Tatínek byl pašák!

Události v životě člověka i společnosti se mají tendenci řetězit. Platí to o věcech šťastných i o těch které považujeme za smutné, včetně úmrtí blízkých osob. 

Já jsem v tomto roce ztratil oba rodiče. Nejdříve v dubnu zemřela maminka. Její památce byl věnován jeden z mých předchozích článku. Toto pondělí ve věku 76 let odešel náhle i můj tatínek.

Ještě v říjnu byl docela vitálním člověkem. Na počátku listopadu se nakazil covidem. Před nákazou, těžkým průběhem nemoci a následnou smrtí jej neochránila ani vakcína od firmy Moderna, na kterou hodně spoléhal.

Můj otec se narodil ještě za války ve sklepě v Ostravě v čase spojeneckého bombardování. V mládí jej zajímal hodně sport a pak tanec. Ke sportu mám celý život blízký vztah i já, k společenskému tanci vůbec. 

A tak to bylo se vším. Spojoval nás zájem o politiku, v řadě jiných oblastí životních zájmů naše cesty šly jiným směrem. 

Každý z nás má své silné stránky a pak něco s čím se musí v životě popasovat. Snad by se otec nezlobil, když tu prozradím, že po řadu let byly tatínkovým hlavním problémem závislosti. Ke kouření se přidal alkohol a nakonec i hrací automaty. Poté co přišel i o práci se zdálo, že před pádem na úplné dno jej již nic nezachrání.

A přesto se mu to podařilo! V jednom okamžiku řekl "Dost!". Ze dne na den přestal kouřit, pít veškerý alkohol a začal navštěvovat psychiatrickou ambulanci. A i když i poté chodil se svými kamarády stále pravidelně do hospod, ani toto prostředí u něj nevyvolalo recidivu, nad čímž kroutila hlavou i samotná zkušená psychiatrička. Dokonce díky jisté osudové milosti, získal v 55 letech velmi dobrou a skvěle placenou práci. 

Řekl jsem mu tehdy: "Jsi pašák, nevěřil bych, že to můžeš dokázat!" Dodnes je to pro mně zázrak. 

Základní otcovou vlastností byla citlivost a dobrosrdečnost. Když mohl, pomohl. Zdědil jí již od své maminky, mé babičky a pravděpodobně již z minulých životů. Zřejmě proto ty osudové milosti, které ho v životě provázely.

V noci těsně před svou smrtí mně ve snu navštívil. Seděl u mé postele a něco ke mně promlouval. Byl z nové pro něj nečekané situace neklidný. V tu noc do snu vstoupil ještě jedné člence mé rodiny. 

Věřím, a i to vnitřně cítím, že v novém světě již našel klid a že je tam šťastný. Odchodu z tohoto světa se na rozdíl od maminky poněkud bál. Můj otec byl velkým čtenářem mého blogu a jsem zvědav, zda se nějakým způsobem se na onom světě k němu dostane i obsah tohoto článku. Poté co přijde i můj čas, se jej na to v duchovním světě určitě zeptám.