Intuice,sny,vize a poznání pravdy

Věda je většinou chápána jako veskrze rozumová a racionální činnost. Je sice pravda, že bez základních myšlenkových rozumových procesů jako je indukce, dedukce, analýza či syntéza se nemůže věda obejít. Je ale také pravdou, že žáden nový objev, který posunuje horizonty lidského poznání nemůže vzniknout bez toho, co nazýváme slovem intuice.

Hlubiny poznáníZdeněk Hajný

Intuice a věda

Jistě to založil i některý z vás. Intenzivně řešíte nějaký problém, dlouhé hodiny o něm přemýšlíte a řešení stále v nedohlednu. Pak na problém zapomenete, věnujete se zcela něčemu jinému a najednou jako blesk z čistého nebe se v mysli objevuje řešení  problému nad kterým jste tak dlouho bezvýsledně přemýšleli.

Někteří tento okamžik nazývají slovem heuréka, jiní náhlé osvícení či intuitivní vhled. Velcí vědci dobře pochopili klíčovou roli intuice, nejen ve vědě. Např. Albert Einstein se o intuici několikrát vyjádřil.

Intuitivní duch je dar nebes, racionální duch je věrný služebník. Vytvořili jsme společnost, která uctívá služebníky a na dárek zapomíná

Jediná opravdu cenná věc je intuice.

Rozum a intuice jsou dvě stránky jedné mince. Rozumem poznáváme a popisujeme „povrch věci“, intuicí vnikáme do její podstaty. Rozumové poznání je obrazně řečeno poznání hlavou, intuitivní srdcem.

Intuice je také  místem kde se střetává poznání vědecké s poznáním náboženským. Skutečné vědcovo hledání pravdy o světě, vesmíru, životě  je posvátnou niternou záležitostí, jakou je v náboženství modlitba či meditace. Einstein to vyjádřil slovy.

„Stav mysli, který umožňuje se věnovat tomuto druhu práce, je stejný jako stav mysli při hlubokém náboženském zanícení nebo při zamilovanosti.

Sny a věda

Každému se zdají sny. Většinou jsou to chaotické směsi různých myšlenek a zážitků z běžného života. Občas se, ale vyskytují sny které mají hluboce smysluplný obsah. Patří zde sny prorocké, kdy vidíme co se v budoucnu přihodí a ono se to pak opravdu stane. Patří zde i sny, které nám ozřejmí řešení nějakého vědeckého problému.

Známý dánský fyzik Niels Bohr [1] měl jako student sen, kterému vděčil za vypracování po něm pojmenovaného modelu atomu.

„Stál jsem na slunci z planoucího plynu. Planety míjely se svistotem kolem. Byly spojeny s tímto sluncem tenkými nitkami a kroužily kolem něho. Najednou plyn ztuhl. Slunce a planety se zmenšily,“ líčí slavný atomový vědec.

Sny byly zdrojem objevů i u dvou slavných chemiků. Tím prvním by D.I.Mendělejev, který na základě snů vytvořil periodickou tabulku prvků. Tím druhým byl Kekulé ze Stradonic, který na základě snu o hadu požírajícího si svůj ocas objevil model benzenového jádra.

V Rusku je  často také zmiňován sen, který se zdál básníku Michailu Lermontovovi (1814 – 1841)[2].  Lermontov se ve volném čase rád zabýval matematikou. Jednou se mu dlouho nedařilo vyřešit složitou úlohu, a když pak usnul, spatřil ve snu nějakého muže, který mu poradil, jak má příklad vypočítat. Když se Lermontov ráno vzbudil, okamžitě si zapsal správné řešení a také nakreslil obrázek dotyčného poradce. Po mnoha letech se nakreslený portrét dostal k odborníkům, kteří v něm okamžitě poznali objevitele logaritmů Johna Napiera (1550 – 1617). I když se Napier narodil dvě stě let před Lermontovem, básník jeho jméno, ani práci neznal.

Spiritismus

Spiritismus je definován jako telepatická  komunikace mezi obyvateli našeho hmotného světa a světa duchovního, který obývají bytosti bez fyzického těla.

V dnešní vědě a náboženství je často vysmíván a odsuzován. Přesto se domnívám, že nevědomě je řada vědců či náboženských představitelů zároveň i spiritisty.

Snové obrazy vedoucí k vědeckým objevům mohou být docela klidně dílem „nevtělených“ učitelů, kteří své poznání předávají těm, kteří s vážnou snahou hledají pravdu. Nemusí se, ale jednat jen o sny. Nikdy nevíme jestli myšlenka, která nás napadne má původ v naší mysli, či pochází odjinud.

V  křesťanství jsou typickým projevem spiritismu náboženská zjevení, např. zjevení mariánská. Vizionář je vlastně citlivým prostředníkem- médiem mezi vysokou duchovní bytostí vnímanou křesťany jako pannu Marii a naším světem.

Hypnóza

Hypnóza je způsob, jakým můžeme proniknout do našeho podvědomí. Při ní zde objevujeme zasuté vzpomínky z dětství, těhotenství či minulých životů. Můžeme najít příčiny řady událostí tohoto našeho života a také opětovným prožitím starých traumat se vyléčit z různých strachů a fóbií.

V hypnóze je možné poznat a pak si i někdy i ověřit naše minulý životy, kdy jsme byli lidmi. Je ale také možné se vrátit ještě dál do hloubky času a vnímat jaké to bylo, když jsme byli nejrůznějšími zvířaty, rostlinami a nakonec dojít až k počátkům vesmíru.

Nemusíme jít, ale jen do minulosti. Lze prožívat i budoucnost, která se samozdřejmně nemusí naplnit přesně podle prožité vize.

Existují i jiné metody jak objevit svět podvědomí mimo hypnózu. Jsou to především nejrůznější duchovní praktika více či méně vhodná.

Český psychiatr Stanislav Grof k tomu využíval kontroverzní metody jako je využití LSD či později tzv. holotropní dýchání se kterými bych byl opatrný.

Duchovní cesta jako cesta poznání

Podstata čisté duchovní cesty je postupné rozšiřování vědomí Já, na vše co jest. Základním nástrojem této cesty je meditace, v okamžiku kdy je na ní člověk připraven. Poutník na cestě poznání rozumem promýšlí různé problémy jako např. život zvířete či nějakou životní zákonitost a pak ve svém nitru tento problém zažívá citem. Postupně tak nejen rozumově, ale i intuitivně rozšiřuje poznání o světě a svým jsem se stává vším.

Někdy je taková zkušenost dána i náhle, jako zvláštní duchovní zážitek, nebo zážitek vyvolaný výše zmíněnými technikami. I obyčejný člověk tak občas může zažít např. vjem různých živočišných a rostlinných druhů, ztotožnění s anorganickými formami, celou naší planetou nebo celým vesmírem.

Prožitek se pak proměnil v úžasně působivou a dojemnou vizi Kosmického stromu. Ze sjednoceného pole kosmické energie, které jsem dosud prožíval, se nyní stal mohutný strom zářivé energie zavěšený v prostoru. Byl větší než ta největší galaxie a skládal se výlučně ze světla. Jádro tohoto stromu se v té záři ztrácelo, ale na okrajích byly patrné větve a listy. Prožíval jsem sebe samého jako jeden z listů; životy mé rodiny a blízkých přátel byly listy seskupené kolem mne na malé větvičce. Všechny naše odlišující charakteristiky, které z nás činí individuální osoby, se zdály být z této perspektivy zcela podružné, téměř jako nahodilé varianty této základní energie. Byl jsem vzat na prohlídku kolem stromu a bylo mi ukázáno, jak se mám pohybovat z prožitku jedné osoby k prožitku jiné, a bylo to směšně jednoduché. Různé životy na celé zeměkouli byly prostě  různými prožitky, které měl tento strom. Každý zážitek byl ovládán volbou - různé bytosti, které byly všechny součástí Bytí, si prostě zvolily tato různá spočinutí. V tom okamžiku jsem byl sám tímto kosmickým stromem. Ne, že bych prožíval plný rozsah jeho prožitků, ale věděl jsem, že jsem tímto jediným a všeobjímajícím Vědomím. Věděl jsem, že jeho totožnost je mou pravou totožností. I když jsem srdcem přijal monismus již před léty, nyní jsem skutečně prožíval jednolitý proud vědomí do jeho krystalizujících ztělesnění. Prožíval jsem, jak se vědomí projevuje v odlišných formách a přitom zůstává jednotné. Věděl jsem, že v podstatě existuje ve vesmíru pouze jediné Vědomí. Z této perspektivy se moje individuální totožnost, stejně jako totožnost kohokoliv jiného, jevila dočasná a téměř nicotná. Zážitek mé pravé totožnosti mne naplnil hlubokým pocitem setkání s posvátnem.[3]

Zážitky blízkosti smrti

Díky pokrokům moderní medicíny v posledních desetiletích přibylo těch, kterým bylo umožněno vrátit se z klinické smrti zpět do života.

Průkopníkem ve studiu těchto zážitků se stal americký vědec R. Moody, který shromáždil stovky případů vyprávění lidí s těmito zkušenostmi.

Umírající zpravidla nejdříve vidí své tělo , letí tunelem ke světlu a tam se setkává s vysokou duchovní bytostí, kterou vnímá jako láskyplné světlo. S touto bytostí vedou  telepatický rozhovor při kterém a zažívají rekapitulaci celého svého života. V tomto zážitku člověk najednou vnímá celý svůj život, nejen ze svého osobního pohledu, ale i z pohledu jiných lidí se kterými se v životě setkal. Někdy tento zážitek přechází až ke zvláštnímu vjemu vševědění. Dr R.Moody v jedné ze svých knih Život po životě [4] tuto zkušenost charakterizuje takto:

Více osob mi vyprávělo, jak v okamžiku střetnutí se smrtí pocítilo jakýsi letmý záblesk zcela odlišné existence, kde všechno poznání — vědění minulé, přítomné i budou­cí — splynulo v jakémsi bezčasovém stavu. Bylo to popiso­váno jako okamžik osvícení, v němž se příslušné osobě zdálo, že obsáhla celé poznání. Při pokusu vyprávět o této části svého zážitku se všechny zúčastněné osoby shodly na jeho nepopsatelnosti. Stejně souhlasně tvrdí, že pocit vše­zahrnujícího vědění nepřetrvával po jejich návratu do života, nepřinesli si tedy s sebou žádnou „všemoudrost" ani ..vševědění". Nikoho to však neodradilo od snahy ještě se v životě něco naučit. Naopak, byli k tomu spíše povzbuze­ni. Mnozí ve svých výpovědích přirovnávali tento zážitek k jakémusi „bleskovému poznání všeho", k nějakému zvlá­štnímu vzdělávacímu zařízení či k jakési škole anebo kni­hovně. Avšak všechna slova opisující tyto zážitky zpro­středkovávají podle všech přinejmenším jen slabý odlesk reprodukované skutečnosti. Mám takový dojem, že všech­ny tyto různorodé zprávy mají za podklad stejný stav vědo­mí.

Jedna z konkrétních zkušeností je popsána takto:

Vzpomínám si, že jsem k té vizi vědění dospěla poté, co se mi před očima promítl celý můj dosavadní život. Měla jsem pocit, jako bych byla na chvilku pochopila tajemstva všech časů, veškeré záhady vesmíru, hvězd, Měsíce - zkrátka všechno, co se kdy od prvopočátku událo a co bu­de vždy a věčně pokračovat. Když jsem se však rozhodla vrátit, všechno to vědění se ztratilo. Už když jsem se od-hodlávala k návratu, mi bylo, jak se zdá, dáno na vědomí, že si všechno to vědění nepodržím i nadále.

V tomto okamžiku může někoho napadnout, že učení zde na Zemi nemá smysl. Jak, ale vypovídají ti, co se vrátili zpět vzdělávání má hluboký smysl, pokud je spojeno s přáním využít poznaného k pomoci druhým.

Ó ne! Snaha po vyšším vědění zůstává i po návratu do tohoto života. Jsem stejně jako předtím pro získávání vě­domostí. Vyrozuměla jsem tam, že není nijak nesmyslné vyhledávat stále nové otázky a řešení, protože to patří k našim úkolům v životě, pokud tím ovšem sloužíme ne je­dinému člověku, nýbrž dobru celého lidstva. Máme se ne­ustále snažit o to, abychom svými vědomostmi pomáhali druhým.

Univerzální vědění

Jak vysvětlit zážitky „vševědění“ z blízkosti smrti? Nezdá se mi, že vysvětlovat jej chemickými pochody v odumírajícím mozku je nejlogičtější z možných vysvětlení. Domnívám se, že umírající nahlédli do stavu, který lze popsat jako svět čtvrtého rozměru, ve kterém se rozměr stává nekonečností, čas bezčasovostí a věčností, rozdělení univerzální jednotou, nevědomost se mění v poznání pravdy.

Je to stav, kde ještě lidé našeho typu nemají běžný přístup a který se stane doménou ve větší plnosti až tehdy, kdy už nebudeme lidmi, ale staneme se vyššími vývojovými druhy. Nám je zde umožněn přístup jen vyjímečně jako zvláštní dar či milost těch, co jsou vysoko nad námi, abychom si na chvíli uvědomili vyšší realitu života a vědomí.

Domnívám se, že s tímto stavem mají zkušenosti ti, kteří se občas rodí mezi lidi z vyšších forem života a lidem dávají učení, ke kterému nepřicházejí studiem či poslechem jiných lidí. Patří sem např. Noe, Mojžíš, Ježíš atd. Mezi tyto lidi bych zařadil i našeho J.Zezulku, který díky svému daru logicky a jasně popsal a vysvětlil řadu otázek, kterými si láme hlavu současná věda[5]. Např. cyklický vývoj vesmíru, vznik nových biologických druhů, či příčiny nádorových onemocnění. I když je dnes ve vědeckých kruzích neznámý, v době jeho života byly jeho práce věnované biotronice publikovány i v zahraniční odborné literatuře. [6]

[1]   http://www.spirit.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=5747:naplnni-sn&catid=58:ostatni&Itemid=82

[2]   http://procproto.cz/zajimavosti-a-novinky/mohou-sny-predpovedet-budoucnost/

[3]    Stanislav Grof: Holotropní vědomí

[4]    Raymond Moody: Život po životě  http://www.skola-esoteriky.cz/dokumenty-clanky/zivot_po_zivote/zivot_po_zivote/zivot_po_zivote.php

[5]    Josef Zezulka :  Bytí- životní filozofie   http://www.dub.cz/cs/knihovna-byti-knihy-a-casopisy-online.php

[6]    Zahraniční publikace o J.Z http://www.dub.cz/cs/zahranicni-publikace.php