Energetická centra přírody

„Vše vzniká a existuje pouze díky síle. Musíme předpokládat, že za touto silou stojí vědomá a inteligentní Mysl. Tato mysl je zdrojem všeho“. Tento výrok slavného fyzika Maxe Plancka dokazuje, že spojení vědeckého a duchovního pohledu na svět je pro opravdové velikány vědy typický. Jaký kontrast se stanovisky řady samozvaných "strážců čistoty vědy", rozohňujících se nad mícháním vědy a náboženství. 

Max Planc jinými slovy tvrdí, že energie (síla) oživující svět hmoty i ducha, řízená inteligenci nekonečně přesahující inteligenci lidskou tvoří veškerou realitu našeho světa včetně nás samých. Při této tvorbě hrají klíčovou roli energetická, či chcete-li silová centra známá již dlouho všemi velkými duchovními kulturami minulosti. Jsou to místa, kde z centrálního zdroje ze kterého vše vzešlo vyvěrají do našeho vesmíru proudy sil, které se podílí na tvůrčích a řídících procesech v přírodě. Více než kde jinde se zde propojuje náš viditelný svět se světem čtvrté dimenze. I proto, zde častěji než jinde dochází k narušení časoprostorového kontinua, k různým skokovým přesunům předmětů a lidí v prostoru a čase, k propadnutí se vědomí do jiných realit, k optickým iluzím a dalším anomáliím, jak zde bylo mnohokrát pozorováno.

Tato místa se podle zákona analogie a hermetického principu "Jak nahoře, tak dole" nacházejí na různých úrovních neživé i živé přírody. Můžeme tak hovořit o silových centrech vesmírných, planetárních, tělových, orgánových, buněčných atd.

Energetická centra vesmíru

Současná vědecká kosmologie předpokládá, že k vzniku galaxií a hvězd v raném vesmíru došlo v důsledku náhodné fluktuace prvotní hmoty, obdobně jako se v horké krupičné kaši se vytvoří hrudky, pokud se kaše přestane míchat.

Existuje, ale i jiná koncepce, kterou v knize Bytí předložil filozof Josef Zezulka. Ta vychází z existence nehmotných silových center, které byly vytvořeny již v okamžiku velkého třesku, jako jakýsi vzor či matrice pro následnou tvorbu celého vesmíru. V určitém okamžiku se tato centra aktivovala a začala k sobě přitahovat okolní vesmírnou hmotu. Tak vznikaly hvězdy a jejich oběžnice uspořádané do struktur, které mimo jiné odpovídají i zákonům teorie chaosu.

Centra se lišila svojí silou (kvantitou). Silnější centra přitáhla více hmoty a dala tedy vzniknout hmotnějším hvězdám a planetám. Slabší centra přitáhla méně hmoty a dala tak vzniknout méně hmotným hvězdám a planetám.

Centra se liší  i kvalitou, tedy vibračním spektrem sil které vyzařují do okolního prostoru. Kvalita vyzařovaných sil se v průběhu časů mění v určitých časových rytmech a dává základ různých kratších či delších vesmírných cyklů.

O tom učí již dávno i astrologové. Každé planetě vedle fyzikálních charakteristik přiřadili i určitou duchovní charakteristiku. Když američtí astronauté navštívili Měsíc měli silné duchovní pocity. Bylo to i proto, že Měsíc je spojen s kladným duchovním vyzařováním a s pojmy jako je empatie či soucit. Je otázkou, jak by na astronauty působil pobyt na Marsu. Tato planeta je již od dávných dob spojená s představou válek a agrese. Možná nejen z důvodů nevhodných fyzikálních podmínek, ale i díky místním silovým vlivům, by trvalý život člověka na této planetě byl nemožný.

Přijetí existence energetických center vesmírů vědou, by změnilo pohled fyziky na podstatu gravitace a všech dalších silových polí. Jejich zdrojem by již nebyla hmota, ale samotná silová centra. Hvězdy, planety, mikročástice hmoty by byly jen zhuštěninou hmoty kolem nich. To by mohlo napomoci i v řešení některých záhad ze světa vědy. Již by nebylo třeba temné hmoty, abychom vysvětlili proč uspořádání a pohyby hvězd a galaxií ve vesmíru neodpovídá prostým zákonům gravitace. Nacházíme zde paralelu s teorií Nikoly Tesly, který vnímal hmotné částice, jako transformátory volné energie v nám známá silová pole.

Energetická centra  planety Země

Na počátku své existence byla Země žhavou koulí. Jak chladla, tak se její původně homogenní hmota členila do pestrosti prvků, sloučenin, minerálů a hornin. Tvořila se zemská kůra a členitý georeliéf. I v tomto vývoji hrála klíčovou roli zemská silová centra, která jsou analogická centrům vesmírným. Vytvářela stále se měnící systém silových polí, který určoval a určuje geologický vývoj naší planety.

V některých podáních je planeta vnímána spíše jako obří krystal než koule. V jednotlivých jejich uzlech se nachází příslušná silová centra propojená systémy silových polí a energetických drah. Pro pozemšťany jsou zvlášť významné povrchová centra Země a to z duchovního hlediska.

Již odpradávna člověk nadaný citem poznal, že v přírodě jsou místa na kterých se cítí lépe, vnímá zde přísun energie a osvěžení, jeho mysl se pozvedává k Bohu a po delším pobytu se lepší i celkový zdravotní stav. Na jiných místech zase cítili opak. Ztrátu energie, pocity tíže a postupné zhoršování psychického a tělesného stavu při dlouhodobém pobytu. Ta první místa byla později nazvána místy svatými, ta druhá místy klatými.

Posvátná místa se stala již v pravěku centry, kde se lidé pravidelně shromažďovali k modlitbám a duchovním obřadům. Později zde stavěli menhiry, pyramidy a další chrámové stavby, jejichž cílem bylo ještě více zesílit duchovní sílu daného místa.

Energetická centra se vyskytují na všech kontinentech a vytváří neviditelnou síť. Rozmístění posvátných staveb naznačuje, že  lidé dávnověku tuto síť velice dobře znali a využívali.

Tato centra se v nemalé míře vyskytují i u nás. Nejsilnější pozitivní centrum se nachází na hoře Říp, jedno z nenegativnějších míst je podzemí hradu Houska, kde se údajně nachází brána do pekel=místo vývěru negativních energií.

Energetická centra člověka

Na mladé planetě Zemi se postupně vytvořil život, který se po několika miliardách let vyvinul až do podoby člověka. I v tomto vývoji hrála významnou roli energetická centra buněčná, orgánová a celotělová. Ta vytváří vysoce strukturovaný systém bioenergie, který řídí vývoj a strukturu živého organismu od buněčné až po celotělovou úroveň.

To velmi dobře pochopila především tradiční čínská medicína, která zmapovala stovky energetických bodů (center) ve všech místech těla a jejich propojení energetickými drahami. Popsala vztah mezi narušením toku životní energie čchi mezi těmito centry a poruchami funkcí organismu. Vytvořila léčebný systém akupunktury a akupresury, kdy zapichováním jehliček či masáží těchto center stimulujeme jednotlivé části organizmu a odstraňují energetické bloky, které jsou často příčinou řady tělesných či psychických problémů.

Energetická centra se staly klíčovými i v učeních indické jógy. Jóga popsala sedm hlavních center-čaker. Ty jsou spojeny energetickým kanálem procházejícím páteři. Každá z čaker ovládá určité orgány a funkce organismu. Přemisťování vědomí do určité čakry ovlivňujeme i emocionální ladění organismu. Dolní čakry jsou spojeny s pocity hmotného zakotvení, sexualitou či silou ( bod Hara mající klíčový význam u bojových umění). Srdeční čakra je spojena s emoci lásky. Čelní čakra je spojena s myšlením, či s intuitivním vnímáním (třetí oko). Jedním z cílů jógy je transformovat hmotnější energie z nižších čaker na duchovnější a jemnější energii čaker vyšších.  K vědomé cílené duchovní práci se by mněl přistoupit jen člověk eticky čistý, vegetarián nejlépe pod vedením zkušeného učitele. Jinak hrozí, že si může fyzicky i psychicky ublížit.