Když jsem nedávno předvídal pád současného kapitalistického systému, byl jsem upozorněn, že současný systém není kapitalistický, ale stále ještě socialistický.
Přišli i takové hlasy tvrdící, že kapitalismus je bez chyb a pokud nějaký chyby existují, pak jejich příčina není v kapitalismu. Mám z toho pocit jakoby kapitalismus byl pro některé lidi jakési božstvo. Něco jako modla posvátného býka či zlaté tele uctívané v minulosti mnoha pohanskými národy.
Kapitalismus vznikl ze slova kapitál. Kapitál představují peníze. Tedy již toto slovo nám indukuje zisk a jeho hromadění jako základ fungování systému.
Není to snad i základní charakteristika tohoto systému ve kterém nyní žijeme? Vidím to na každém kroku, jak se zdůrazňuje ziskovost a to i v takových oborech jakým je zdravotnictví. I člověk je hodnocen především podle toho, jaký zisk může přinést. Na trhu práce nezáleží kromě čistého trestního rejstříku na vašem charakteru, schopnosti soucítění. Záleží především na vaší výkonnosti, průbojnosti, dravosti. Všude je zdůrazněna soutěživost a boj.
Socialismus z hlediska idejí naopak vychází ze slova socialis, což znamená družný a společenský. Naproti egoismu kapitalismu staví na první místo solidaritu a vzájemnost.
To co jsme žili před rokem 1989 však nebyl socialismus. Byla to jen jeho karikatura. Myšlenka byla sice hlásána, nicméně v reálu vládl ve společnosti egoismus. Tragédie reálného socialismu byla v tom, že krásné ideje se nedají nadekretovat shora. Ty musí vzejít ze společnosti samotné, od konkrétních lidí. Jinak budou vždy zneužity a vytvoří něco co v mnoha aspektech bude ještě daleko horší než představuje demokratický kapitalismus s důrazem na svobodu jednotlivce. Obdobné to bylo za tzv. nacionálního socialismu, kdy myšlenka určité vzájemnosti byla aplikována pouze v rámci jednoho konkrétního národa, jemuž měly ty ostatní národy sloužit.
Dnešní společnost považuji za kapitalistickou s některými prvky reálného socialismu. Jeho výhod využívají zpravidla ty nejvýše postavené elity a nadnárodní firmy. Krásným příkladem jsou velké banky. Zisky si nechávají, zatímco ztráty jím platí společnost= státy, tak jako tomu bylo během velké finanční krize roku 2008.
Do budoucna se domnívám, že je úplně jedno v jakém systému budeme žít. Zda formálně ponese strukturu kapitalismu se soukromým vlastnictvím či socialismus s vlastnictvím celospolečenským. To podstatné je v myšlení lidí. Pokud bude egoistické, bude jakýkoliv systém špatný a nefunkční. Pokud naopak bude rovnovážné a egoismus bude vyvažovat altruismus, pak každý systém bude funkční ve prospěchu nás všech.
Platón vyslovil myšlenku „ Štěstí naleznete, pokud se zajímáte o štěstí druhých“. Domnívám se, že přijetí této myšlenky většinou společnosti je klíčem nalezení cesty ze současné krize ať z ni viníme kapitalismus, nebo socialismus.
