Stručné dějiny architektury ve filozofických a politických souvislostech 4.

Vývoj lidského myšlení a kultury se podobá kyvadlu. Dominantní citový přístup se po čase mění v racionální a racionální poté opět v citový.

Ve středověku vládl v lidském myšlení a kultuře cit, který převážil rozum a kritické myšlení. Důsledkem byla vláda církve, jejíž učení bylo založené na mnohdy nekritické víře a náboženských dogmatech. Bylo jen otázkou času, kdy se objeví myšlenky, které tento trend zpochybní. Při pohledu na bohatství středověké církve v porovnání s chudobou obecního lidu, není překvapivé, že reformační myšlenky mnohdy daly vzniknout radikálním hnutím, které sklouzávaly až v boření kostelů a klášterů.

Jinou, daleko mírnější podobou reakce na dominanci církevního, od lidského světa k Bohu se obracejícího myšlení a kultury se stala Renesance, zdůrazňující návrat k Antice a jejímu důrazu na samotného člověka a pozemský svět. Místem jejího zrodu se stala Itálie, kde návaznost na antickou tradici byla vždy nejsilnější a kde politické prostředí nejvíce přálo intelektuální svobodě a kulturnímu rozvoji. Z Itálie se Renesance postupně šířila dál na sever a Západ. Nezakotvila jen na Východě, kde se udržela byzantská tradice.

Italská renesance

Itálie po celý středověk a dál do 19. století nebyla jednotným státem. Na jihu existovalo Sicilské a později Neapolské království. Ve středu existoval Papežský stát s centrem v Římě. Sever byl pak rozdroben do desítek měst a malých státečků.  Ač malá rozlohou, italská města jako Benátky, Janov, Milán, Pisa či Florencie získala v rámci středověké Evropy obrovský význam. Staly se bohatými centry obchodu, bankovnictví, řemesel a také umění a vzdělanosti.

Počátky renesanční architektury se kladou do začátku 15.století. Těsně souvisí se soupeřením mezi italskými městy, kdy se jednotlivá města snažila vyniknout nad svými sousedy. Stavby vycházely z antických, většinou římských vzorů s propracovanými geometrickými proporcemi. Vedle hradů a dalších středověkých staveb, které měly především obrannou funkci, se začínají objevovat venkovské vily, paláce a zámky. Vedle kamene se stále více uplatňují cihly, stavby se omítají a zdobí štukem.

Žádné město neovlivnilo architekturu Renesance více než Florencie. Aby získalo prestiž, investovalo město obrovské částky k financování špičkových umělců své doby. Z veřejných peněz byla postavena katedrála se zvonicí a křtitelnice-Baptisterium. Rozvoj města souvisí s jedním nejmocnější rodů Evropy, rodu Medicejských. Medicejští nejen zasahovali jako vlivní bankéři a obchodníci, manželky panovníků či papežové do politických dějin Itálie a Evropy, ale stali se i velkými mecenáši umění a nadšenci pro novoplatonismus- filozofický směr vycházející z Platóna. Financovali i muže jakým byl Donatello, Botticelli či Michallangelo, autor světoznámé sochy Davida, která stojí ve Florencii dodnes.

Každý umělecký směr má svůj vrchol. Vrcholem Renesance v Itálii se stala stavba chrámu svatého Petra v Římě po zboření staré baziliky ze 4.století vystavěné císařem Konstantinem. Monumentální stavba zahájena na konci 15.století trvala přes sto let. Její architektonický plán se několikrát změnil a konečná stavba již byla dokončena již v ranně barokním stylu až v 17. století. Na řízení stavby se podíleli světoznámí umělci jako Raffaelo Santi či Michalangelo Bonaroti. Sixtinská kaple vyzdobená freskou "Poslední soud" od Michallangela je jedním z nejskvostnějších uměleckých děl v historii umění. Stavba si vyžádala obrovské finanční prostředky.  V počáteční fázi stavby vedly obrovské finanční investice k emisi odpustků, které vedly k vystoupení Martina Luttera a k vzniku protestantské církve. Později tak stavba měla sloužit jako symbol protireformace a ukázkou stále trvajícího vlivu a moci katolické církve, v zápase s reformací v Evropě.

Renesance v mimoitalských zemích

Na sever od Alp se renesanční stavby šíří od počátku 16. století. Snad nejznámějšími stavbami renesanční architektury mimo Itálii jsou zámky na Loiře. Jejich stavba je spojena nejvíce s životem francouzského krále a mecenáše renesančního umění Františka I. Největším zámkem je Chambord. Jméno jeho architekta není známo, nicméně se spekuluje o vlivu Leonarda de Vinchiho na stavební projekt. Nejslavnější umělec všech dob strávil ve Francii poslední roky života. Traduje se, že zemřel v náruči krále Františka I. a je pohřben v zámku Ambois. Leonardo se vedle malířství a vědy věnoval i architektuře. Existuje několik návrhů jeho staveb, žádný se však nedočkal realizace.

Do českých zemí dorazila Renesance s mírným zpožděním.  Mezi nejznámější renesanční stavby patří letohrádek královny Anny v Praze, zámek v Litomyšli či Českém Krumlově.

Vrcholné období renesance v českých zemích je spojeno s vládou císaře Rudolfa II. Praha se znovu stala centrem Evropy a místem kde se setkávali významní vědci a umělci své doby. Danel Eeremita, člen toskánského poselstva napsal o Rudolfovi tyto věty: „Císaře proslavila jeho ohromující znalost všech věcí, zralý úsudek a zkušenost, svou přátelskostí pak, pevností ve víře a mravní bezúhonností dosáhl obliby. Na těchto pilířích se zakládala jeho vynikající a podivuhodná vláda, která mu získala obdiv celého světa.  Avšak Rudolf všechno zničil, když se zcela oddal svým zájmům o umění a tajemství přírody, přestal se starat o státní záležitosti a celé dny trávil v alchymistických laboratořích, malířských ateliérech a hodinářských dílnách."

Po zmaru konce Rudolfovy vlády nastává i zmar v českých a evropských dějinách. České stavovské povstání a Třicetiletá válka definitivně udělali tečku za érou renesance spojenou s vírou v člověka a jeho schopnosti.Renesance přežívá pouze v Anglii, poněkud oddělené od dění kontinentální Evropy až do konce 18.století.

Baroko

Éra Baroka byla spuštěna primárně katolické protireformací a sekundárně hrůzami třicetileté války. Kyvadlo myšlení ve společnosti se opět na čas odvrátilo od renesanční racionality k emocím a citu. Víru v sílu a moc člověk opět vystřídalo náboženské, někdy až exaltované zanícení. Barokní stavby působí mohutným dojmem a jsou někdy až přehnaně vyzdobeny plastikami a malířskými díly.

První barokní stavby se opět vyskytují v Itálii od 16.století a postupně se rozšiřují dále na sever. Zasahují jak sakrální, tak světskou architekturu, včetně urbanismu-plánů měst.

Jednou z nejznámějších staveb barokní éry patří Versailles. Zámecký komplex s četnými zahradami postavený v 17.století jako sídlo význačného krále Ludvíka XIV, krále Slunce, diplomata, válečníka a mecenáše vědců a umělců. Versailles se na několik desetiletí stála symbolem Francie, ve své době považované za největší evropskou mocnost.

Baroko v Čechách

Za první význačnou barokní stavbu na našem území je považován Valdštejnský palác, nejstarší barokní palác ve střední Evropě financovaný Albrechtem z Valdštejna.

Za nejvýznačnějšího barokního architekta u nás je považován Jan Blažej Santini, český architekt italského původu. Narodil se s tělesnou vadou- část těla měl ochrnutou. Přesto se vyučil kamenictví. Na svých cestách do Itálie se seznámil s „radikální architekturou“ a získal kvalifikaci architekta. Po návratu do Čech se brzy projevil jako geniální umělec, který pojal barokní architekturu jako osobitý styl. Spojil přitom poznatky geometrie, numerologie, křesťanské věrouky a mystiky, židovské kabaly v jeden působivý a ohromující stavební celek. Prokázal cit pro začlenění staveb do krajiny i pro akustiku staveb.

 Za 23 let aktivní práce navrhl stovku sakrálních, palácových a hospodářských staveb. K jeho nejznámějším stavbám patří Poutní kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou. Konstrukce kostela vychází z kruhu. V projektu se několikrát v různých podobách objevuje číslo 3, 5 a 6. V jiných stavbách pak i čísla 7 a 12. Další významná stavba: kostel v Mariánské Týnici, je zase vybudován na půdorysu řeckého kříže a zakotvuje řadu zajímavých prvků posvátné geometrie.

Na konci 18.století se v Habsburské monarchii ujímá vlády Josef II. Nastává éra osvícenství a panovnického absolutismu. Moci se opět ujímá rozum a Baroko je nehrazeno v umění i architektuře Klasicismem.