Máte sice pravdu, ale ta Platónova myšlenka je aplikovatelná jen na jednotlivce, nikoli celou společnost. Většina společnosti je egoistická. A tak nám nezbyde nic jiného než si nalhávat, že žijeme v socialismu či demokratickém kapitalismu, ale ve skutečnosti vždy žijeme pod vládou oligarchie ať s tou, nebo tou nálepkou.

Kapitalismus v Evropě zde naposled vystrčil hlavu za vlády Železné Lady. Od té doby se už jedná pouze o implementaci socialistických prvků, začalo to ovládnutím průmyslu v Německu odborovou centrálou a končí nynějším socialistickým inženýrstvím EU. Kapitalismus na kontinentu již dávno neexistuje.

Jen přetiskuji:

Globalizace zde byla vždy, to je jen neologismus na staré téma. Takzvaný volný trh je obrovský podvod, protože nikde reálně neexistuje. Všude se do něj pletou státní či nadstátní regulace, soukromé zájmy a korupce. Dokladem je EU, která nařizuje, jaký má být název rumu či tvar okurek, podporuje zlodějské pseudoekologické projekty, které trhu zcela odporují, legalizuje daňové ráje, které zvýhodňují úzkou menšinu podnikatelů, stejně jako dovoz levných pracovních sil či produktů otrocké práce ze zahraničí, které likvidují domácí zaměstnanost a životní úroveň. Za řečmi o volném trhu se neskrývá nic jiného než privatizace státu, včetně jeho výkonné moci do rukou úzkých zájmových skupin s pomocí zkorumpovaných politiků. Snad nejlépe je to vidět na Ukrajině. Slušní a vlastenečtí podnikatelé nemohou obstát v konkurenci s korupcí a zahraničním kapitálem. Výsledkem je v Evropě i USA takový rozpor zájmů a sociální napětí ve společnosti, možno říci nenávist, které vrací do politické reality Marxův třídní boj. Po kratší době komedií s oligarchickými pseudovůdci dosazenými s pomocí USA, která právě začíná, se dá předpokládat další růst nacionalismu a mezinárodního napětí. Logicky budou vítězit populisté  zatímco jeho protivníkem je mediálně oslavovaný korektní americký multikulturalista. Většina obyvatel Evropy i USA v podstatě dlouhodobě chudne. Žádné žonglování s čísly, procenty růstu a televizní okecávání na tom nic nezmění. I církve, které se vždy snažily tlumit sociální napětí ve prospěch vládců, pomalu ztrácejí půdu pod nohama, tedy především věřící. Bohužel hrabivost je dominantní lidská vlastnost a dokáže zničit všechny ideje. Takové napětí vždy v historii řešila revoluce nebo válka. Po ní bude pravděpodobně konec s korupčním sociálkapitalismem, prolhaným americkým korektním multikulturalismem a jeho neméně prolhanými lidskými právy, případně jinými neúspěšnými ismy, pokud vůbec ještě něco bude.

Socialismus se vyznačuje nesvobodou. Nesvoboda se skrývá ve všelijakých povinnostech, údajně pro dobro občana. Všichni jsou natlačeni do jedné škatulky neschopných, proto musí stát nad nimi bdít. Povinné zdravotní, státní důchody a povinné sociální, všelijaké regulace a restrikce. Pro invenci a svobodné podnikání s pojené s osobní zodpovědností není místo. Mnozí z dnešních miliónářů začali ve svobodné společnosti rozvážením dřeva na topení. V socialismu se tak začít nedá, je to zakázáno. Socialismus dusí své občany obrovskými daněmi aby uživil nadnormativní státní aparát, který slouží zejména k potlačení svobody občanů. Stále máte pocit, že žijeme v kapitalismu? Kapitalismus neuplácí své voliče přísliby pečených holubů a koblih bez práce, kapitalismus nabízí svobodné příležitosti a možnosti pro každého. Jenže jsou schopní a neschopní a to je velkým v očích socialistů. Je to téma na knihu.

Kapitalismus je založen na jednoduchém principu. Že  část toho co vyprodukujete nespotřebujete, ale uspoříte.  Tyto úspory pak investujete do kapitálových statků, které vám pak umožňují vyprodukovat víc za méně času. 

   Vaše představy o světě jsou založeny na myšlenkách kolektivismu, což je součást státní indoktrinace a není tak snadné se těchto falešných myšlenek zbavit.

Přesně tak. Doplnil bych , že především člověk žijicí v kapitalistickém systému si uvědomuje skutečnou hodnotu věcí a též takový člověk je většinou ochoten se nějaké té hodnoty (např. daň, charitativní příspěvek, atd...) vzdát ku prospěchu většího celku (státu). Socialisticky uvažující člověk na to de přesně opačně. A ve výsledku má taková společnost daleko méně.

Socialismus je nefunkční systém (jak historicky tak i současnou situací v Evropě). Správně fungující kapitalistický systém je daleko solidárnější a lidštější než ten nejideálnější socialismus (komunismus).

Též společné vlastnictví je ten největší mýtus v dějinách lidstva. Žádné společné vlastnictví neexisuje a ani nikdy neexistovalo. A to, k čemu lidé nemají osobní vztah to postupně chátrá a skomírá. Žádnej správce údajně společného majetku nebude tento majetek spravovat lépe než konkrétní vlastník. Tak to prostě je. Takoví jsme my lidé. A tak je to dobře. Je dobře, že nejsme všichni stejní.

Vznikla zde vlastně obludná vazba sociální závislé společnosti a politického vedení jež je vázán na vzájemný  sociální prospěch, ty mě budeš volit a já ti dám sociální výhody. Je to děsivé dědictví a zapříčiněný dnešní stav kdy je zde pořád v popředí většinová sociální vrstva jež není schopná překročit svůj stín a doslova vše pozitivní dusí a dusí i vznik oné tvůrčí, duševní a altruistické vrstvy. Jak to že nemáme tak jako dříve velké osobnosti, státníky jež vnímají stav společnosti, jejich hodnot a umí říci o co jde a co je potřeba .... .

Ponaučení ze stoletého sociálního inženýrství, přestat vnímat společnost jako jednolitý stav, ale jako zdravé  "soupeření" komunikace různých skupin ve společnosti jež mají rozdílné potřeby, vnímání světa a mentalitu a následně vytvářejí společenské vrstvy.

Uvědomit si že lidský vývoj osobnosti je založen čistě na zdolávání překážek a určitého úsilí, jinak stagnuje. 

Uvědomit si že zde je pořád funguje přírodní zákon druhu kde je zde většina jejíž podíl je na udržení existence společnosti v drsných podmínkách naší planety a a motivace k vyššímu duševnímu rozvoji vede k závislosti a stagnaci.

Obnovit zdraví pluralitní společenský ekosystém. Pak je to hlavní a tím bude i naše budoucnost a to překonat to co si myslíme že je náš potenciál. Tím je společenské sociální vnímání do kterého pak přenášíme svůj duševní rozvoj ve formě a snahy řešit různé a projevy ve společnosti a "násilně" se ji pořád plést do života nebo ostatním ... .

To podstatné ale je před námi a tím je překonat a na duševní rovině spojit naší sociální a přírodní polaritu, jež je vlastně za vším dnešním chováním ( muž - žena), uvědomit si na duševní rovině jak manipulují se společností i s námi a duševně jej pojmout a nenechat je vládnout ... .

Tím se obnoví i ona tvůrčí a duševní vrstva a společnost se stabilizuje. 

Tedy ani socialismus a ani kapitalismus ale pluralitní společenský ekosystém kde není jedna společenská poptávka a je na lidech jaký budou mít život ... .

Kapitalismus funguje bez ohledu na to, kolik lidí s ním souhlasí, dokud není revolučně odstraněn. Sám o sobě je svobodným trhem a dává člověku svobodu chovat se zodpovědně a morálně, nebo nezodpovědně a nemorálně.

Socialismus je mlhavá představa o ideální společnosti, leninsky vzato jde o pojmenování nulté fáze komunismu, ale ve skutečnosti si pod tím každý představuje něco trochu jiného. A v tom je kámen úrazu, protože socialismus by mohl teoreticky fungovat jen tehdy, pokud s ním budou všichni obyvatelé státu souhlasit a budou si pod ním všichni představovat totéž.

Kapitalismus funguje jen potud dobre, dokud se pohybuje v urcitych hranicich. A s nim spolecnost lidi.

Nikoliv ani jedno ani druhé ale obnovení ekosystému společnosti, jejich vrstev a větší odpovědnost za svůj život.

Zde je potřeba připomenout stav společnosti, kde byly násilně vyhlazeny společenské vrstvy a to nejcennější tvůrčí duševní a altruistická vrstva společnosti, hlava, z níž se vycházejí velké osobnosti doby, umělci, spisovatelé filozofové, vědci ..., státníci ... .

V rámci reforem v 18 století skončilo poddanství a vytvořil se základ pro tvůrčí a nosnou vrstvu společnosti, jež vedla společnost k určitým hodnotám a ideálům, velké osobnosti a státníci.

V rámci průmyslové revoluce se do popředí dostala dělná většina, z níž později se oddělila část jež vytvořila drobné podnikání a střední vrstvu.

Ve  20 století následovala snaha o lepší společnost a rovné podmínky jež nakonec vyústily ve dvě velké destruktivní ideologie. Co je první na ráně při snaze ovládnout společnost ? Její tvůrčí a duševní vrstva, hlava společnosti. V roce 1939 to byl protektorát a po roce 1948 rudý teror a doslova vyhlazování společenských skupin, kde moc se válela na zemi. Další rána pak přišla po roce 1968. Tyto drastické zásahy do ekosystému společnosti se začaly projevovat v 80 letech, kdy začalo upadat hospodářství, pracovní morálka a cit k hodnotám a stav vedení společnosti pokřivil hodnoty. Reforma v 85 roce ale už přišla pozdě, nebylo možné postavit hospodářství a podniky na vlastní nohy a rozklad pak vrcholil rokem 1989 a vlastně to pokrčuje dodnes ... .

Společnost nemá v sobě schopnost obnovit pluralitní společenský třídní systém, cit k vlastnictví, hodnotám, samostatnosti, generačnímu sdílení vlastnictví ... .

Totalitní systémy se jako prvního zbavují elit. Elity dokonce dostaly na frak i v roce 1918, kdy jedním ze symbolů vzniku nového státu bylo rabování, zbourání barokní památky či včas zastavený pochod na ničení soch na Karlově mostě.