Věda a Esoterika

Světu vládne dvojnost. Uplatňuje se i v lidském poznáváním. Na jedné straně stojí věda. Na straně druhé esoterika. Byly doby, kdy společnost kladla větší důraz na esoterní poznání. Dnes je to naopak zase věda, která dominuje. Myslím si, že oba přístupy jsou rovnocenné a ideálně by měly být v rovnováze.

Vědecké poznání

Věda se primárně hodí pro poznání světa hmoty. Dominuje v ní rozumové, tedy spíše racionální myšlení. Věda využívá především smyslového pozorování, přístrojové měření a experimentu.

Používá vědecké metody. Pokud se jedná o čistou a poctivou vědu, tak každá teorie než je přijata jako vědecký poznatek by měla být ověřena pozorováním  a validními experimenty.

Esoterní poznávání

Esoterika se zase primárně hodí na poznávání světa ducha, tedy světa který nelze měřit přístroji, či vnímat smysly. Dominantem je zde citové, tedy spíše intuitivní poznávání.

Nástrojem poznání je tu přímo lidská mysl. Člověk se noří svým vědomím do poznávané skutečnosti a vnitřním prožitkem získává duchovní poznání skutečnosti.

Propojení vědeckého a esoterního poznávání

Domnívám se, že každý vědec by měl být zčásti i esoterikem a každý esoterik  zčásti vědcem.

Věřím, že každý opravdový teoretik je pouhým zkroceným metafyzikem, bez ohledu na to, že se třeba zásadně považuje za pozitivistu.( Albert Einstein)

Víra bez vědy je slepá, věda bez víry je falešná.( Albert Einstein )

I když pro práci vědce je klíčový především rozum, pokud chce posunout dál hranice poznání, neobejde se bez intuice. Právě intuitivní vhled stál na počátku řady vědeckých objevů moderní doby. Mendělejev poprvé viděl uspořádání prvků ve snu. Stejně tak Bohr podobným způsobem vytvořil model atomu, či Kekule model uspořádání atomů uhlíku v benzenovém jádru.

Všechny velké vědecké objevy byly počaty z intuitivního poznávání, jmenovitě z axiomů, z nichž pak vychází dedukce…Intuice je nezbytnou podmínkou stanovení těchto axiomů.( Albert Einstein )

Na druhé straně i esoterik by neměl opomíjet racionální myšlení. Vše to, co přijme jako vnitřní duchovní poznání by měl kriticky rozumem zhodnotit. I duchovní a náboženské poznání musí mít logický základ.

Bohužel v současnosti jsou tyto oblasti od sebe hodně oddělené. Na jedné straně většina vědců vše co zavádí esoterikou striktně odmítá. Znemožňují tak další rozvoj vědy, která stále více bezradně stojí s rozpaky před pozorovanou realitou světa, která odporuje stávajícím teoriím a koncepcím. Vytváří různé obezličky, jako např. teorie temné hmoty či temné energie, místo toho, aby se na svět podívali úplně jiným duchovním pohledem. Současný vědec se podobá často člověku, který dokáže rozebrat auto na jednotlivé šrouby a díly. Nepochopí, však naprosto jeho funkci a účel. Věda stále vnímá vesmír více méně, jako slepě fungující mechanický stroj, třebaže vše ukazuje na to, že vesmír je spíše obřím živým organismem.

Vědec je uchvácen pocitem univerzální příčinnosti…Jeho náboženské cítění nabylo podoby ohromujícího úžasu nad souladem přírodních zákonů, které odhalují inteligenci tak převyšující, že veškeré systematické myšlení a konání lidských bytostí se ve srovnání s ní jeví, jako naprosto nevýznamný odraz. ..Tato otázka je těsně spřízněna s tím, co uchvacuje génie víry všech epoch.(Albert Einstein)

Obdobné je to i v esoterických, či náboženských kruzích. Tam často vládne hluboká nedůvěra v rozum a slepá víra. A tak často můžeme vidět, jak řada lidí věří naprosto naivním a nesmyslným duchovním poselstvím, které někdo přijal shůry. Můžeme pozorovat, jak řada lidí uvěří, že ten daný datum je už opravdu tím prorokovaným koncem světa, či že zvířecí oběti v minulosti nařídil Bůh, protože je tak psáno v Bibli.

Lidí, kteří v historii lidstva propojili oba způsoby poznávání v jednotu nebylo mnoho. V jistých dobách civilizace to bylo mnohem častěji než nyní. Z okruhu moderních myslitelů to byl např. Tesla či Einstein. Einstein využíval hlavně rozum, poznatky vědy, ale hodnotil i intuitivně. Díky ní se proslavil větou "Bůh nehraje v kostky". Na rozdíl od mnohých spíše racionálně zaměřených fyziků bádajících v oné době na poli kvantové mechaniky vytušil, že vesmír není světem náhody a pravděpodobnosti. Naopak je to svět ve kterém vládne přísný řád, zákonitost a to i na úrovni mikrosvěta.

Kvantová mechanika si pozornost zaslouží. Ale nějaký vnitřní hlas mi říká, že to není ten pravý Jakob. Tato teorie přinese mnohé, ale sotva nás přivede blíže k tajemství Pradávného. V každém případě jsem si jist, že On v kostky nehraje.(Albert Einstein )

Použitá literatura:

To nejlepší z Einsteina