Dnes obletěla Evropu zpráva o tom, že dva muži ozbrojení Kalašnikovy vtrhli do pařížské redakce satirického časopisu Charlie Hebdo známého i svými vtipy na účet islámu a za pokřiku "Alláh je veliký" tam povraždili tam 12 lidí a mnoho dalších zranili.
Dá se pochopitelně očekávat, že naši mediální komentátoři a veřejně činné osobnosti opět budou mlít svoji stokrát ohranou mantru o tom, jak islámský terorismus nemá nic společného s islámem. Jenomže vzkaz od pachatelů tohoto zločinu je více méně jasný: "Nebudete kritizovat islám, nebudete si z něj dělat legraci a když ano, zemřete."
Je to akt pohrdání svobodou slova, jednou ze základních hodnot západní demokracie. Na islám se tato svoboda vztahovat prostě nemá. Kritika islámu ať už v jakékoliv podobě má být prostě tabu a evropští káfirové mají buď držet huby nebo jako správní servilní červi tomuto náboženství podlézat a mektat cosi o tom, že islám je náboženstvím míru, či jak to řekl Tomáš Halík, že islám je jen jiná cesta k Bohu. Pokud bůh páně Halíka existuje, pak je pro mnoho obětí tohoto náboženství islám mnohem kratší cestou k Bohu, než sami čekali.
Jenomže skutečnost je taková, že tento odporný zločin MÁ co dělat s islámem a jeho teologií. Cíl jeho pachatelů vyvolat mezi francouzskými novináři strach a donutit je, aby se pro ně islám stal nedotknutelným támatem, věcí, která se nekritizuje a která není předmětem humoru, MÁ codělat se slovy protoka Mohameda o boji proti nevěřícím.
Nechci, aby čtenář nabyl dojmu, že považuji všechny muslimy za zlé lidi, to v žádném případě. Problém je ovšem ten, že jejich vlastní náboženství jim ukládá za povinnost být krutí a nesnášenliví ke každému, kdo nesdílí jejich víru. Umírnění muslimové, kteří svoje prameny víry neberou zase tak vážně, ovšem vytvářejí prostředí, ve kterém se objevují i radikální názory a lidé ochotní je dotahovat až k vraždění. Umírnění věřící vždy poskytují svým radikálnějším souvěrcům příznivé prostředí a do určité míry dávají i legitimitu jejich názorům, dokud někomu nerupne v kouli a nestane se něco podobného tomu, co dnes postihlo pařížskou redakci Charlie Hebdo.
Nerad se opakuji, ale už ve svém videu Je náboženství dobré? na youtube jsem řekl, že mi umírnění věřící připadají jako ti, kteří kráčejí dějinami s hadrem a kbelíkem a uklízejí bordel napáchaný svými radikálními souvěrci. Dá se očekávat, že se umírnění muslimové ve Francii zachovají podle tohoto vzorce.
Pro nás ostatní to znamená jediné: Neudělat to, co si muslimští radikálové přejí. Nedopustit, aby svoboda slova byla omezená jenom proto, že lidé, kteří věří v nadpřirozené bytosti jsou dotčeni či rozzuřeni kritikou své víry. Pokud se někomu nelíbí demokratické hodnoty evropských zemí, které jsou součástí jejich kultury a jednou z příčin jejich prosperity, nemusí tady žít, nikdo ho k tomu nenutí. Ale vysvětlujte to lidem, kteří mají za cíl udělat z Evropy území, kde vládne islám. Pro mě je to jeden z mnoha příznaků, že náboženství už došly argumenty, že prohrává v debatě a uchyluje se k násilí.
Je jenom otázka, zda budeme mít dost odvahy se tomuto barbarství a hlupáctví postavit a obhájit své hodnoty a svůj způsob života, nebo jestli budeme zbaběle ustupovat a necháme věřící pomatence různých denominací, církví a věr dekonstruovat sekulární stát a zavést místo demokracie nějaký druh náboženské diktatury, ať už křesťanské pod záminkou "odporu proti islámu", či rovnou islámské, kdy před tímto náboženstvím ohneme hřbet zcela. Přemýšlejme o tom.
Tímto bych chtěl vyjádřit soustrast rodinám a pozůstalým zesnuvších zaměstnanců redakce časopisu Charlie Hebdo. Cítím s vámi.
