Existují písně o všem možném. Nejčastěji se zpívá o lásce, a nesčetném množství jejích podob, pak jsou písně o různých činnostech, událostech, pocitech. Zvláštní kategorií jsou národní hymny a vlastenecké písně, samostatnou skupinu také tvoří písně ideologické. Některé z nich ještě nutili mé rodiče vyzpěvovat v hudebce, já už jsem to naštěstí nezažil a tak mi nedělá problém si sarkasticky pobrukovat například Píseň práce, zatímco drandím se sekačkou po trávníku u baráku. Dneska bych ale chtěl zaměřit vaši pozornost na tři populární písničky, které mají v podstatě společný jmenovatel, a tím je sloveso chtít.
Náš exkurz začíná vroce 1997, kdy vyšlo album Ixnay on the Hombre od americké punkové (za tohle mě asi pravověrní punkáči namlátí :-D ) kapely The Offspring. Ke mě se to dostalo s párletým zpožděním, když jsme se spolužáky na střední procházeli pubertou. A prakticky nejslavnější pecka z téhle desky, která se stala hitem a hraje se občas i dneska, je skladba All I Want, neboli Všechno, co chci. Je to rychlé, odpálené, a píseň je o tom, jak jsou zaběhnuté společenské normy a pravidla na nic, jak je každodenní život skličující a nesvobodný. Strčte si svá pravidla za klobouk, já chci žít, já chci volně dýchat, to je vše, co chci, that's all I want. Mladistvá rebelie jak z učebnice, naivní, komerčně vytěžená, nicméně dravá a z mé strany upřímně prožitá.
A rok dva nato se odněkud vynořila německá kapela Rammstein, po které nám utkvělo v paměti především album Mutter z roku 2000, s mnoha populárními písněmi. Kromě jiného zde nalezneme skladbu Ich Will, což doslova znamená Já chci. A tady už se mladická rebelie a touha po svobodě přelévá do trochu jiného chtění, v podstatě přesně obráceného. Tato píseň je o touze ovládat ostatní, působit na ně, být nad nimi na piedestalu, být dobře vidět a užívat si tu nadřazenost, popularitu, bytí idolem, případně moc či iluzi moci. Některým z vás se jistě na jazyk dere nějaká ta směs předsudků o Němcích doprovázená historickou zkušeností Adolfa Hitlera řečnícího k masám pod sebou. Jo, to v tomhle případě asi nemůžeme pominout. Ostatně, inspiračka se odněkud brát musí a každý nakonec vaří z toho, co má ve špajzce. Nicméně, tak jako tak je Ich Will skvělá a v jistém smyslu poučná věc.
A náš triptych o chtění uzavírá francouzská zpěvačka Isabelle Geffroy známější jako Zaz, jejíž první deska z roku 2010 nese stejné jméno a byla velice úspěšná. Počítám, že český našinec se s touto sympaťačkou s nakřáplým hlasem seznámil na našem světovém, magickém a tolik kultěném festivalu Colours of Ostrava, kde byla Zaz jednou z největších hvězd, ne-li tou největší, pro což by hovořila ta skutečnost, že na letošní Coloursy přijede zas. A od této Francouzky už všichni jistě známe píseň Je veux, kterou nám mediální mainstream rve do uší horem spodem. Ale o čem ta píseň je? Zajímal se o to někdo? Je veux neznamená francouzsky nic jiného než... ano správně, Já chci! A co tedy Zaz chce? L'amour, de la joie, de la bonne humeur, tedy lásku, radost a dobrou náladu. Peníze, majetky a přepych jsou na nic. To skutečné bohatství je v lidském srdci.
A tím se nám vlastně uzavírá naše malé putování za lidským chtěním v hudbě. To, co začalo rozhořčeným žalováním amerických mladíků, že společnost je nudná a svazující, převrátilo se v touhu po ovládání, moci a publicitě, kterou svým jedinečným způsobem podali němečtí Rammstein, uzavírá francouzská Zaz tím, že vzdor všem požitkům a prožitkům, které skýtá vnější svět, to nejkrásnější má člověk sám v sobě, a je toho schopen, když chce. A jaké písně o chtění a touze se líbí vám? Napište mi do komentářů, ať si kdyžtak zase můžu něco nového poslechnout :-)
