Vzpomínky na českou povodeň

Rok 2002 měl původně vstoupit do české historie především, jako jeden z roků, ve kterých se konaly parlamentní volby. 

Ve volbách zvítězila levice. Zvlášť komunisté dosáhli zvlášť dobrého výsledku 17%. A tak nepřekvapuje, že událost, ke které došlo v den voleb, byla v prvním okamžiku mnohými komentátory vykládána, jako neblahé znamení vzrůstu vlivu komunistů v zemi. Tou události bylo prasknutí srdce zvonu Zikmund na pražské katedrále svatého Víta, které vždy v minulosti předznamenalo nějakou nepříjemnost pro českou zemi.

Volby proběhly v červnu, na počátku poměrně horkého léta, kdy období vysokých teplot bylo střídáno prudkými bouřemi s přívalovými srážkami. Vzpomínám si dobře, že přelom července a srpna jsem trávil v jižních Čechách u tehdy ještě klidně tekoucí Vltavy v Týně nad Vltavou. Poklidnou atmosféru podporovala i dlouhodobá měsíční předpověď meteorologů, podle které nás měl čekat na rozdíl od právě končícího července již poklidný a stabilní srpen bez větších počasových extrémů. Následující měsíc ukázal, jak nepřesná může dlouhodobá předpověď počasí být.

První velká tlaková níže od Západu zasáhla jižní a západní Čechy 6.8. První povodňové stupně byly vyhlášeny na jihu Čech o den později  7.8.  Již v té době se mluvilo o padesátileté vodě. To nejhorší, ale teprve mělo přijít.

To vytušili již i meteorologové, kteří den před vypuknutím druhé vlny srážek varovali již den předem s tím, že v Praze hrozí průtok Vltavy v podobě stoleté vody. Ale ani to den poté, když na jihu Čech byla situace katastrofální, nezabránila tehdejšímu pražskému primátoru vyslovit památnou větu „situace je nadmíru výtečná“. O dva dny poté Prahou protékalo množství vody o 20% vyšší, než činil průtok než při povodni z roku 1845, dosud považované za největší v novověké historii města.

V druhé polovině srpna voda postupně opadla a začalo odstraňování povodňových škod. Zúčastnil jsem se jich i já osobně. Po tři dny jsem pomáhal s úklidem známým v centru Prahy. Známí mi vyprávěli, že v okamžiku, kdy začali vynášet své věci do vyšších pater budovy, si jejich později zatopení sousedé klepali na čelo, co blbnou.  Sousedé zkrátka si nedokázali připustit, že by jejich obydlí mohla v centru Prahy zaplavit voda, ač všechny zprávy varovaly před tím, co se žene na Prahu.

Tento příběh ukazuje povahu myšlení dnešního člověka. Podobnost vidím v tom, jak mnozí lidé dnes vnímají klimatickou změnu. Měření ukazují, že na konci století již Švýcarsko nebude mít horské ledovce a přitom řada lidí tvrdí, že k žádným změnám klimatu nedochází a že si je vymyslela jen hrstka klimatologů. Nedochází jím, že tato klimatická změna sama o sobě nemůže mít jiný důsledek než konec této podoby civilizace v řádu několika příštích desetiletí.

Povodně z roku 2002 byly jednou z největších povodní tisícileté historie našeho území. Někdy se hovoří až o desetitisícileté vodě. Domnívám se, že šlo jen o jeden z mnoha projevů výše zmíněných klimatických změn, mezi které patří bezesporu i již pravidelně se vyskytující sucho na jižní Moravě.