"Podivné časy to jsou, v nichž žijeme, kdy staří i mladí jsou učeni ve škole nepravdy. A ten jediný člověk, jenž si troufá říci pravdu, je najednou nazýván bláznem a hlupákem."
Tento již 2300 let starý výrok slavného řeckého filozofa Platóna je svědectvím toho, že i přes odlišné vnější kulisy, se od dob antiky, toho zase až tak moc nezměnilo.
Platón toho pro budoucí generace zanechal mnoho. Krásné je jeho podobenství o jeskyni. Představte si, že celý svůj život trávíte uvězněni v jeskyni. Okolní svět znáte jen díky odrazům světla na jejich stěnách. A najednou jeskyni opustíte. Zažijete šok s poznání faktu, jak váš dosavadní svět byl tak malý a omezený v porovnání s tím co se spatříte, když jeskyni opustíte. Jedna z prvních myšlenek, která vás napadne je vrátit se zpět a svým spolubydlícím v jeskyni vše povyprávět. Budete si myslet, že i oni budou šťastni, když i oni spatří nový svět. To se však nestane. Nebudou vám věřit. Budou říkat, že mluvíte nesmysly a nakonec vás možná i holí ubijí.
Na Platonovo podobenství si často vzpomenu, když vidím jak ve společnosti dopadá ten, který se snaží své poznání, které překročí omezený svět pěti smyslů, sdělit lidem. S výroky typu "to je ale blábol", jako reakce na esoterní pojednání se setkal asi každý. Výrok je z pohledu čistě materialisticky zaměřeného člověka jistě pochopitelný, měl by však přece jen zvážit to, zda jeho dosavadní mínění je jen věcí skutečného poznání, nebo pouhé materialistické víry.
Vše je ve dvojnosti. To platí i v esoterice. Esoterická studia mohou vést k čistému a vysokému poznání, nebo ke klamům a fantasmagoriím. Mohou být využity k velkému dobru či k páchání zla.
V historii všichni ti co něco velkého dosáhli na poli vědy či politiky, toho dosáhli i s využitím esoterního poznání. Všechny velké objevy byly uskutečněny s pomocí intuice, pouhý rozum sám o sobě nikdy nic převratného neobjeví.
Na poli politiky by nás neměly mýlit posměšná či ideologická vyjádření představitelů moci vůči této oblasti. Platilo to zvláště silně o Stalinovi, stejně jako o komunistických vůdcích v Československu či v jiných zemích východního bloku, kteří na veřejnosti obhajovali ideje marxismu-leninismu, zatímco v soukromí se intenzivně věnovali této oblasti. A platí to i o klíčových představitelích moci v současnosti.
