Opět mi přišel vzkaz, tentokráte od čtenářky, kterou nebudu jmenovat. Usoudil jsem, že bude vhodnější na něj odpovědět veřejně nejen jí, ale i všem těm, kteří uvažují v podobně.
Původní vzkaz:
Dobry den, pane Lukasi. Prala bych Vam aby jste mohl poznat, ze Buh Vas velmi miluje. Nechci aby to znelo jako klise stokrat omilane. Vidime to vsude kolem sebe jak je toto slovo znehodnocene. My lide mame plna usta krasnych slov, ale realita je jina. Tolik opustenych deti, rozvracenych rodin, vztahy mezi nejblizsimi jsou naruseny. Valecne konflikty narustaji. Buh ale ma reseni na zlo v nasich zivotech. Pan Jezis se za sve nepratele modlil a zanechal nam odkaz milovat sveho blizniho jako sam sebe. Mit druheho za lepsiho nez sam sebe. On nikdy nic zleho neudelal a presto ho lide tolik nenavidi. Jak je to mozne? Preji Vam ve Vasem zivote mnoho uspechu.
Odpověď:
Vážená paní,
Díky za Vaše přání všeho dobrého. Věřím, že je upřímné. Avšak, chtěl bych Vám, i všem ostatním čtenářům, kteří sdílejí Vaše myšlenky, sdělit, že se mi v životě začalo dařit a začal jsem skutečně svobodně a spokojeně žít, vážit si lidí a věci, prožívat lásku a další krásné a dobré a potřebné věci, až když jsem odvrhl to, co považujete za boží lásku, či boží řešení zla které kolem nás je. Promiňte, že Vám to tak musím říci, ale z Vašeho tvrzení o tom, jak mě váš bůh miluje nepřijímám a nemohu přijmout ani slovo. Pokusím se Vám vysvětlit, proč:
Celý ten důvod, proč tady Ježíš Kristus měl být a obětovat se za hříšnost celého lidstva, nastal kvůli tomu, že Adam s Evou kdysi na počátku zatoužili po poznání dobrého a zlého a pojedli ovoce ze stromu poznání, což jim bůh zakázal. Od té doby se - jak praví křesťanská věrouka, každý člověk rodí hříšný a poskvrněný už předtím, než vůbec může s tímto světem jakkoliv interagovat. Tato věc je běžně nazývána "dogma o dědičném hříchu". Je to nejdůležitější dogma katolické církve. Dokonce tak důležité, že i když katolická církev odvrhla kreacionismus - tedy učení o stvoření světa a původu člověka podle doslovného výkladu Biblické knihy Genesis, a akceptuje výklad který poskytuje teorie biologické evoluce, toto dogma považuje stále za platné a závazné pro každého křesťana.
Slovo dogma podle slovníkové definice je "tvrzení, o němž se nepochybuje." Nicméně, neexistuje žádný objektivní důvod věřit tomu, že nějaký Adam s Evou kdy žili. Je to spíše alegorie, příběh o přerodu lidské nevinnosti v odpovědnost za své konání. Nicméně, aby víra v Ježíše Spasitele mohla fungovat, vyžaduje víru v to, že akt jezení ovoce ze stromu poznání se skutečně odehrál jako historická událost a že je objektivní skutečností, že všichni lidé jsou skutečně geneticky a dohledatelně potomky Adama a Evy a rodí se špatní, nadaní ke hříchu do kterého nevyhnutelně upadají. I ten nejctnostnější člověk, který bude usilovat o to být dobrý, se stejně bude dopouštět hříchu proti bohu a jako takový bude zasluhovat zatracení, odvrhnutí od boha, či chcete-li peklo. A proto všichni lidé ze své podstaty potřebují Ježíše Spasitele a jeho oběť, aby je tohoto hříchu zprostil a oni měli naději, že s nimi nakonec všechno dobře dopadne.
Tento příběh s mluvícím hadem a ovocem stromu poznání se jako historická událost nikdy nestal. Lidé se mohou stát dobrými či zlými až když začnou konat a jednat. Až poznáním a učením a dozvídáním se toho, co je dobré a zlé, co je užitečné a co škodlivé, dokážou přisuzovat svému okolí morální hodnotu. Člověk se hříšným nerodí.
I když připustím, že biblický bůh může existovat (o čemž nejsem přesvědčen a nevěřím tomu, ale v zájmu této reakce to připustím), nemůžu si být jist tím, co mi píšete, a sice, že mě velmi miluje. Neboť tento bůh podle celého souboru církevních dogmat - tvrzení, o nichž je zakázáno pochybovat, ale pro které neexistuje žádný důkazní materiál a prostě se jim musí věřit jenom tak, prostě proto, dokázal lidstvu odpustit jeho hříšnost až tím, že poslal svého syna Ježíše Spasitele na zem a nechal ho brutálním způsobem umučit a popravit, aby mohl lidstvu odpustit jeho hříšnost, kterou způsobili první dva lidé - kteří nejspíše nikdy nežili.
Abych vám ukázal, jak absurdní mi metoda odpouštění u křesťanského boha připadá, uvedu příklad:
Jestliže se vy proti mě něčím proviníte, nebudu své odpuštění vůči vám podmiňovat tím, že vezmu své dítě a nechám ho zmučit a zabít nějakými hrdlořezy s tím, že musíte přijmout na sebe jeho krev a přijmout ho do svého srdce jako spasitele, jinak vám neodpustím. Každý, kdo by tohle udělal a toto vyžadoval, bude považován za psychopata. Ne. To, co udělám, bude, že se vaše jednání pokusím pochopit a nalézt sílu k tomu vám odpustit, a to bezpodmínečně. Protože to je pravé odpuštění a pravý akt pouhé lásky k bližnímu, to a nic jiného.
Rovněž budu považován za blázna, když za příčinu Vašeho provinění proti mě nebudu považovat nedorozumění, nebo Váš špatný úmysl, nebo třeba to, že jste neměla jinou možnost a byla jste k němu donucena okolnostmi, ale prostě skutečnost, že jste ze své podstaty špatná a vadná, protože vaši předkové, které ani neznáte, nikdy jste je neviděla a nikdo neví, jestli vůbec někdy žili, snědli nějaké ovoce, které jsem jim zakázal sníst.
Proto Vaše tvrzení nepřijímám a v této věci Vám nevěřím. Tvrdíte něco, čemu chcete věřit, protože se Vám to líbí, protože Vám to možná poskytuje nějakou útěchu a vizi nějakého smyslu ve Vašem životě. To je sice hezké, a pokud jste takhle šťastná a spokojená, tak vám to přeju. To ale nemění nic na skutečnosti, že o této věci nemáte žádné poznání a žádné vědění, pouze víru. A to že, v něco moc moc věříte neznamená, že o tom něco víte. Nikdo to neví a nikdo to ani nemůže vědět. Pouze věřit.
Doufám, že tuhle odpověď nebudete brát jako útok na svou osobu, protože tak rozhodně nebyla míněna. Jen jsem se Vám pokusil vysvětlit, proč nepřijímam to, co tvrdíte. Přeji Vám vše dobré, ať se Vám daří a mějte se hezky.
S bezbožným pozdravem
Lukáš Balabán
