Nedávné rozhodnutí amerického Nejvyššího soudu zrušit federální právo na potrat poslalo USA plnou parou vzad. Otázkou je, kolik dalších strašáků z minulosti bude ještě oživeno, než se v ní slavná bašta demokracie zcela utopí...
Pojďme rovnou přeskočit diskusi o tom, zda je potrat v pořádku a jestli by ženy měly mít právo ho podstoupit. Zrušení federální ochrany tohoto práva v USA má totiž i další rozměr, který ve mně osobně vyvolává hrůzu bez ohledu na to, že nejsem žena ani lékař. Na mysli mám další prohloubení už tak výrazného příkopu, který v posledních letech čím dál tím víc rozděluje americkou společnost.
Osobně nemám ambici hodnotit, kdo a proč ten příkop vykopal, protože pnutí mezi konzervativci (republikány) a liberály (demokraty) panovalo v USA víceméně odjakživa, až doteď však zásadněji nebránilo rozvoji země. A ano, když píšu o rozvoji, na mysli mám ten západního střihu, podle něhož mají lidé rovná práva a přístup k jejich ochraně.
Jak mi nicméně potvrdili i kamarádi z Wisconsinu, kteří byli u nás minulý týden na návštěvě, tohle pnutí se enormně vyhrotilo s nástupem exprezidenta Trumpa do funkce, jež republikáni využili k ještě větší radikalizaci svých voličů. V reakci na striktní pravicovou rétoriku tak v USA prakticky přestal existovat středový elektorát a společnost se rozštěpila na dva velmi odlišné, těžko smiřitelné tábory.
Během Trumpova funkčního období pak zároveň došlo k obměně personálního složení Nejvyššího soudu, kdy soudci, kteří odstoupili nebo zemřeli, byli nahrazeni konzervativními kolegy. Z celkem devíti soudců jsou tak aktuálně pouze tři liberální.
Jedním z výsledků této rošády je právě i zrušení federálního práva na potrat, k němuž došlo přehodnocením původního rozsudku Nejvyššího soudu z roku 1973 v případu Roe vs. Wade. Soud tehdy došel k závěru, že z 14. dodatku ústavy Spojených států amerických vyplývá i tzv. právo na soukromí, přestože o něm zákonodárce v dodatku explicitně nehovoří.
O právo na soukromí pak soud opřel nejen svůj verdikt v případu Roe vs. Wade, podle něhož toto právo zastřešuje také právo podstoupit potrat, ale i celou řadu dalších precedentních rozhodnutí přiznávajících americkým občanům nejrůznější práva na federální úrovni.
Přehodnocením této 50 let staré, průlomové interpretace ústavy tak nyní Nejvyšší soud zbavil opěrného bodu konstrukci hned několika ústavou chráněných práv a svobod a ta nyní hrozí, že se zhroutí jako domeček z karet. Dá se totiž očekávat, že u jednoho rozhodnutí tahle spanilá jízda Nejvyššího soudu poháněná konzervativně-politickým zadáním neskončí.
Soudci jsou jmenováni na doživotí, dokud zde tedy budou mít konzervativci většinu, mohou v duchu republikánské politiky i nadále proměňovat americký právní systém.
Strach a hnus v USA
Po odmítnutí konceptu, že 14. dodatek implikuje i právo na soukromí, může tím pádem Nejvyšší soud začít po právu na potrat postupně „vyškrtávat“ z ústavní ochrany také další práva, která právo na soukromí podle dřívějších precedentů zahrnuje. Vzniklé právní vakuum pak budou moci dle vlastního uvážení zaplnit jednotlivé státy, což by v případě těch republikánských mohlo znamenat například uzákonění zákazu volného prodeje antikoncepce, stejnopohlavního sexuálního styku nebo třeba mezirasových sňatků.
Nejvyšší soud prostě otevřel Pandořinu skříňku a je jen otázkou času, kdy se z ní do Nového světa začnou valit jeho další staré hříchy.
Že to zní jako návrat do minulosti? Máte pravdu. Skoro se zdá, že Spojené státy dosáhly coby pomyslná bašta svobody a demokracie svého vrcholu a nyní nezbývá, než aby se vydaly zase zpět. Problém je, že když někomu dáte svobodu, těžko si ji nechá bez okolků zase vzít… USA tak možná stojí na prahu fatálnějšího rozdělení společnosti, než jsme si v 21. století uměli představit. Rozdělení, jež ovlivní celý svět.
