Plzeňačka, naše víkendové trasy povětšinou vedou směr Železná Ruda, Špičák.

Pár let nám poskytoval útočiště penzion Alpský dům. Na nic si nehrají, co inzerují, to dostanete. Ceny lidové, jídlo výborné, vařit i obsluhovat nemá problém sama příjemná paní majitelka, aby nikdo nestrádal. A kdo je začínající lyžař, sjezdovku Samoty má v dosahu. I nyní, když bydlím tkzv. ve svém, ráda zavítám do jejich rodinného penzionu na návštěvu.

Lyžování mám vyřešené,  kousek za hranicemi-10 min cesty autem je středisko Arber. Tam není co vytknout, zázemí perfektní, sjezdovky rozmanité a udržované, letos zasněžují, co jim děla stačí- a že jich tam mají požehnaně.

Ski areál Špičák mám o něco blíž, jenže narazím hned u příjezdu, nemám totiž kde zaparkovat. Pokud bych si přivstala a zbylo na mě místo, můžu se družit  v obrovském strkajícím se chumlu nadšeným lyžařů a vyjet na vrchol - což je na cestě lehce vysloužilou lanovkou, bez ochranného plexiskla hrdinský výkon. Sjezdovky upravené mizerně,  nové lyže si tam opravdu neberte. Dojedete-li v dobré mysli i dolů, hlavně nemějte žízeň a hlad! Chaty Blaženka a Hanička  pamatují i mé rané dětství.  Nedávno jsem nostalgicky do obou nahlédla. V Blažence mně přišel naproti odér marihuany, v Haničce ja asi tak šest stolů, na jejichž uvolnění je snad i pořadník...Mezi svátky se dalo jezdit pouze na jedné, místy dost vydřené sjezdovce, samozřejmě za plné sezonní tarify.

Zázemí s Arberem tedy nesrovnatelné, ceny jakžtakž. Rodinná sezonní nám vyšla na německé straně  o 1000,- korun levněji než stejná na Špičáku. Vzhledem k tomu, že na Arberu pravidelně obědváme, stojí nás lyžovačka víc. Na Špičáku bych neměla lokty na vybojování volného místa u stolu, takže bych asi spořivě mazala chleby a pekla řízky do baťůžku.

Za mne tedy resumé - ubytování se najít určitě dá i za rozumnou cenu, lyžovačka je jednoznačně lepší u sousedů.