Jedním z reformních kroků současné vlády bylo zavedení povinných státních maturit. Hlásaným cílem byla standardizace a zobjektivizování hodnocení studentů všech typů SŠ. Jak, ale ukázalo několik letošních skandálů týkajících se testů z matematiky či hodnocení slohových prací z českého jazyka o plné objektivitě státních maturit lze mluvit jen stěží.
z internetu
Tento článek jsem se rozhodl věnovat problematice školství a vzdělávání. I proto, že jako bývalý SŠ učitel mám k tomuto tématu blíž. Zmršené státní maturity považuji jen za jeden z vrcholů ledovce chybně nastaveného systému školství nejen v naší zemi. Škola musí být logicky obrazem společnosti. Pokud je společnost založená na dekadentních hodnotách boje a egoismu jako tomu je dnes , těžko může být jiné i školství. Článek jsem rozdělil na dvě části. V první se zamyslím nad některými stránkami současného hlavně středního školství. V druhé části se zamyslím, jakým směrem by měla být zaměřena skutečná školská reforma.
SOUČASNÉ ŠKOLSTVÍ
Tradiční a státní maturity
Tradiční maturity možná ještě více než zkouškou byly společenskou událostí, symbolizující přechod člověka do světa dospělosti. Studenta hodnotil jeho učitel. Osobně jej znal, což pro hodnocení kvality jakékoliv školní tvůrčí práce, jakou je třeba slohové cvičení hraje nezastupitelnou roli.
Státní maturity zkoušku odlidštily v duchu trendu odlidštění celé společnosti popsané krásně v Čapkově RUR. Zavedly se didaktické testy, jejichž vyplňování je sice poměrně jednoduše bodově hodnotitelné. O to více je ale takové testování vzdálené od toho, jak jsou naše vědomosti a dovednosti testovány v reálném životě. Na hodnocení slohových prací byly pro státní maturity zavedeny objektivní kritéria, i přesto, že hodnocení slohové práce ze své podstaty nemůže být nikdy jiné než výsostně subjektivní.
Školské osnovy a vzdělávací programy
Když jsem před léty přišel do školství, bylo v módě zavádění tzv. rámcových vzdělávacích programů místo dosud povinných osnov. V médiích byly občas slyšet zprávy a reportáže o přelomové reformě školství. O tom, jak se nově bude učit jinak.
Jaká byla realita? Osnovy se pouze přepsaly do formulářů pro vzdělávacích programy. Jinak se nezměnilo se nic. Všechno to bylo spojeno jen s velkou spotřebou času, papírů, nudných porad a hlavně obrovské částky peněz, které šly na financování nejrůznějších projektů a školení s tím spojených.
Autoři tzv. reformy zapomněli na jedno. Žádným dekretem či vyhláškou jakýkoliv konkrétní učitel nezačne učit jinak. Dobrý učitel bude učit stále stejně dobře. Špatný stále stejně špatně.
Školy, demografie, peníze a pokles vzdělanosti
Počet narozených dětí od devadesátých let 20stol. začal v ČR výrazně klesat. Řada SŠ a nyní i VŠ se tím začala v posledních letech dostávat do problémů. Školy jsou financovány ze státního rozpočtu podle počtu studentů. Mají tedy snahu přijmout co nejvíc absolventů ZŠ. Gymnázia si mohou zatím vybírat. Počet zájemců je vyšší než přijímaných uchazečů a tak kvalita absolventů gymnázií se drží na solidní úrovni.
Na ostatních SŠ je to již jinak. Jsou nuceni přijímat i ty, kteří by se v minulosti na SŠ nedostali. S tím souvisí i pokles nároků na studenty na řadě škol. Mnohým školám jde o přežití. Odchod větší části studentů díky větším nárokům na ně může být pro školu likvidační. I to je jednou z příčin poklesu úrovně vzdělanosti obyvatelstva v porovnání s okolními státy.
Co se ve škole nedozvíte?
Škola je velice konzervativní organizací. Struktura vzdělání kromě zavedení výuky Angličtiny a Informatiky se za poslední desítky let příliš nezměnila. Předměty jako je Český jazyk, Matematika, Fyzika, Dějepis, Přírodopis atd. se desítky let vyučuje stále stejně. Připadá mi to, že skupinka lidí si kdysi dávno usmyslila co by žactvo mělo umět a vytvořila příslušné učebnice, které se stále jen s kosmetickými úpravami přepisují. Tak se učilo vždy, tak nač to měnit, že?
Dle mého názoru obsahují řadu zbytečností. Nač umět dokonale provádět větný rozbor? To je možná dobré pro jazykovědce, ale pro ostatní lidi to moc velký význam nemá. Nač znát řadu matematických vzorců a pouček, které využije max. profesionální matematik. K čemu znát spousty dat bitev či atomová čísla chemických prvků?
Naopak jsou celé oblasti života a poznání o kterých se mladý člověk ve škole nedozví nic. Co se v matematice dozvíte o zlatém řezu, číslu které vždy bylo základní konstantou matematiky od dob starověku? Nic. Co se dozvíte o harmonických vztazích mezi drahami, pohybem planet a jejich vztahem k hudební stupnici? Nic. Co se dozvíte o fraktálech, které popisují většinu přírodních tvarů? Nic. Co se dozvíte o lidech s mimořádnými schopnostmi, před kterými věda rozpačitě stojí a neví si rady, jakými byli páter Pio či Tereza Neumannová? Nic. Co se dozvíte v biologii o tom co cítí rostlina, či lidmi týrané zvíře ? Nic. Co se dozvíte o tom , jaký mít vztah k umírajícímu příbuznému a obecně k smrti ? Nic. Co se dozvíte o tom, na co si dát pozor ve chvíli, kdy řada poctivě se tvářících obchodníků vám předloží umně napsanou smlouvou, která vás ale může připravit o velkou část vašeho majetku? Nic. Co se dozvíte o tom, jak lidské podvědomí ovlivňuje reklama ? Nic. Co se dozvíte, jak se osobně vyrovnat se ztrátou zaměstnání? Nic.
Chování žáků a autorita učitele
Chování žáků logicky kopíruje chování a postoje společnosti. Žijeme ve společnosti, kde je slušnost brána spíše jako slabost. Jsou ceněny hlavně ostré lokty, dravost a vychytralost. Výrazná část žáků tuto filozofii přijímá a podle toho se chová. Pozoroval jsem to i já. Když jsem několikrát hovořil o tom, že druhého člověka je třeba respektovat ne proto, že má moc či sílu, ale proto, že to patří k lidské slušnosti a morálce většina třídy se na mně dívali, jak bych spadl z jiné planety. Slušnost? K čemu.
Dalším problémem je hodnota vzdělanosti v dnešní době. Vzdělání je chápáno jako zboží, které mi přinese výhody na trhu práce. Hlavně lepší místo a plat. Hlavní je získat příslušný papír-diplom. Učit se má smysl jen to, co k využiji k tomuto účelu, tedy v mé osobní kariéře. Ostatní poznání je velkou části studentů hodnoceno jako bezcenné. „ A k čemu mi to bude ?“ reagovala řada studentů, na mé pokusy vysvětlit nejrůznější zajímavosti ze světa přírody, které jsem v rámci předmětu „ Základy přírodních věd“ a „ Ekologie“ vyučoval.
Učitel se často dostává do nezáviděníhodného postavení. Na jedné straně se zhoršuje chování žáků. Na druhé straně mu často chybí nástroje, jak se s tímto problémem vypořádat. Když daného žáka vyhodí z hodiny a „zlobivý“ student pak něco vyvede, nese za to zodpovědnost učitel, který tak učinil. Když zareaguje na agresi žáka jinak, třeba malým pohlavkem může čelit stížnosti rodičů. I toto vše vede nakonec k poklesu kvality školství a nakonec k úpadku vzdělanosti.
Abych byl objektivní ne všichni studenti jsou stejní. Existuje poměrně výrazná menšina žáků, která odolává tlaku společnosti. I přes mediální masáž a vlivy spolužáků si uchovává jasnou mysl, zvídavost a je schopna lépe chápat problémy světa a společnosti hlouběji než většina dnešních intelektuálů. S těmito lidmi byla radost se na škole setkávat a tito mladí lidé v dnešní tupé době dávají i smysl práce učitele. Jsou velkou nadějí pro budoucí dobu.
ÚVAHY O REFORMĚ ŠKOLSTVÍ
Domnívám se, že tento společenský systém již brzy skončí. Je tak zkažený, že nemá šanci vydržet déle než několik let max. desetiletí. Až většina společnosti konečně pochopí, že všechny tzv. reformy zpravidla společenskou situaci jen zhoršují začnou hledat skutečnou cestu z krize ven. Uvědomí si, že cesta z krize je jen jedna. Nahradit dosavadní filozofii egoismu a soutěžení, filozofii vzájemností, solidarity a spolupráce. Pak teprve může být reforma školství a vzdělanosti skutečně úspěšná stejně jako reforma sociální a ekonomická. Domnívá se, že škola budoucnosti naváže na školu Pythagorovu či Platonovu Akademii. Na ideu středověkých univerzity u kterých byl na prvním místě kladen důraz na filozofické vzdělání až pak na výuku v konkrétním oboru. A jistě i na dílo českého klasika J.A.Komenského.
Etická výchova
Základem vzdělání by měla být etická výchova. Ne v podobě morálních předpisů, které se žák naučí na zpaměti jako desatero. Člověk by měl být vyučován umění empatie. Tedy schopnosti se vcítit do nitra a myšlení jiné bytosti. Lidské, zvířecí i rostlinné.
Důležitost etiky je v tom, že vzdělání je pro společnost prospěšné jen tehdy, pokud jeho nositelem je morálně čistá bytost. Není horšího a pro společnost nebezpečnějšího člověka než chytrý a vysoce vzdělaný gauner. Mimo to vzdělání bez upevnění osobnosti vede k pýše. K pocitu nadřazenosti vůči ostatním, jak dnes často můžeme vidět v postojích a chování řady VŠ vzdělaných lidí k méně vzdělaným spoluobčanům.
Logika a filozofie
Další dluhem naší společnosti je výchova k logickému a kritickému myšlení. Je paradoxem, že si říkáme rozumná racionální společnost i když možná nikdy v historii člověk nebyl hloupější než nyní. I lidé vysoce vzdělaní s vysokým postavením a IQ velice často nejsou schopni elementárního logického myšlení v řadě otázek životních a společenských( viz. např. představy řady ekonomů o existenci věčného ekonomického růstu před vypuknutím finanční krize, i když ekonomika již tehdy byla ve stavu vysoké nerovnováhy). Dalším příkladem je moc médií, která velké části obyvatelstva doslova vymydlila mozky. Je to proto, že nás nikdo skutečně neučil myslet. Naše školní výuka byla převážně o bezmyšlenkovitém memorování textů a faktů. Myslet se musíme naučit. Je to těžký dlouhodobý a namáhavý proces. Proto řada lidí a nejen žáků ve školách raději svůj myšlenkový princip nepoužívá. Myšlení totiž bolí. Já samozdřejmně nejsem výjimkou. Často se sám přistihnu jak nemyslím a podléhám myšlenkovým schématům a stereotypům.
Ve výuce myšlení hrála již v dobách starověkého Řecka klíčovou úlohu filozofie. Ne v podobě dějin filozofie, jak je vyučována jako okrajový předmět na našich školách. Ale v podobě vědy o podstatě a fungování člověka. Již jsem ve svém prvním článku na blogu psal, že naše cesta životem je spíše blouděním. Nevíme odkud jdeme a kam kráčíme. Nevíme jaký je smysl a příčina toho co nás v životě potkává, neznáme smysl našeho života. Kde jinde než na školách by jsme měli se s těmito tématy setkávat. Jsou to mnohem důležitější věci pro život než je pythagorova věta či znalost chemického názvosloví.
Myslím si, že až po získání základů filozofického vzdělání by člověk měl být veden do hlubšího poznání jednotlivých dílčích oborů jako je fyzika, chemie či dějepis.
Hodnocení žáka a jeho uplatnění v praxi
Dnešní škola je velice stresující instituce. Množství různého zkoušení, písemek a testů. Myslím si, že škola by měla být místem, kde by lidé měli chodit rádi a ne se stresovali. K tomu patří nejen jiný způsob hodnocení, ale jiné pojetí výuky a prostředí ve škole. Nejsem naivní. V dnešní společnosti takové kroky by zčásti vedly k dalšímu prudkému zhoršení vzdělání, neb bez strachu z trestu v podobě špatné známky by se velká část žáků přestala učit. Když by se, ale změnily základní společenské hodnoty, mohla by být „idea vzdělanosti“ i pro mladého člověka tím hlavním motorem k učení.
Ze školstvím souvisí i výběr zaměstnání. Myslím si, že by o volbě „té správné školy“ po škole základní či střední neměly rozhodovat nějaké stresující zkoušky a testy, které zpravidla ani vlohy mladého člověka pro konkrétní obor neodhalí. Myslím si, že by v tom měli hrát klíčovou roli učitelé a psychologové k tomu vycvičeni. Měli by rozpoznat žákovo nadání pro určitý obor či činnost. S ohledem na zájem samotného žáka ho pak k rozvíjení konkrétního nadání žáka dále vést. Patří k tomu i změna přístupu společnosti k hodnocení různých oborů včetně odměňování práce. Práce managera či vědce by neměla být chápana jako cennější než práce dělníka či zemědělce.
S tím souvisí i postoj společnosti k absolventům škol. Dnes je takový člověk hozen do vody, s tím, že si buď najde uplatnění nebo ne. Zpravidla mu nikdo nepomůže. To je špatně. Společnost by měla dát každému možnost se pracovně realizovat. Když práci nebude schopen nabídnout soukromý sektor, měl by to udělat stát. Dnes na to stát rezignuje díky tomu, že vládu a odpovědné ministry to nezajímá, k čemuž napomáhá i lhostejnost ostatní společnosti. Konkrétním příkladem je zkušenost mladého člověka z Ostravy- viz článek " Nezaměstnaný mladík mluví o šikaně. Nechce už žít. A ministr Drábek mlčí."
