Paměť. Vysloví-li toto slovo biolog či psycholog bude mluvit o mozku. Vysloví-li toto slovo informatik bude mluvit o pevném disku či jiné podobě elektronické paměti.
krajinaz internetu
Elektronickou pamětí jedniček a nul se v tomto článku zabývat nehodlám. Chtěl bych se zamyslet nad různými podobami paměti ve světě přírody. Projdu svět neživé přírody ve které živly země a vody již mají základní schopnosti uchování informace z vlivů okolí, tedy paměť. Budu pokračovat organickým světem přes paměť rostlin k člověku. Ukáži, že paměťové zkušenosti uložené v mozku nejsou jediné, které nás lidi ovlivňují. Na závěr se zamyslím nad pamětí kosmickou, jejíž pochopení překračuje naše běžné lidské chápání.
Paměť místa
Svou cestu za světem paměti bych začal tam, kde se lidé scházejí již po staletí a někdy i tisíciletí. Jsou to místa posvátná, někdy označovaná termínem místa síly či genius loci. Lidé zde již od pradávna pronášejí své modlitby a tím ještě více posilují duchovní sílu těchto míst. Příkladem je svět čistých chrámů přírodních či kamených ve kterých se můžeme více přiblížit vnímání Boha. Tak, jak jsou místa kladná, jsou i záporná. Dům kde se několikrát po sobě stalo neštěstí, místo popravy či válečné genocidy v sobě zanechává stopu dlouho do budoucnosti. Je vnímatelné citlivým člověkem jako místo vyvolávající depresi, úzkost a chmurnou náladu. I toto místo se časem může přetransformovat našimi kladnými myšlenkami.
Paměť kamene
Když většina lidí dostane do ruky kámen, vidí jen šutr. Jsou mezi námi, ale lidé kteří uvidí daleko víc. Jsou to citliví jasnovidci, kteří uvidí historii celého kamene. Od jeho vzniku, přes obrazy pravěkého lovce, který s kamenem pracoval až po současnost [1]. Není to, ale jen kámen přes který se lze napojit na historii. V povídce „Jasnovidec“ Karel Čapek mistrně popsal, jak nadaný jasnovidec držící dopisní obálku s dopisem je schopen odhalit osobnost a popsat život autora dopisu.
Paměť vody
Historie není v anorganickém světě zaznamenána jen v kamenu. I kapalná voda v sobě nese vlivy, které získala v minulosti a které využívá např. i homeopatie. Paměti vody jsem již věnoval článek O pozoruhodných vlastnostech vody a homeopatii
Paměť rostliny
Rostlina je tvor, který nemá nervovou soustavu. Proto by neměla mít ani paměť. Přesto, ale některé experimenty naznačují, že nejen zvířata, ale i rostliny mají paměť. Za objev paměti rostlin vděčíme průkopníku ve výzkumu citového života rostlin, americkému kriminalistovi Clevu Backsterovi. Backster sledoval reakce rostlin na vnější podněty [2]. Zjistil, že rostliny vnímají jak vlivy okolních rostlin, tak i myšlenky zvířat a lidí. Jednou zorganizoval následující experiment. Do vybrané místnosti umístil vedle sebe dva květináče s kvetoucími rostlinami. Poté do místnosti vešel člověk a jednu z rostlin smrtelně poškodil. Krátce poté Backster vybral skupinu lidí a nechal je postupně vstupovat do místnosti po sobě s tím, že sledoval reakce přeživší rostliny. Výsledek byl jednoznačný. Rostlina prudce zareagovala v okamžiku vstupu člověka, který před chvíli usmrtil druhou rostlinu.
Paměť zvířete
Je pravděpodobné, že nejnižší formy zvířat mají obdobnou paměť jako rostliny. Již u nižších forem zvířat se objevují první náznaky nervové soustavy a postupně se vyvíjí mozek- hlavní sídlo paměti. I přesto mozková paměť zdaleka není jedinou pamětí zvířete. Ukazují to zkušenosti zatím nejvyššího zvířete na planetě, člověka.
Paměť amputované končetiny
Jistě řada lidí slyšela o tzv. fantómových bolestech[3]. Postihuje více než polovinu z těch, co přišli o některou ze svých končetin. I přes její nepřítomnost, stále mají pocit, že jsou v nějaké podobě s končetinou spojeni. Hovoří o nepříjemných pocitech bolesti či svědění z míst, kde již žádná končetina není. Vedle různých neurologických teorií, je jedním z vysvětlení jevu přítomnost energetického těla- aury kolem člověka. I když je končetina od těla oddělena, její energetický obraz zůstává součásti aury a díky tomu dotyčný svou končetinu stále vnímá.
Paměť transplantovaných orgánů
Jak v moderní době přibylo transplantací orgánů, lékaři zaznamenali zvláštní zkušenosti lidí s transplantovanými orgány[4]. U řady z nich došlo k jisté změně osobnosti. Začali najednou dostávat silná nutkání k činnostem, které byli obvyklé u dárců orgánů. Např. žena-abstinentka najednou po transplantaci srdce od muže, který měl hodně rád pivo začala znenadání mít také neodolatelnou chuť napít se tohoto nápoje. Řada lidí po transplantaci popisují i sny zaznamenávající epizody ze života zemřelých dárců orgánů.
Paměť buněčná
Základem fyzické buněčné paměti je známá molekula DNA. V podobě sledu čtyř nukleotidů se v ní přenáší genetická informace od generace po generaci od počátku života na zemi až po dnešek. Díky ní jsme podobní svým rodičům. Možná ale je tu ještě jiný druh buněčné paměti. Ten odhalila mimo jiné jedna z metod alternativní léčby- kineziologie[5]. Zjistila, že řada různých psychických či tělesných potíží, které nás provází má původ nejen v našem dětství, v období vývoje plodu, ale dokonce i v životě našich předků. Přes buněčnou linii, tak nedědíme jen znaky tělesné, ale i řadu psychických ( obdoba přenosu psychických vlastností u transplantovaných orgánů z osoby dárce ). Při pohledu na příslušníky určitého rodu, ve kterých se z generace na generaci často až docela komicky přenášejí určité způsoby myšlení či jednání se mi takový přenos jeví jako reálný.
Paměť mozková
Řada lidí se domnívá, že mozková paměť funguje jako paměť počítače. To znamená, že v určitém konkrétním místě mozku, v určitém neuronu se nachází konkrétní uložená informace. Že tato teorie má velké trhliny ukazují lidé, kteří náhle přišli o velkou část mozku, bez toho, že by se to projevilo na snížení paměťové kapacity. Problém vysvětlení fungování paměti mozku zůstává stále vědeckou záhadou. Osobně se přikláním k holografické teorii mozkové paměti, kterou navrhl americky neurochirurg Karl Pribram [6]. Ten přirovnává mozek k hologramu. V každé části mozku je ukryta celá paměť člověka a zároveň každá konkrétní paměťová stopa se nachází v prostoru celého mozku.
Paměť ducha
I když paměť jistě s mozkem souvisí, osobně se domnívám, že existuje i mimo mozek a hmotný svět. Je součástí naší duchovní bytosti, která přežívá fyzickou smrt. Hypnotickou regresí je možné se dostat do podvědomí, kde se nacházejí vrstvy paměti nám běžně skryté. Obsahují naše vzpomínky na minulé životy lidské, zvířecí i rostlinné. Díky hypnóze víme, že žádná paměťová stopa se neztrácí. Jsme schopni si vybavit jakýkoliv zážitek, který jsme zapomněli. Třeba přesně popsat, jak jsme ve třech letech ztratili skleněnou kuličku.
Kolektivní paměť
Lidská paměť je součásti kolektivní lidské paměti, kterou C.G.Jung nazval kolektivním nevědomím. Zahrnuje veškeré zkušenosti lidského rodu. Obsahuje myšlenkové archetypy- symboly lidského myšlení a chování. Z kolektivního nevědomí vychází řada lidských zkušeností např. i pohádky a mýty. Kolektivní nevědomí plynule přechází v hlubší vědomí celé biosféry, planety země a nakonec v univerzální kosmické vědomí celého vesmíru.Díky tomu v podstatě neexistuje ostře ohraničená individuální paměť člověka. Naše osobní paměť je jen nepatrnou sočásti pamětí vyšších celků . Z těchto zdrojů můžeme díky své intuici přes podvědomí získávat poznání a zkušenosti i jinak než běžným studiem a vlastními životními zkušenostmi.
Paměť kosmická
Nejen podle hlubokých duchovních nauk, ale také podle některých koncepcí moderní fyziky čas neexistuje[7]. Vzniká pouze jako důsledek našeho postupného prožívání a vnímání již existujícího děje. Pakliže tomu tak je, pak snadno vysvětlíme i jak je schopen jasnovidec vidět historii či třeba i budoucnost kamene, který drží právě v ruce. Ve svých článcích jsem již několikrát psal o světě čtvrtého rozměru. Je to místo, nebo stav ve kterém můžeme najednou vidět všechny děje minulé i budoucí na kterémkoliv místě vesmíru. Čtvrtý rozměr je tak i obrazně řečeno místem ve kterém se můžeme setkat s univerzální kosmickou paměti, kde zatím my obyčejní lidé máme jen velmi omezený přístup (některým umírajícím je na chvíli přístup do stavu bezčasovosti a nekonečna umožněn viz.[8] ). Je to již oblast ve které je velmi silně vnímatelná jednota a řád Bytí. Jedním ze základních božích aspektů bývá označována vševědoucnost. Tím je řečeno jinými slovy, že Bůh je Bytí jehož součástí je vědomí všeho co se stalo či stane kdykoliv a kdekoliv.
[1] http://www.magazin2000.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=187:kameny&catid=22:23-2011&Itemid=4
[2] http://www.slidil.cz/super/clanek.php?id=5531
[3] http://www.velkaepocha.sk/2010030912674/Zahada-fantomovych-koncetin.html
[4] http://kvety.kafe.cz/zahady/2010/7/21/clanky/transplantace-prokleti-pro-dusi/
[5] http://www.celostnimedicina.cz/kineziologie.htm?gclid=COrc29S-ibACFWchtAodVmWPNg
[6] http://jlswbs.wordpress.com/2009/10/17/holograficky-model-mozku/
[7] http://www.novinky.cz/koktejl/36136-cas-mozna-vubec-neexistuje.html
[8] http://www.skola-esoteriky.cz/dokumenty-clanky/zivot_po_zivote/zivot_po_zivote/zivot_po_zivote.php
