Lesk a bída současné vědy

Když jsem byl hodně mladý, vzhlížel jsem ke vědě takřka s posvátnou úctou. Jak šel čas, uvědomil jsem si, že mé dosavadní představy o vědě byly dosti naivní.

Dnes si vědy stále ještě vážím, nicméně stavím se velice kriticky k její současné podobě. Věda stejně jako jakákoliv jiná oblast života jako je náboženství, školství, či ekonomika nemůže být imunní vůči v lidské společnosti bohužel stále převažující malosti a neušlechtilosti. Logicky jí tak nemůžeme přijímat nekriticky, ale vždy se musíme zamýšlet, zda její publikované závěry jsou v souladu s realitou světa s pomocí třech nástrojů, které máme v životě k dispozici: logiky, životních zkušeností a intuice.

Kritickému zamyšlení nad vědou jsem se zabýval již v minulosti. Před třemi lety jsem publikoval článek Stinné stránky vědy, ve kterém jsem se zabýval mimo jiné i tím, jak velcí objevitelé museli čelit výsměchu svého okolí, když zveřejnili své ve své době neortodoxní teorie tvrdící například, že meteority padají z nebe, nebo že kontinenty se pohybují. Tento článek se s tím předchozím v mnohém překrývá a zároveň na něj i navazuje.

 Článek jsem se rozhodl rozdělit do třech částí. V první se zaměřím na vědecký dogmatismus, který brání jako každý dogmatismus objektivnímu poznání pravdy. V druhé části článku se budu věnovat problematice objektivnosti vědeckých studií publikovaných v prestižních vědeckých časopisech a otázce podvodů ve vědě. V třetí závěrečné části se zaměřím na vztahy mezi etikou, vědou a náboženstvím.

Věda a dogmata

U zrodu novověké vědy stálo odmítnutí církevních dogmat a středověkého tmářství. Bohužel ale věda velice brzy sama přijala rysy dogmatického myšlení. Pouze církevní dogmata nahradila dogmaty racionálními, které však stejně jako ta církevní jsou pouze záležitostí víry a ne reálných faktů[1].

Připomeňme si některá základní dogmata, která spoutávají současnou vědu. Především je to představa, že svět je ve své podstatě ryze materiální. Že myšlení a vědomí je pouze funkcí hmotného mozku. Že neexistuje nic, co je hmotným přístrojem neměřitelné-tedy na hmotě nezávislý svět ducha a nemateriálních životních sil. Mezi dogmata spadají i představy o tom, že ač je mimozemský život možný, tak rozhodně nás nyní nenavštěvují mimozemské civilizace. Nebo názor, že nejstarší pozemskou civilizací byla ta egyptská a sumerská ze 4. tisíciletí př.n.l.

Člověk, který hlásá dnes jiný názor, než výše uvedený již sice není označen jako kacíř a neskončí na hranici, přesto může čelit ve společnosti radě problémů. Pokud bude vědec, pak bude ohrožena jeho další vědecká kariéra, bude označen za pavědce a šarlatána. Může snadno čelit výsměchu svého okolí i zákazům publikace svých myšlenek. V mainstreamových sdělovacích prostředcích bude tendence k cenzuře těchto alternativních názorů, či veřejné špinění jejich protagonistů.

Každé pozorování a studie, která odporuje stávajícím dogmatům, bývává zpochybněna, její protagonisté označeni jako podvodníci, či lidé poněkud mdlého rozumu, kteří podlehli klamu. Když je jev nezpochybnitelný, pak je vysvětlován v rámci stávajícího vědeckého paradigmatu, i když dané vysvětlení je naprosto nelogické a odporující pozorovaným zkušenostem. Konkrétním příkladem je „vědecké vysvětlení“ prožitků lidí během klinické smrti. Ač lidé během těchto zážitků mají jasnější vědomí a kognitivní funkce než kdykoliv během bdělého stavu, je snaha jev vysvětlit jako halucinace odumírajícího mozku. Nezdá se vám absurdní představa, že by mozek měl produkovat nejjasnější myšlení v okamžiku, kdy nedostává kyslík, a když EEG vykazuje nulovou čáru?

I když dogmatismus je trvale přítomen ve vědě, nutno podotknout na obranu vědy, že rozhodně není absolutní. Důkazem toho jsou výzkumy alternativních léčebných metod ve světě a jejich využití v nemocnicích, svědčících o tom, že moderní věda se stále více otevírá novým přístupům. U nás v ČR je však situace bohužel horší a tato oblast stále podléhá nepřejícnému tlaku části vědecké obce a mediální cenzuře, jak již jsem se o tom zmínil v minulých článcích.

Věda a podvody

Krátce poté, co jsem publikoval článek o škodlivosti mikrovlnek, byl jsem nařčen z toho, že nečerpám informace z prestižních vědeckých časopisů. Podívejme se tedy, jak je to s objektivitou těchto médií.

Následující prohlášení pochází z úst dr. Marcii Agnellové, bývalé editorky jednoho z nejprestižnějších vědeckých časopisů na světě: The New England Journal of Medicine, zveřejněné v roce 2009 [2]

“Není prostě možné věřit většině klinických studií, které jsou publikovány, nebo se spoléhat na názory důvěryhodných lékařů či osvědčené medicínské postupy. Tento závěr, k němuž jsem došla pomalu a neochotně během dvou desítek let na pozici editorky The New England Journal of Medicine, mi opravdu nedělá radost.” 

V jiném citátu z newyorského časopisu NY Review of Books, v článku “Farmaceutické společnosti a lékaři: Příběh plný korupce” píše mimo jiné.

Vezměte si jen klinické zkoušky, při nichž se drogy (léky) testují na pokusných osobách. Než může nová droga vstoupit na trh, její výrobce musí zaplatit klinické zkoušky, které mají FDA ( americký úřad pro kontrolu léčiv) ukázat, že je droga bezpečná a účinná - většinou v porovnání s ‘falešným lékem’, neboli placebem.  Výsledky - pokud nějaké jsou - jsou předloženy FDA. Pokud jeden nebo dva jsou pozitivní - totiž, pokud ukazují, že droga účinkuje bez vážných vedlejších účinků - je obvykle lék schválen a to i když jsou výsledky ostatních zkoušek negativní.”

 “Pochopíme-li základní konflikt zájmů, který proniká celým farmaceutickým odvětvím, pak není příliš překvapivé, že ze zkoušek léků, sponzorovaných jejich výrobci či totožným odvětvím farmacie, které jsou následně publikovány v medicínských časopisech, vycházejí setrvale jako lepší drogy od sponzorů, kteří výzkum i časopis platí. Metoda je jednoduchá: negativní výsledky zkoušek nejsou publikovány, zatímco pozitivní jsou publikovány neustále dokola v mírně pozměněných formách. Rovněž se stává, že i negativnímu výsledku je interpretací přiřčena pozitivní role. Například při zkoumání sedmdesáti čtyř klinických testů antidepresiv bylo zjištěno, že z třiceti osmi studií, vyznívajících pro drogy pozitivně, bylo publikováno třicet sedm. Ze třiceti šesti studií, jejichž výsledky se nehodily, ovšem třicet tři buď vůbec nebylo publikováno, nebo bylo publikováno způsobem, který dával obsahu přes negativní výsledek zkoušky pozitivní ladění.“

Je svědectví jedné vědkyně o podvodech ve vědě příliš jednostranné? Dejme tedy slovo tentokrát českému vědci Františku Koukolíkovi, který v roce 2013 publikoval článek s názvem: „Vědci podvádějí čím dál víc. Proč a co s tím.“ [3]. Rád bych z článku citoval několik myšlenek.

„Téměř 34 procent vědců doznalo problematické vědecké postupy, to jsou všechny odchylky od přísných pravidel vědecké práce. Patří sem například rozhodnutí, že se další data už sbírat nebudou, neboť nám "to už vyšlo". Případně vědci nepublikují všechny údaje, které mají ke studii vztah, užívá se "výhodné" zaokrouhlování číselných hodnot, stejně jako "vhodné" práce v diskusi, prohlašuje se, že výsledky neovlivňují demografické proměnné, přičemž si tím autor není jist atd. Bylinek v této čertově zahrádce je bezpočet.

Tolik vědci sami o sobě. Daleko hůře to dopadlo, když mluvili o těch druhých. Falzifikace dat se mělo podle odhadu dotazovaných dopustit 14 procent vědeckých kolegů, jiné problematické vědecké postupy mělo užít 72 procent z nich.

Alarmující je zejména to, že podíl falšovaných vědeckých prací vzrostl od roku 1975 na desetinásobek.“

A konečně do třetice by možná stála za zmínku informace o anonymním průzkumu mezi belgickými vědci provedeném v roce 2013, který přinesl také zajímavá zjištění. Respondenti (vědečtí pracovníci na lékařských fakultách) uvedli, že téměř polovina z nich byla svědkem odstranění dat nepodporujících hypotézu výzkumu, či přímo jejich falšování (těch, kteří připustili, že sami data upravovali, bylo pochopitelně významně méně). [4]

Co tedy z toho všeho vyplývá? Když nám oficiální vědecká studie bude tvrdit, že mikrovlnná trouba, mobilní telefon, či nejnovější očkovací látka proti chřipce je zdraví neškodná, je dobré zůstat na pozoru. A přemýšlet:

 Je wifina zdraví neškodná jak tvrdí některé studie i když po několika desítkách minut při surfování na internetu v mobilním telefonu mi není opravdu dobře?  Nebo mají spíše pravdu ty studie, které sice nejsou publikovány v těch nejprestižnějších vědeckých časopisech, ale které tvrdí, že elektromagnetický smog vede k narušení imunitního systému, bolestem hlavy, poruchám spánku, psychické koncentrace a trávení?

Zbývá poslední otázka. Jaké jsou důvody těchto podvodů? Asi si každý odpoví sám. Na jedné straně jsou to peníze, bez kterých se žádný vědecký výzkum neobejde. Na straně druhé hlavně touha po slávě a prestiži, tedy povahové vlastnosti, které se nevyhýbají ani vědcům.

Věda a morálka

Byly doby, kdy jakémukoliv vědeckému vzdělání předcházelo vzdělání etické a filozofické. Je to logické. Aby mohlo být jakékoliv vědecké poznání lidstvu prospěšné, nesmí být riziko zneužití objevu vyšší než jeho potenciální prospěch. Ti největší myslitelé vědy to dobře vědí. A tak je vysoce pravděpodobné, že vědci jako Einstein nebo Tesla některé své nejhlubší objevy ve světě fyziky, před veřejností zatajili.

Ve většině případů však bohužel etika ve vědě chybí. Projevuje se to na jedné straně ve velké pýše významné části vědecké obce, která se cítí být nadřazena „hloupé veřejnosti“, která toho o vědě moc neví. Na druhé straně v překotném vývoji moderní vědy a techniky, která ohrožuje budoucnost lidstva, jak o tom nedávno hovořil britský fyzik Hawking [5].

S morální otázkou souvisí i vztah mezi vědou a náboženstvím. Na rozdíl od esoteriky je náboženství vědou tolerováno. Jednak z důvodu jeho stále význačného vlivu a pak i díky tomu, že i mezi samotnými vědci je stále rozšířeno, včetně vědců skeptických. Je to však pouze tolerance podmíněná. Věřící vědec musí striktně oddělovat svět vědy a náboženství.

Já s tímto oddělováním nesouhlasím. Jsem stoupenec propojení vědy a náboženství. Náboženství by nemělo být pouhou vírou, ale mělo by lidi vést i k poznání. Náboženští činovníci by neměli rozvíjet jen svou víru (cit), ale i logiku a kritické myšlení, s nimiž by neměly být v rozporu žádné přijímané náboženské pravdy. Na druhou stranu by i vědci měli pěstovat cit-intuici a tu využívat při poznání pravdy. Domnívám se, že materiální svět, který věda zkoumá je odrazem světa duchovního. Bude-li chtít věda pochopit svět a život v jeho celku a nezabloudit, jak to předvedla nedávno například skupina současných vědců, tvrdících, že člověk se vyvinul z opice v podstatě díky genetické chybě, bez náboženských přístupů se zkrátka neobejde. Tak jak to krásně vyjádřil Albert Einstein.

„Věda bez víry je chromá, víra bez vědy je slepá.“

Závěr

Když jsem byl hodně mladý, toužil jsem se stát vědcem. Když někdy vidím s jakou vulgárností a netolerantností reagují někteří rigidní vědci na odlišné názory, mám tendenci říkat, že kdybych se stal skutečně vědcem, tak bych se  za svou vědeckou hodnost styděl.

Vím však, že by takový postoj nebyl správný. Nemůžeme dávat rovnítko mezi vědou a rigidními vědci. Stejně jako nelze dávat rovnítko mezi náboženstvím a náboženskými fanatiky a fundamentalisty, či esoterikou a podvodnými léčiteli a psychotroniky.

Věda za svou historii není spojena jen s negativy. Přinesla lidstvu mnoho dobrého a člověku v mnohém usnadnila život. Vzpomeňme třeba objev penicilínu. Věřím, že se již brzy očistí od svých negativních stránek a v budoucí době bude přirozenou součástí společnosti, ve které se bude věnovat poznání světa ve prospěch lidstva a celé přírody.

Naváže tak na díla velkých myslitelů vědy jakými byli Einstein, Tesla či Fermi, kteří nebyli velkými díky objevům a teoriím, ale především hloubkou filozofického poznání, kterou se tak odlišovali od současných rigidních vědců, bojujících proti všudypřítomné pavědě a šarlatánství, jejíž protagonisté zajisté existují také, nicméně nejsou jimi rozhodně všichni, kteří jsou touto nálepkou dnes titulováni.  

Zdroje:

[1]Rupert Sheldrake: 10 vědeckých dogmat

[2]Věda se obrátila do temnot. Korupce „expertů“ nezná hranic.

[3]František Koukolí: Vědci podvádějí čím dal více. Proč a co s tím?

[4]O podvodech ve vědě

 [5]Vědecký pokrok přivede lidstvo do záhuby, tvrdí Hawking