"Ponížení Řeků dosáhlo úrovně, kdy se zlikvidovaly veškeré hodnoty, na nichž EU stála.“ Těmito slovy reagoval na výsledky summitu eurozóny o Řecku americký ekonom Paul Krugman z New York Times.
Přiléhavá je také reakce německého listu Deutsche Wirtschafts Nachrichten, který výsledek jednání komentuje těmito slovy.
„Mnoho mezinárodních pozorovatelů, kteří sledovali situaci v Řecku, ztratilo naprosto řeč: takové „nechutné scény", z nichž se skládá tzv. záchrana Řecka, v posledních desetiletích ještě neviděli. Evropská unie se ve své současné podobě chýlí ke konci. Místo společných hodnot je to boj všech proti všem.“
Domnívám se, že tento summit byl porážkou všech. Prohrál řecký premiér a jeho strana Syriza, která ve volbách slibovala nesplnitelné. Konec diktátu ze zahraničí a zároveň uchování eura. Bylo od počátku jasné, že jedné z těchto věcí se bude muset vzdát. Prohrál řecký lid, který se ocitl pod vládou cizího protektorátu, jak to přiznal i účastník jednání slovenský premiér Fico. Ale prohrála i EU, která ať zaklínající se idejemi vznešených hodnot a demokracie ukázala v plné síle, jak v praxi když jde do tuhého, tedy hlavně o moc a o prachy jsou jí tyto ideje vzdálené a cizí.
Viděli jsme to již v roce 2005, kdy Francouzi řekli NE Evropské smlouvě, jak o pár měsíců byla smlouva přejmenována na Lisabonskou a již byla pro jistotu schvalována pouze francouzským parlamentem. Vidíme to i nyní, kdy rozhodné 61% Ne v řeckém referendu a s ním i volební program vládní řecké Syrizy vůbec nic neznamená. Nač pak jsou volby? Nebylo by lepší je zrušit a ušetřit za volební kampaň?
Co nyní asi čeká asi Řeky a dost pravděpodobně jen chvíli po nich i okolní Evropu? Další škrty a pokles ekonomiky? Další růst nezaměstnanosti? Plundrování země? Další růst zadlužení státu? Rozklad společnosti a sociálního systému?
Strašlivé scénáře zmaru a beznaděje. Ale nebuďme depresivní. Žádná doba není jen černá. I v té době bude Řecko světem plný krás, vlnícího se moře, kvetoucích květin. I v tomto světě půjde najít štěstí při odpojení se od starostí každodenního dne. Vedle egoismu se stále bude vyskytovat vzájemná solidarita a pomoc. I v tomto světě bude kvést vedle zloby láska a smíření. Vedle bolesti radost. A vedle beznaděje naděje.
O Řecích se píše, že kapitulovali. Není to tak zcela pravda. Kapituloval premiér Tsipras. Řecký lid i přes většinová řecká média, obrovský propagandistický nátlak a předpovědí průzkumu veřejného mínění řekl Ne diktátu ze zahraničí a tím získal svůj čest. Na tom chování politiků nic změnit nemůže. Řeci jistě mají své chyby. Zadlužovali se, přivírali oči nad korupci. Jsme však my lepší než oni? Opravdu si to myslíte?
Dnešním dnem končí jedna etapa řeckého dramatu a začíná další. Nebude to snadné, ale jinak to asi nejde. Já vidím, že i egoistický kapitalismus se zkrátka musí historicky znemožnit, tak jako se znemožnil před léty reálný socialismus. Aby po něm nastoupila již skutečně humánní společnost.
