Otázka života po smrti byla v minulých staletích pouze otázkou náboženské víry. Situace se změnila v druhé polovině 20.století. Pokroky v lékařství způsobily, že řada lidí klinicky mrtvých se vrátila zpět do života. Přitom se objevil nový převratný fenomén. Část lidí nevnímala dobu během které lékaři tělo resuscitovali jako dobu bezvědomí. Naopak popisovali jasné a barvité zážitky. Fenomén dostal označení NDE.
Konvenční lékařská věda začala tyto prožitky vysvětlovat jako halucinace produkované odumírajícím, ale stále ještě živým mozkem. Ve slovníku klubu skeptiků Sysifos je o zážitcích lidí během klinické smrti mimo jiné napsáno:
"Popisované zážitky nedokládají existenci posmrtného života. Duševní procesy a duchovní pocity jsou jen projevem mozkové činnosti a zastavují se v okamžiku smrti. Zážitky blízkosti smrti jsou nepochybně projevem patologických změn, probíhajících v metabolicky narušeném mozku, ale všechny mechanismy, které se na vyvolání uvedených pocitů podílejí, dosud známy nejsou. Podle dosavadních výzkumů se na vzniku těchto zážitků uplatňuje několik faktorů. Dochází k nedostatečnému okysličování mozku, zatímco stoupá koncentrace oxidu uhličitého v krvi. V důsledku omezení fyziologických útlumových procesů jsou aktivovány buňky ve zrakové a sluchové oblasti mozku. Dojde proto k halucinacím. Chybějí smyslové informace z periferie a ztrácí se tak koordinace jednotlivých částí mozku a dochází k informačnímu šumu."
Položme si otázku. Obstojí takové vysvětlení pod tíhou faktů známých ze studia NDE a prosté logiky? K její zodpovězení použijme jeden z případů NDE. Byl publikován včera na serveru idnes v rámci článku Život po smrti může existovat. Aspoň po jistou dobu, tvrdí studie. Cituji:
Zlatým hřebem výzkumu, jehož výsledky vydal magazín Resuscitation, byl sedmapadesátiletý sociální pracovník z Velké Británie, který vypověděl, že opustil tělo a sledoval jeho resuscitaci z rohu místnosti. Výzkumníkům, kteří jej zpovídali, přitom detailně vylíčil, co se dělo.
„Onen muž popsal všechno, co se v místnosti stalo, ale, a to je ještě důležitější, slyšel dvě pípnutí z přístroje, který odměřoval tříminutové intervaly. Mohli jsme tedy změřit, jak dlouho ona zkušenost trvala,“uvedl Sam Parnia ze State University of New York dodal: „Vypadal velmi hodnověrně a vše, co nám řekl, se skutečně stalo.“
Klinická smrt je stavem, kdy člověk nedýchá a srdce je zastaveno. Spolu s tím se zastavuje i krevní oběh. Důsledkem toho je, že buňkám se nedostává tolik potřebný kyslík. Na to jsou zvlášť citlivé mozkové buňky a během několika minut nenávratně odumírají. Pokud jsou ještě aktivní, pak jejich činnost zásadně omezena. I když připustíme, že příslušná mozková centra ještě dokáží vytvářet obrazové a sluchové halucinace, tak jedno již v žádném případě nervové buňky nedokáží. Přenášet a zpracovávat složité smyslové vjemy přicházející ze smyslových orgánů do mozku. Přesto však řada lidí dokáže překvapivě přesně popsat co se během resuscitace dělo, jak popisuje i výše uvedený citát.
Co z toho vyplývá? Je nepochybné že dotyčný nezískal informace o tom co v inkriminované době dělo skrze smysly svého těla a skrze svůj mozek. Získal je způsobem mimosmyslového vnímáni, podobně jako lidé slepí jejichž zážitek NDE je také spojen s přesnými vizuálními vjemy, ač třeba od narození nevidí.
Na základě těchto faktů vědci, kteří při studiu tohoto fenoménu nerezignovali na používání logického myšlení učinili jednoznačný závěr: Zážitky NDE nelze vysvětlit činnosti mozku. Patří k nim i Bruc Greyson, lékař a ředitel oddělení percepčních studií na Virginské univerzitě, který o zážitcích lidí v klinické smrti řekl.
"Ve většině případů jsou duševní funkce lidí lepší při NDE než během normálního života, kdy jsou vzhůru,“ „Jejich myšlení je rychlejší, je jasnější, je logičtější. Mají větší kontrolu nad myšlenkovými pochody, jejich smysly jsou přesnější a jejich vzpomínky jsou živější. Když se někoho zeptáte na jejich zážitek s blízkou smrtí, který se přihodil před patnácti lety, povypráví vám ho, jakoby se stal včera. Když se jich zeptáte na jiné zážitky z jejich života z té samé doby, jsou to velmi zamlžené vzpomínky, pokud vůbec nějaké jsou,“
„Když se nad těmito zážitky, které jsou charakterizované zvýšenými myšlenkovými procesy, ke kterým dochází, když mozek dobře nefunguje nebo někdy nefunguje vůbec, protože došlo k zástavě srdce nebo hluboké anestezii, v době, když by vám věda o mozku tvrdila, že byste neměli být schopni myslet nebo vnímat nebo si utvářet vzpomínky, zamyslíte, je celkem jasné, že tuhle věc na základě fyziologie mozku vysvětlit nedokážeme."
Se stanoviskem pana Greysona souhlasím. I já nevidím ve fenoménu NDE činnost odumírajícího mozku. Domnívám se, že se jedná o veskrze duchovní zážitek, který s činností mozku nemá vůbec nic společného.
Fenomén NDE je tak pro mě důkazem toho, že vědomí přežívá fyzickou smrt. Existenci posmrtného života tak přestává být pouze otázkou náboženské víry, ale stává se i vědeckým výzkumem prokázaným faktem.
Lpění na materialistickém vysvětlení je nelogické a nesmyslné. Pro řadu lidí je však představa existence duchovního světa nezávislého na hmotě tak znepokojivá, že hledají jakékoliv sebenepravděpodobnější vysvětlení, jak by daný fenomén vysvětlili v rámci materialistického paradigmatu.
