Zeman Proti všem

V roce 1893 vydal Alois Jirásek historický román „Proti všem“, jehož děj se odehrával v době husitské revoluce.

Jednou z nejvýznamnějších postav románu byl i slavný český vojevůdce, zeman Jan Žižka z Trocnova. Ač Žižka a husité čelili obrovské převaze nepřátel, nikdy nebyli poraženi. Jaká byla příčina takřka zázračného úspěchu Husitů v boji proti všem? Především síla jejich přesvědčení, která byla tak velká, že stačilo, aby nepřátelé na bitevním poli uslyšeli zpěv chorálu „Kdož sú boží bojovníci“ a už se dávali v panice na útěk.

Od husitské éry již uplynulo šest století. V jiných kulisách a jinými prostředky probíhá v české kotlině opět zápas „ proti všem“. Ač proti prezidentu Zemanovi stojí většina politiků, celý mediální mainstream, vlivní vědci a umělci, demonstranti v ulicích a vedení EU, nejen že nedokáží starého a nemocného Zemana porazit, ale dokonce jsou nuceni ještě přihlížet posilování jeho moci ve vztahu k vládě.

Proč je tomu tak? Myslím si, že ze dvou důvodů. Za prvé stejně jako Husité, také Zeman převyšuje své oponenty ve schopnosti strategického myšlení. A za druhé je to Zemanova pevnost a nebojácnost postavit se proti všem, čímž se zásadně liší od svých  oponentů i některých spojenců jakým je třeba i Andrej Babiš, kterým toto nedovoluje osobní strach. 

Babiš se bojí demonstrantů v ulicích. Bojí se žádat o podporu SPD, aby se o něm u nás a v Evropě neříkalo, že se spojuje s extremisty, bojí se kde čeho. To Zeman strach nemá. Jakékoliv srocení odpůrců a mediální kritika jej ještě více zatvrdí v jeho postoji.

Domnívám se, že to není jen tím, že již jako starý muž v druhém prezidentském období  nemá co ztratit. Je to jeho osobní vlastnost. Před časem jsem si přečetl Zemanovu knihu „Jak jsem se mýlil v politice“. Je to v podstatě Zemanova autobiografie. Zemanovu povahu názorně ukazuje jeden z příběhů knihy. Je známo, že prognostik Zeman na sebe poprvé upozornil ještě za totality odvážným článkem v Technickém magazínu, ve kterém kritizoval politickou situaci v tehdejším Československu. Krátce poté co článek vyšel, byl pozván i do československé televize. Redaktoři jej přemlouvali, aby se ve svých slovech před kamerami mírnil. Zeman reagoval přesně opačně, ve svém televizním vystoupení byl ještě radikálnější než v článku.

V současné politické krizi tu proti sobě stojí dvě koncepce. První reprezentuje oponenty prezidenta, kteří operují s literou ústavy. Podle jejich mínění je prezident nucen přijat návrh premiéra na jmenování nového ministra, i kdyby tím ministrem měl být samotný černokněžník. A pokud tak neudělá v krátké době je označen za porušovatele ústavy a škůdce demokracie.

Druhý koncept zase spíše staví na odpovědnosti prezidenta za fungování státu před literou ústavy. Osobuje prezidentovi právo neodvolat stávajícího ministra například v situaci, kdy je důvodem jeho m odvolání jeho vlastní upozornění na korupci v řízeném resortu. Zeman netvrdí, že ministra nakonec neodvolá, ale zdůrazňuje důležitost přešetření věci příslušnými orgány, před tímto aktem.

Chápu názory a argumenty obou stran. Ale přiznávám, že argumenty prezidenta v této věci jsou mi přece jen bližší. Způsoby argumentace jeho oponentů mi hodně připomínají slova starozákonních zákoníků a farizejů v Ježíšově době. Ti také stále jen operovali s literou zákony a své oponenty likvidovali, když se od této litery odchýlili.

Když nyní poslouchám ČT či čtu hlavní média, mám pocit, že Zeman je sám Belzebub, vládce pekla. Jsem přesvědčen, že časem se pohled na Zemana změní a jednou bude historií hodnocen i přes své chyby a nedostatky daleko lépe než jeho dnešní oponenti. Myslím, že vstoupí do historie jako opravdový státník, který se někdy i mýlil, nicméně se nebál jít ani Proti všem, když to uznal za správné a v zájmu státu.

Myslím si, že historie bude nakonec možná shovívavá i k Andreji Babišovi. To, že odmítá podat kompetenční žalobu na prezidenta, není z jeho strany zbabělostí, ale sebezáchovným pudem. Statisíce demonstrantů v ulicích Prahy nejsou obrazem celé země. Lidé, kteří tam chodí, nikdy nevolili ani Zemana, ani Babiše, ani sociální demokraty. Zemanovi voliči na demonstrace sice nechodí, ale k parlamentním volbám již většina z nich ano. A tak by zcela určitě otevřený střet Babiše a Zemana těžce projevily na preference ANO, stejně jak se výrazně již v minulosti výrazně projevil na preferencích sociální demokracie. Strany, která se rozhodla obětovat podporu voličů ve volbách tomu, aby se stala miláčkem mainstreamových médií a lidí, kteří jí někdy zatleskají,  nikdy volit jí však nebudou.