Ten příběh je celkem jednoduchý: úředníci v Bruselu dlouhá léta komplikovali život evropským zemědělcům a tvářili se, že je to promyšlená a svědomitá péče o dostupné a zdravé potraviny pro celé společenství.
A to při zachování prosperity oboru. Když jsme chtěli diskutovat, tak nás vyslechli a potom vydali a další nesmyslná nařízení. Žonglovali s dotacemi, tedy s našimi penězi proti našim zájmům. Zemědělcům teď došla trpělivost – vyšli do ulic, vyjeli s technikou na silnice a na hraniční přechody.
Nu a Brusel začal couvat – zatím jsou to jen drobné ústupky, ale už teď je jasná jedna věc: Brusel dělal hlouposti. Tři budovy v centru Bruselu, přes 60 tisíc úředníků, 750 europoslanců a další stovky zaměstnanců nejsou schopni zajistit takové podmínky pro zemědělce v EU, které by vyhovovaly, se kterými by byli všichni srozuměni?
Zemědělství každé členské země bylo dlouhá desetiletí schopno uživit své obyvatelstvo. Vždy to byla těžká práce, ale fungovalo to. I ve válce, i v krizích. Fungovaly plodinové burzy, agrární banky, fondy. Selo a sklízelo, choval se dobytek, dojilo mléko. Proč to celé najednou vázne?
V době, kdy máme optimalizační modely, špičkové počítače, dokonalé statistiky a dobře placené úředníky! Nakonec musí rozčílený zemědělec nechat své práce, sednout na traktor a dovolávat se rozumu v ulicích?
Ti lidé obětují čas a náklady, protože nic jiného v dialogu s Bruselem už nefunguje. Ústupky, které byly zatím ohlášeny i ty další, které budou nutně následovat, dokazují jednoznačně, že bruselský aparát je špatný. Dělá rozhodnutí, která nemají oporu v praxi a jsou kontraproduktivní.
Eurohujeři jsou usvědčeni z neschopnosti a zbytečnosti! Budou se teď tvářit, vyšli zemědělcům vstříc? Houby – jen napravují chyby, které sami napáchali. Počkejme si, jaké personální důsledky bude tato agrární krize v Evropě mít. Některé židle v Bruselu už by se otřásat měly.
