Na Ukrajině se opět stavějí barikády a hoří pneumatiky. Ale již ne v Kyjevě na Mejdanu, ale na východě země. Na záběrech scén je vidět, že demonstranti na východě se zjevně taktikou lidí na Mejdanu inspirovali.
To v čem se liší oba druhy protestů je jejich mediální hodnocení. Ve většině našeho tisku a byli lidé na Mejdanu popisováni jako demokraté bojující za svobodu. Nyní jsou demonstranti na Východě popisování jako teroristé.
Z řady zdrojů je zřejmé, že velkou roli v organizaci demonstrací na Mejdanu hrály západní a izraelské tajné služby. Demonstranty podporovaly penězi, školením a organizačně. Jak na tato řadou svědectví podepřená fakta reagovaly západní vlády a jím loajální média? Mluvily o konspiračních teoriích, o lžích které šíří Rusko a zdůrazňovaly, že vše se děje jen z vůle nespokojených Ukrajinců. Že oni do tamního dění v žádném případě nezasahují.
Nyní se objevila svědectví, že na východní Ukrajině operují ruští rozvědčíci a provádění obdobnou práci, jako západní agenti na Mejdanu. A co slyšíme? Rusko lže. Vše je organizováno z Ruska. Demonstrantů a jejich podporovatelů je jen pár a drtivá většina z nich má strach před krvežíznivými Rusy.
Kdo tedy lže? Domnívám se, že tak činí obě strany konfliktu. Západ i Rusko. Zaráží mně rozhořčení řady lidí nad tím, že lže právě Putin? Viděli jste snad někdy nějakého politika kdekoliv na světě, že by přiznal tajné operace svých zpravodajských služeb na cizím územích? Jak by asi dopadl? V mediální době, kdy bez lží není možné úspěšně provádět reálnou politiku by jej protivníci, kteří lžou také doslova rozsápali.
Ano je zde mocenská hra mezi Ruskem a USA, při níž představuje Ukrajina bitevní pole. Hra ve které je, ale Rusko tím kdo se brání. Ano Rusko se brání tvrdě, s pomocí lží a porušením mezinárodního práva. Ale brání se způsobem který dosud přinesl nepoměrně menší množství škod než se dopustili jeho „demokratičtí“ oponenti ze Západu, kteří pro prosazení svých strategických zájmů se nezastavovali před bombardováním mostů, veřejných budov, nemocnic a tisíci oběťmi z řad civilistů, jak tomu bylo např. v Jugoslávii, zdůvodněné lží o etnických čistkách Srbů na Albáncích.
Ukrajina je rozpolcená země. Jen stěží po tom co se v této zemi dělo a nyní děje si dokáží představit, že by mohla zůstat jednotným státem. Lidu Československa po měsících nekončících sporů o tom, kdo na koho doplácí prospělo rozdělení na dva státy. Vztah mezi oběma částmi bývalé republiky to zlepšilo. V případě Ukrajiny to je a bude mnohem těžší než u bývalého Československa. Západ Ukrajiny vidí v Rusku zemi, jež za Stalinského teroru a uměle vyvolaném hladomoru způsobila smrt miliónů Ukrajinců. Převážně rusky mluvící obyvatele ukrajinského východu vidí v západních Ukrajincích zase z velké části fašisty a banderovce. Přitom zprávy ze západu Ukrajiny jím dávají za pravdu. Před pár dny východoukrajinský kandidát na prezidenta Ukrajiny Oleg Carev byl v Kyjevě brutálně zbit poté co se zúčastnil televizního pořadu Svoboda slova. Chtěl, aby západní Ukrajinci poznali názor východních Ukrajinců. Řekl , že se Ukrajinci musí navzájem naučit brát v úvahu různé názory v Ukrajině. Navrhl federalizaci Ukrajiny jako záchranu celistvé Ukrajiny. Když vycházel z televize, vrhl se na něj rozzuřený dav. Poté byl kyjevskými úřady obviněn ze separatismu a pravděpodobně bude vyřazen z kandidátky.
Jediné schůdné řešení tak vidím nyní v dohodě o volné federaci či rozdělení země na dva státy. Východ se poté sice možná připojí k Rusku, zabrání se tak však občanské válce a krveprolití, které může nastat pokud dojde k pokusu udržet jednotu země pouhou silou. Takové stanovisko není rusofilství. Je to přiznání reality, takové jaká je.
