Svět podle Orwella

Jako jednu z prázdninových knih jsem si letos z knihovny vypůjčil román anglického spisovatele George Orwella:1984. 

Román je geniální vizí totalitního režimu, dovedeného do dokonalosti po stránce technologické i psychologické. 

Úvodem bych rád shrnul základní charakteristiky Orwellovského státu a poté se zamyslel nad tím, jak je tato vize uskutečňována nyní. 

V čele Orwellovského státu stojí  Velký bratr. Podle propagandy je čelným představitelem vládnoucí strany, který však nikdy nebyl nikým fyzicky spatřen, ač jeho vševidoucí oko kontroluje veškeré dění ve státě.  

Ve státě hrají klíčovou roli dvě ministerstva. Ministerstvo pravdy se stará o falšování faktů a historie v zájmu aktuální situace a politiky strany. Ministerstvo lásky ve svých útrobách provádí mučení vězňů podezřelých ze závadného jednání či myšlení. Hlavními ideologickými hesly jsou: válka je mír, nevědomost je síla, svoboda je otroctví. 

Vrcholem dovednosti straníka je tzv. dvojité myšlení. Vyžaduje schopnost věřit a propagovat zároveň naprosto protikladné názory, které jsou samy o sobě logicky neslučitelné.  

U odpůrců režimu není primární důraz kladen na jejich potrestání, je snaha aby byli zcela psychologicky zlomeni a přijali oficiální doktrínu strany za svou celým svým srdcem. Až pak jsou popraveni.

Totalitní stát Oceánie vede stále války s ostatními státy. Cílem války není vítězství. Válka umožňuje udržovat v lidech permanentní strach a odůvodnit chudobu. Umožňuje i ventilovat hněv na cizím zákeřném nepříteli, který se také mění podle okolností.

A jak je to dnes?

Vlády různých zemí jsou stále více loutky těch, kteří stojí v zákulisí mimo dohled televizních kamer. Jsme stále více ztrácejí své soukromí, naše telefonní hovory a elektronická komunikace je 24 hodin denně sledována k tomuto účelu vytvořenými počítačovými systémy.

Totalitní režim současnosti se záměrně nazývá liberální demokracií. Naopak ti, kteří zůstávají zastánci skutečné svobody a demokracie jsou označeni za extremisty.

Dvojité myšlení Orwelovského světa velmi dobře vidíme v souvislosti s propagaci  očkování proti covidu. Na jedné straně nejnovější studie ukazují, že protilátek z očkování rychle ubývá, že očkování lidé šíří virus stejně dobře jako ti nenaočkovaní. Na straně druhé je očkováni stále vykreslováno jako tečka za koronavirem a jako jediná cesta z covidové krize. 

Stále se přitom vymýšlí další a další způsoby jak donutit lidi k očkování a zlomit jejich odpor. Začíná se sliby různých výhod a bonusů jako tenisky, volné dny navíc a podobně. A když to nezabírá, začíná   se sahat po represích. Omezení cestování, zpoplatněné testování pro neočkované, covid pasy potřebné pro vstupy do restaurací, kin, obchodních center... A k tomu permanentní vykreslování neočkovaných jako černých pasažérů-egoistických lidí, hlupáků s deficitem inteligence a v některých případech i duševně chorých lidí.

Z covidové epidemie se tak stále více se stává prostředek, jak skrze strach z nákazy lidi přimět k vzdání se svobody a podvolení novodobému totalitnímu režimu: nového světového řádu.