Úvaha o módě a odívání

Mám široké zájmy a tak je jen málo témat, které mně opravdu nezajímají. Jedním z nich je problematika módy a oděvních módních trendů.

Když jsem před časem uvažoval o tom, o čem bych na blogu rozhodně nikdy nepsal, byla to právě móda a odívání. Nicméně tato úvaha se nakonec pro mne stala výzvou, věnovat jeden ze svých článků i tomuto tématu. Uvědomil jsem si, že je možné jej rozebrat z mnoha různých pohledů: psychologického, sociologického či filozofického, neboť jako vše v životě, i vztah k módě odráží to, jakými jsme lidé a tak i tak i toto téma může být i pro mě z jistého hlediska zajímavé.

Slovo móda v sobě skrývá dva významy. V užším slova smyslu souvisí s naší vizáží: co nosíme na sobě, jaký máme účes a jak se zdobíme. V širším slova smyslu chápeme pod slovem móda dobový trend jako projev ducha doby, který se projektuje v nejrůznějších oblastech života od oděvnictví až po vědu a náboženství.

Slovo móda je spojeno s několika základními otázkami. První z nich se ptá, kdo vlastně tvoří módní trendy. Podobá se otázce: „Kdo vládne světu: Tajné skupiny konspirátorů, či nekonečný sled náhod?“. Myslím, si že odpověď je někde uprostřed. V obou případech jsou zde vlivní hráči jako populární osobnosti, či vlivné módní časopisy, které bezesporu cíleně ovlivňují to, co se právě nosí. Na druhé straně je tu nevyzpytatelnost nálad lidu, společenských procesů, které v úplnosti nikdy jako jiné chaotické procesy v přírodě (např. počasí), či společnosti nelze zcela podchytit a předpovědět. I tady jistě můžeme hovořit o efektu motýlího křídla, kdy zdánlivě bezvýznamná událost v módním světě se může stát počátkem trendu, který ovlivní módní průmysl na roky dopředu.

Druhá otázka se týká vztahu módního trendu a estetiky. Módní trend rozstříhaných riflí u mládeže ukazuje, že rozhodně ne vždy platí „co je zrovna módní, to je i estetické a elegantní“.

Druhá otázka se týká naší konformity. Máme módním trendům podléhat a „nosit jen to co se právě nosí“, nebo se na to máme oblékat, jak nám je libo, hlavně když to bude pro nás pohodlné?  Odpověď jistě není jednoznačná. Jít na pracovní pohovor v pohodlných teplácích v dnešní době určitě není dobrý nápad, pokud je naším cílem získat slušnou práci a ne svým přístupem šokovat personalistu. Na druhé straně trpět v sevřených kalhotách jen proto, že se právě nosí, považuji spíše za projev osobní nevyzrálosti či nízkého sebevědomí dotyčného, který v sobě nemá dost odvahy být sám sebou.

 Žijeme v západní společnosti a v ní vládne duch konformity a to i v případě, kdy módní trend vyjadřuje určité rebelství pro mladou generaci typické, jako je výše zmíněný případ rozstříhaných riflí. Pokud z něj vybočíte, tak na rozdíl od v těchto věcech tolerantnější Indie jste považování za podivína. To dokáže jen málokterý jedinec a tak se raději přizpůsobí. V krajních případech to může vést až k patologickým důsledkům. Psychiatrická diagnóza „mentální anorexie“ u mladých dívek, by nikdy nevznikla, nebýt módního trendu představovaných postavou velmi štíhlých modelek.

Každý z nás má v životě určité osobnostní vzory. Ne že bych ve všem souhlasil s Albertem Einsteinem, ale jeho postoj k módě v odívání je mi vnitřně docela blízký. Einstein je často v této věci líčen jako velmi nepraktický a podivínský člověk. Myslím si, že mylně. Einstein spíše i prostřednictvím svého vztahu k oblékání jako bylo např. odmítání nosit ponožky, chtěl lidem říci, že mají zůstat sami sebou a nepodléhat konformnímu a davovému myšlení. V dopise své budoucí druhé ženě Else v roce 1913 o oblékání napsal: „ Kdybych se měl začít starat o svou parádu, asi bych už přestal být sám sebou…Tak čertu s tím. Jestli ti připadám tak odpudivý, tak si najdi přítele, který lépe zapůsobí na ženské gusto. Ale já se o to ani dál nebudu starat, což má nepochybně tu výhodu, že mi dá pokoj spoustu hejsků, kteří by za mnou jinak chodili.“

Já osobně v praxi tak radikální nejsem. Ponožky zpravidla nosím a často podlehnu tlaku svého okolí a do značné míry se přizpůsobím, když vidím, jak mé blízké okolí mým postojem k módě a odívání někdy upřímně trpí a jak pak mají radost, když mně spatří v módní košili, či svetru.