Mýty a civilizace starověké Mezopotámie

Mezopotámie ležící v údolí řek Eufrat a Tigris je vedle Egypta, Indie a Číny považována za jednu z kolébek civilizace na Zemi. Její oficiální historie sahá někdy do roku 4000 př.n.l. Nápisy na kamenných deskách zachovaných starověkými Sumery a Babylóňany však mluví o mnohem starší až půl miliónu let trvající historii civilizací na území Mezopotámie.

Mezopotámská civilizace je nejen stará, ale také významně zasáhla do politických i kulturních dějin celého světa. Skrz Mezopotámii vede jedna z hlavní genealogických linií až k současným světovým vládcům. Z Mezopotámie vzešel Abrahám a jeho dědici: židé, Arabové i křesťanský svět. Zde vznikl s využitím starších sumerských a babylonských předloh Starý zákon. Území Mezopotámie patřící Iráku se svým ropným bohatstvím hraje klíčovou roli i v současném světě. Počátky historické mezopotámské starověké civilizace je těsně spojeno s národem Sumerů. Sumerové měli jednu velkou zásluhu. Stejně jako Mayové v Americe se stali přenašeči starého vědění vyspělých zaniklých civilizací do historické doby.

Původ Sumerů

Sumerové jsou národem, který se dosud nepodařilo zařadit do žádné jednoznačné etnické skupiny. Přesto lze v jeho jazyku rozpoznat existující souvislosti mezi sumerštinou, austronéskými (v Oceánií rozšířenými jazyky) a  indoevropskými jazyky. To nasvědčuje na kořeny národa v údolí řeky Indu a v Tichomoří. V této souvislosti je zajímavé se začíst do knihy Jamese Churchwarda Světadíl MU:ztracená kolébka lidstva.Chrchward v ní zmiňuje tabulky, které nalezl v Indii či Tibetu. Obsahují vyprávění o  zaniklé pevnině v Pacifiku a také symbolicky líčí  stvoření světa. Obsahově je text  velice podobný se sumerskými mýty a úvodem biblické knihy Genesis symbolicky popisující stvoření světa v sedmi dnech. Je tedy možné, že předchůdci Sumerů se před zánikem své mateřské země MU přesídlili do Barmy a Indie. A odtud se někdy v období 6000-4000 let př.n.l. po moři dostali do Mezopotámie a založili zde Sumerskou kulturu. Navázali přitom na svou vlastní východní tradici, ale také tradice místních obyvatel  hlavně semitského původu, kteří zde žili již mnoho tisíciletí.

Sumerská kosmologie

„Když se od země oddělilo nebe, Když se od nebe odloučila země, Když bylo určeno jméno, člověka, Když AN uchvátil pro sebe nebe, Když ENLIL uchvátil pro sebe zemi…“

Těmito slovy staří Sumerové popisovali stvoření světa. Na počátku byla prapůvodní jednota-věčný a nekonečný Bůh. Z něj se oddělila část a ta se rozdělila na dva póly. Prvním pólem se stalo nebe-duch symbolizovaný sumerským slovem AN. Druhým pólem se stala země-hmota symbolizovaná sumerským slovem ENTIL.

Působením ducha na hmotu se vytvořil vesmír a Země. Prostoupením ducha a hmoty vznikly první živé organické bytosti z nichž se vyvinul veškerý rostlinný a poté i živočišný svět včetně člověka. Sumerové jako všechny vyspělé starověké národy objevili principy astrologie- souvztažnost mezi děním na zemi a na obloze. Věnovali velké úsilí v pozorování nebeských těles-astronomie a tvorbě přesných kalendářů. K jejich tvorbě využívali matematiky. Používali desítkovou a šestkovou soustavu.

Znali nejen planety pozorované okem, ale také ty, které byly objeveny velkými dalekohledy v moderní době: Uran a Neptun. Nazvali je modrozelenými dvojčaty podle jejich barvy. Uran-zelená planeta, Neptun-modrá planeta. Sumerové hovořili i o  planetě X- Nibiru. Je to hypotetické kosmické těleso s výrazně excentrickou dráhou podobnou kometám. Perioda oběhu Nibiru by měla být řádově několik tisíciletí. Existují názory, že svým gravitačním účinkem způsobuje vychýlení zemské osy a je tak spojeno s opakujícími globálními kataklyzmaty na Zemi a ve vnitřní části Sluneční soustavy. O jejím přiblížení v minulých dobách velkých kataklyzmat vypráví i legendy jiných národů. Objevuje se i v proroctvích řady jasnovidců a proroků, očekávajících její brzký návrat . Zatím však Nibiru objeveno nebylo, třebaže některé poruchy v pohybech vnějších těles sluneční soustavy může být způsobeno její přítomnosti.

Sumerové nejsou jediným národem který měl tyto pozoruhodné astronomické znalosti. Dodnes nejsou vysvětleny znalosti afrického kmene Dogonů, žijících v Mali. Dogoni již před staletími měli pozoruhodné poznatky o vesmíru. Věděli o spirální struktuře naši galaxie, o poloze hvězd, o Saturnově prstenci, Jupiterových měsících atd. Ústřední roli v jejich náboženství hraje hvězda Sírius. Dogoni již dávno vědí, že kolem mateřské hvězdy obíhá s periodou 50let nepatrná hvězda malé velikosti a obrovské hustoty, kterou astronomové objevili teprve před několika desetiletími a nazvali jí bílým trpaslíkem. Mýty Dogonů jsou velice podobné mýtům Sumerů. Věda prokázala, že jejich předchůdci kdysi žili ve vyspělém Egyptě, kde se mohli setkat s těmito poznatky. Sami Dogoni hovoří o dávných návštěvnících z hvězdného systému Síria, kteří v prehistorii navštívili Zemi Tito mimozemšťané údajně měli charakter obojživelných bytostí. V Egyptě a Mezopotámii hrála hvězda Sírius rovněž významnou roli. Sumerské legendy hovoří o obojživelném tvoru jménem Oannes, který se vynořil z vod perského zálivu a stal se učitelem lidstva.  

Stvoření člověka

Známé biblické vyprávění o Adamu a Evě dostává v sumerských legendách hlubší rozměr.

Adam představuje slovo „člověk“. Stvoření z prachu zemského v původních textech nabývá významu „byl stvořen z toho co je životem“. Jinými slovy Adam představuje mužský jangový princip. Princip, který je reprezentován bohem Otcem, Synem, tvůrčí životní silou-životní jiskrou, která všemu dává život.

Eva představuje „ženu“. Stvoření z Adamova žebra je zcela převrácenou formulací věty „stvořená z toho, co je nositelkou života“. Jinými slovy Eva představuje ženský jinový princip. Princip, který je reprezentován bohyni-matkou Země, pasivním hmotným principem-zemí, matkou a dárkyní života. Životem prostoupené hmotné tělo ve spojení s tvůrčím duchem vytváří komplexního člověka.

Člověk žil původně v ráji v zahradě Eden, kterou biblická tradice umísťuje do Mezopotámie.

V prvotním hříchu a vyhnání z ráje osobně vidím ztrátu přirozenosti člověka, který měl v přírodě vše potřebné k přežití. Srst ho chránila před výkyvy teplot. Inteligence před dravci. Vodu měl k dispozici z čistých pramenů, potoků a řek. Jídla měl dostatek v podobě rostlinných plodů a semen. Bůh také řekl: „Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm. (Kniha Genesis)

To však člověku nestačilo. Začal si oblékat oděv čímž ztratil srst a tak začal být závislý na oblečení a teplu ohně. Potravu začal tepelně upravovat a doplňovat jí z Bohem zapovězeného zdroje. Jinými slovy začal pojídat maso zvířat zřejmě zpočátku proto, aby získal sílu a chytrost zvířete. V důsledku toho začal být více náchylný k řadě onemocnění a zhoršila se i kvalita jeho genů. Maso také výrazně ovlivňuje psychickou složku člověka. Posiluje agresivitu opic i lidí. Masitá strava sice zvyšuje rozumovou inteligenci a zlepšuje kombinační schopnosti, avšak na úkor intuice a citu. Všechny stinné stránky masivního rozvoje  technické civilizace jsou v přímém vztahu k rozšíření spotřeby masa v posledních staletích a desetiletích. Technické vymoženosti posledních let jsou vykoupeny řadou negativ: zničené životní prostředí, stres, odlidštěný svět. Domnívám se, že bez návratu k původnímu vegetariánství není možnost návratu do původního ráje, ze kterého jsme byli vypuzeni.

Seznamy sumerských králů 

Sumerové byli doslova posedlí tvorbou seznamů vládců. Na kamenných deskách z 3. tisíciletí př.n.l. se našlo několik seznamů historických, legendárních a mýtických vládců sumerského i nesumerského původu. Na Sumery v tvorbě seznamů navázali Babylóňané a Asyřané. Seznamy měli i Egypťané. Jak si později ukážeme, sumerské seznamy výrazně ovlivnily i židovské autory Bible.

V sumerských seznamech se vládci dělí na vládce před potopou a po potopě. Potopa je v sumerských seznamech umístěna v čase před cca 26000 lety, tedy do doby začátku symbolicky  21.12.2012  končícího platonské roku ( pecese zemské osy).

Doby a počty vládců před potopou se na jednotlivých seznamech liší. Nejznámější seznam kněze Babylonu Berosse z 3.tisíciletí př.n.l.  hovoří o 10 vládcích vládnoucích po dobu 432000let. Existuje i seznam osmi vládců vládnoucích v pěti mezopotamských městech počínaje jihomezopotámským městem  Eridem po dobu 241000let.

"Poté, co se království sneslo z nebes, království bylo v Eridugu (Eridu). V Eridugu se Alulim stal králem; panoval po 28800 let"

Jak si vysvětlit tisíce let trvající dobu vládců Mezopotámie před potopou? Můžeme hovořit o výmyslu sumerských kněží i o tom, že v předpotopních časech tak dlouho králové skutečně vládli. Archeologické nálezy některých lidských ostatků dávných dob skutečně naznačují dlouhý věk člověka v době předpotopní.

Další výklad dává tyto dlouhé časové éry opět do souvislosti s precesními a jinými časovými cykly. Pro myšlení starověkých kultur hrálo cyklické vnímáni času klíčovou důležitost. Starověké národy si uvědomovaly, že v rámci nich probíhá vzestup, rozkvět, úpadek a zánik velkých civilizací. Sumerové počítali s cykly dne, roku a platónského roku. Brali v úvahu, ale i cykly s číslem šest, s kterými pracujeme i my: viz. minuta-šedesát vteřin, hodina-šedesát minut, úhlový stupeň-šedesát vteřin. Počítali s cykly 60 let, 60x60=3600let a vyššími cykly 60x60x60 let.  Z různých kombinací těchto čísel odvozovali doby vlád králů a délky jednotlivých epoch. Doba vlády předpotopních králu Berossova seznamu 432000 let je číslo které získáme vynásobením čísla432 a čísla 1000 (převodního čísla mezi délkami cyklů a megacyklů v indické mytologii). Když číslo 453 vynásobíme číslem 60 dostaneme číslo 25920, které udává délku platónského roku v letech. Samotné číslo 432000 let hraje velkou roli v indické i germánské mytologii jako doba jednoho velkého megacyklu, mimo jiné přibližně 4x4 násobku délky platonského roku, který jako jeden megacyklus je opět čtvrtinou vyššího cyklu. Kdybychom cykly skládaly výš a výš došli by jsme až cyklus vývoje samotného vesmíru, který se vyvíjí ve 4 fázích: dostředivá fáze-soustředění horké rozptýlené hmoty do hvězd a planet, chladnutí vesmíru, rozežhavení vesmíru a odstředivý rozptyl hmoty hvězd v původní horkou plazmu.

Po potopě světa byl dle sumerských nápisů opět obnovena „vláda Božího majestátu“.

„Poté co potopa zničila svět, královský majestát sestoupil z nebe, a byl přenesen do Kiše.“

Délky vlád panovníků mezopotamských měst se však již zkracují na staletí a později desetiletí. Královský majestát byl postupně přenesen z města Kiš do Uruku, Uru a Avanu.

Objevují se jména z jiných pramenů doložených panovníků včetně krále Gilgameše, hrdiny slavného eposu a vládce města Uruk v 27 století př.n.l.  

Seznamy biblických patriarchů

Tak jak existuje seznam 10 předpotopních mezopotámských králů, existuje i seznam 10 biblických předpotopních patriarchů od Adama přes Seta, Henocha, Metuzaléma až po Noema. Na rozdíl od Sumerského seznamu se nejedná o vládce země, ale spíše o výrazné dobové autority a duchovní vůdce. Biblický seznam obsahuje místo délky vlády, délku jejich života. Ta se pohybuje v řádu staletí. Dohromady tvoří 1656 let na rozdíl od 432000 let vlády seznamu sumerských předpotopních králů.

Přesto existuje spojitosti mezi oběma tak rozdílnými čísly, jak o tom píše historik Joseph Campbell v knize Orientální mytologie. Za prvé je zajímavé, že obě čísla jsou dělitelná číslem 72 udávající dobu, kdy zemská osa v průběhu precese vykoná pohyb 1.stupně, tedy 1/360 jednoho oběhu. Když provedeme početní operaci 432000/72 dostaneme nádherné celé číslo 6000. Když dělíme 1656/72 dostaneme celé číslo 23.

Za druhé pokud z jakéhokoliv důvodu začneme uvažovat o číslu 432000, jako o určení času ne v letech, ale ve dnech nalezneme zajímavé souvislosti:

432 000 dnů = 86 400 babylonských pětidenních týdnů

1 656 roků =604800 dnů= 86 400 židovských sedmidenních týdnů

Přesně jak postupoval biblický autor knihy genesis ve stanovování věku patriarchů se možná nikdy nedozvíme. Přesto tyto úvahy založené na různých číselných operacích mohou naznačovat způsob jakým se ubíral, když s velkou pravděpodobností čerpal ze staré sumerské předlohy.

Podle biblické tradice všichni lidé pocházejí od Adama a Evy. Při potopě všichni zahynuli až na Noema a jeho syny s manželkami. Ze tří Noemových synů pak vzešel veškerý lidský rod. Jedna z pokrevních linií dle Matoušova evangelia vede od Noema přes Abrahama,  židovského krále Davida a Šalamouna až po Ježíšova otce tesaře Josefa.

Zdroje: http://www.myty.info/view.php?cisloclanku=2007080004

 ---Pokračování příště----