Stručné dějiny architektury ve filozofických a politických souvislostech 5.

Historie moderní doby je spjata s učením francouzského filozofa 17. století René Descarta. Jako první sesadil z trůnu nejvyšší autority Boha a na jeho místo postavil člověka, kterého navíc ještě chápal jako mechanický stroj.

Z Descartovy filozofie vycházelo racionalistické myšlení osvícenců, které se s plnou silou začalo v Evropě prosazovat v průběhu 18. století. Věk rozumu se začal dívat na víru a náboženství jako něco přežilého a zaostalého. Rozum měl vyřešit všechny problémy světa.

Klasicismus

V oblasti umění a architektury se projevil nástupem Klasicismu, směru, který se opět vrátil k Antice. Na rozdíl od Renesance se však již nezaměřil na člověka jako lidského jedince, ale byl neosobní a orientoval se na „veřejný zájem“. Základními prvky byla geometrická přesnost, strohost až chladnost. Často i monumentálnost. Nepřekvapí tak, že z myšlenek Klasicismu vycházeli i architektonické koncepce novověkých koloniálních mocností jako Britské impérium, či různých totalitních režimů od Napoleona, přes nacisty Třetí říše, až po komunistické vládce snažící se architekturou vyjádřit nadřazenost a moc nad jinými.

Mnozí lidé si dávají racionální moderní dobu do protikladu s érou, kdy lidé dominantně věřili astrologii, alchymii, magii a další esoterní disciplíny. Panuje představa, že moderní věda tyto „pověry“ již vyvrátila a že jím věří jen lidé mdlého rozumu. Ve skutečnosti je to úplně jinak. Všichni moderní vládci světa včetně Stalina a komunistických potentátů se o tyto nauky intenzivně zajímali a snažili je využít ve svůj prospěch, i když veřejně se těmto naukám vysmívali a popírali je.  

Významnou roli v moderní době hrály tajné společnosti, zejména Svobodní zednáři. Oficiálně byl Řád založen v Londýně až roku 1717, hlásil se však již k stavitelům Šalamounova chrámu, templářům a stavitelům gotických katedrál. Svobodní zednáři sehrál významnou roli v šíření osvícenství, i v řadě revolucí namířených proti feudálním monarchům a stále ještě vlivné církvi. Připomeňme například Velkou francouzskou revoluci, nebo boj amerických kolonií za nezávislost na britské koruně ve druhé polovině 18. století.

Architektura v podání tajných společností

Na světě neexistuje město, které by neslo pečeť vlivu svobodných zednářů silněji, než hlavní město USA  Washington D.C., země která se měla stát v budoucnu centrem nové Atlantidy, jejíž vládci by skrze své znalosti vládli světu.

Základní kámen města byl položen skupinou mužů (z větší části zednářů) na Jones Pointu nedaleko města Alexandrie ve Virginii 15. dubna 1791 v 15:30. Tou dobou na obloze vycházela planeta štěstí a rozvoje Jupiter v zemském znamení Panny. Základní kámen byl zasvěcen a zpečetěn zednářským obřadem, při němž byl pomazán vínem, olejem a obilím. Tyto symboly hrají významnou roli v identifikaci Panny jako Matky, bohyně života, která byla dříve uctívaná jako egyptská bohyně Isis.

I v dalších důležitých časových meznících vzniku města jako položení základního kamene budovy Kapitola či Bílého domu, jistě vybíraných lidmi znalými astrologie, hrálo klíčovou roli znamení Panny.

Samotné město a klíčové budovy v něm byly postaveny důsledně na principech posvátné geometrie. Tři klíčová centra města: budova Kapitolu, Bílý dům a hlavní památník tvoří klíčový zednářský symbol, pravoúhlý trojúhelník, jehož přeponou je Pensylvánská Avenue. Hlavní ulice města pak tvoří pythagorejský pentagram (pěticípou hvězdu), která je rovněž důležitým esoterním symbolem.

Budova Kapitolu, v níž sídlí americký Kongres, tvoří rotunda s kopulí a dvě postranní křídla.

Bílý dům je již 200 let sídlem prezidenta. Schematický nákres Bílého domu je prý hodně podobný plánu Šalamounova chrámu v Jeruzalémě.

V centru hlavního památníku Washingtonu stojí obří obelisk. Obelisk se používal v starověkém Egyptě jako důležitá součást kultovních staveb. Je to vysoký komolý jehlan, ukončený pyramidou. Jedná se o falický symbol mužské plodivé síly, obrození a stabilizující síly. Je také světovou osou (axis mundi) a stromem života, rituálním středem světa, „slunečním prstem“. V Egyptě symbolizuje boha Rea; sluneční paprsek a sluneční plodivou moc. Do Evropy se z Egypta poprvé dostal za vlády císaře Augusta a sloužil jako symbol moci. Dále se pak rozšířil v dobách Renesance. Stojí mimo jiné i tam kde by jej čekal málokdo, ve středu Svatopetrského náměstí v Římě, ve Vatikánu.

V průběhu 19.století svobodní zednáři postavili obelisk ve čtyřech centrech světové moci. První monolit pocházející z doby Ramsese II. byl vztyčen roku 1833 v Paříži na místě, kde za francouzské revoluce byl popraven král Ludvík a jeho žena Marie Antoinetta.

Druhý byl postaven v roce 1878 z doby vlády Thutmose III. na Viktoriánském nábřeží v Londýně.

Třetí v roce 1881, rovněž z doby Thutmose III. v Central Parku v New Yorku.

A konečně čtvrtý výše zmíněný, největší na světě v roce 1885 ve Washingtonu v centru památníku amerického prezidenta a svobodného zednáře George Washingtona na nejvyšším bodě města. Na rozdíl od obelisků předchozích, tento nebyl dovezen z Egypta, ale byl vyroben přímo v USA z mramoru, žuly a pískovce.

Další zajímavou stavbou, která nese pečeť svobodných zednářů je známá Socha Svobody, kterou od roku 1886 spatří pasažér každé lodě připlouvající z východu do přístavu v New Yorku. Málo známý je fakt, že na její konstrukci se významně podílel Gustav Eiffell, stavitel slavné věže v Paříži, která nese jeho jméno.

Svobodní zednáři a další tajné společnosti dobře věděli o významu pyramidy, jako důležitého esoterického symbolu a architektonického tvaru. Známý je obraz pyramidy na americké bankovce s božím okem a nápisem „Nový světový řád“, který se po staletí snaží svobodní zednáři a další tajné společnosti z nich vycházející nastolit.

Na závěr je možné zmínit i to, že zednářskou symboliku splňuje i budova ministerstva obrany USA, amerického Pentagonu ve tvaru pětiúhelníku dostavěném v roce 1943.

Od Klasicismu po Modernu

Klasicismus se v architektuře objevuje zejména v druhé polovině 18. století. Mezi nejznámější stavby v tomto stylu patří četné francouzské parky, jádro Petrohradu či budova Černínského paláce a Stavovského divadla v Praze.

Jako reakce na chladný a racionální klasicismus se v první polovině 19. století objevuje v Evropě opět na emoce a cit zaměřený romantismus. V architektuře se projevuje jako jistá  nostalgie po minulých dobách  v podobě novorománství, novogotiky, či novobaroka.

Ve druhé polovině  19.století se objevuje neoklasicismus s důrazem na přesnost a formálnost. Uměleckou hodnotu mají pouze některé stavby tohoto slohu. U nás např. budova Národního muzea, či Národního divadla v Praze označované jako novorenesanční stavby. Jiné stavební díla jako obytné domy a celé městské čtvrti významných evropských měst se již vyznačuji velkou uniformitou a čistou účelností.

20.století je spojeno se zánikem jednotného uměleckého a stavebního slohu. V architektuře se prolínají různé starší slohové koncepce s moderními avantgardními styly, kladoucími důraz na originalitu. Staré principy řádu a harmonie, kterými se řídili architekti po staletí a tisíciletí jsou mnohdy ignorovány. Objevuje se funkcionalismus, směr kdy stavební projekt je zcela podřízen funkci objektu, jako je bydlení či výkon zaměstnání. Vedle rozsáhlého využití betonu-panelové domy se jako stavební materiál objevuje stále častěji ocel a sklo.

Na závěr této kapitoly bych rád zmínil dva význačné architekty 20.století.

Prvním z nich je slovinský architekt Josip Plečnik. Z pověření prvního československého prezidenta Masaryka se ve 20. letech 20. století věnoval zvelebení Lán a Pražského hradu. Stojí mimo jiné i za stavbou obelisku v blízkosti katedrály svatého Víta, vztyčeného roku 1928 na 10. výročí založení republiky. Z jiných staveb bych zmínil především Kostel nejsvětějšího srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad, postaveného v modernistickém stylu. Autor zde byl inspirován Noemovou archou a stavba je spojena s královskou symbolikou.

Druhým architektem, kterého bych rád zmínil je americký architekt, matematik, vynálezce a spisovatel Buckminster Fuller. V roce 1947 objevil princip geodetické kopule. Jedná se o polokulovitá tenkovrstvá struktura, založenou na geodetickém mnohostěnu. Trojúhelníkové prvky kupole jsou konstrukčně tuhé a rozdělují konstrukční napětí do celé struktury, což činí geodetické kopule schopné odolat i velkému zatížení. Jméno architekta inspirovalo fyziky a chemiky, když hledali vhodný název pro molekuly tvořené atomy uhlíku uspořádanými do vrstvy z pěti- a šestiúhelníků s atomy ve vrcholech, která je prostorově svinuta do uzavřeného tvaru (nejčastěji do tvaru koule nebo elipsoidu) a která jsou velmi odolná vnějším fyzikálním vlivům. S fullereny se můžeme setkat u některých meteoritů, nebo v šungitu, uhlíkaté hornině vyskytující se pouze v ruské Karélii s velmi zajímavými vlastnostmi.